Plánování návratu na francouzské revíry, kde jsem lovil naposledy v roce 2012, mi uzrávalo v hlavě hodně dlouho. Teprve minulý rok na podzim moje sny a plány však mohly začít nabývat hmatatelnější podoby, a to hlavně díky mému nové zaměstnavateli. Musím se opakovat, ale rybářský koníček se mi po 7 letech práce v rybářském businessu stal prací a to doslova. Mám nyní díky svému zaměstnání při plnění pracovních povinností čas na rodinu i na svůj koníček.
Při výběru revíru jsem měl více méně jasno. Cílem bylo mít šanci v lednu ulovit kapra, zároveň jsem šel „s kůží na trh“, protože to vše mělo být prezentováno v on-line přenosu. Dlouho dopředu sleduji lednovou předpověď počasí oblasti, kam se chystám. Pokud by v době mého plánovaného pobytu měly být i přes den na teploměru mínusové hodnoty, termín bych odložil. Vše ale hrálo v můj prospěch, týden před odjezdem nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo mrznout v noci, natož přes den. Týden před Štědrým dnem se definitivně domlouvám se svým parťákem na termínu odjezdu.
Plán se stal skutečností a 4. ledna v 18 hodin, po naložení plné výbavy dvou kaprařů, vyrážíme směr Francie. Čekala nás trochu komplikovaná cesta k cíli, celkem bezmála 1700 km. Netušil jsem, že v noci ve Francii nelze natankovat jinak než na kreditní kartu mimo dálnici, kde stál litr nafty v přepočtu 40,-. Bohužel před městem Lyon nás drahé doplnění paliva neminulo, sjížděním z dálnice a hledáním čerpacích stanic, kde natankujeme levnější palivo, jsme se pár hodin zdrželi. Po dvou hodinách spánku u města Lyon pokračujeme směr jih.
Nechtěl jsem nechat kupování povolenky na poslední chvíli před cílem. Na několikátý pokus se nám podařilo ve městě Montélimar v rybářských potřebách koupit povolení k lovu. Do cíle nám zbývalo 400 km. Paráda, plnou nádrž máme, povolenku také, jedeme za dne, tak už si zbytek cesty užijeme. Opak byl pravdou. V okolí města Orange, kde jsme se po dálnici stáčeli východním směrem, se do nás začala vší silou opírat právě řádící bouře Eleanor. Na tříproudé dálnicí s námi nárazy vichřice házely s plně naloženou dodávkou Renault Trafic Passenger, a to při rychlosti jízdy 90-100 km v hodině, z pruhu do pruhu.
Uff, konečně po bezmála 21 hodinové jízdě dorážíme do cíle naší cesty. Teploměr v autě ukazuje neuvěřitelných 23 stupňů. Provádíme rychlou obhlídku revíru. Nechce se mi tomu věřit, ale máme několik set hektarů vody jen sami pro sebe. Celé odpoledne přenášíme celou naši výbavu do noční zóny, kterou jsem měl vyhlédnutou. Se setměním a s posledními zbytky sil připravuji všechny své pruty k nahození. Podařilo se, ke každému prutu přihazuji pár raket mixu napůlených boilie a pelet. Noční krajinu plně ozařuje měsíc, který se blíží k úplňku. Teď už se jen pořádně vyspat, abychom se zítra odpočinutí mohli naplno věnovat vymyšlením strategií k přelstění místních kaprů.
Táhlé „píííp“ zvuku hlásiče mě před půlnocí burcuje ze spacáku. To není možné, takhle rychlou akci jsem nečekal… Skoro 30 hodin beze spánku, přesto mám adrenalin na maximum a zdolávám svého letošního prvního „Francouze“ a po deseti minutách končí v mém podběráku dvanácti kilový lysec. Má radost z rychlého úlovku dosahuje maxima, tu ale rychle schladí můj kolega komentářem: „jéé já čekal dvacku…“ Trpělivě mu vysvětluji, že chytáme kapry v lednu a na běžné státní vodě, kde kapr není odkázán na to, co rybáři nahází do vody! Do rána zdolávám ještě jednoho menšího kapra do 8 kg. Nelením a před rozedněním převazuji, přehazuji a dokrmuji raketou. S rozedněním mám další záběr. To, kdo bude vítěz, do poslední chvíle bylo nejistý. Jóo, návazec z 15 lb fluocarbonu i háček M-point AS 100 % odvedly svojí práci a já se mohu radovat z úlovku starého 14 kg místního lysce. Opožděně po ránu opíjíme místního vodníka naším rumem, tak snad nám ještě nějakého kapra pošle.
Dopoledne dospáváme konečně spánkový deficit. K obědu si dopřáváme grilované dva dny naložené maso s místní čerstvou křupavou bagetou a vše zapíjíme dobrým pivem, no prostě paráda. Spokojenost je na místě. Na odpolední lov nabíjím těžký kalibr, 24 mm kuličku Devil squid s jedním tygřím ořechem. A ono se to před setměním rozjelo. Sice to byl kapr do 10 kg, ale potěšil.
Čeká nás druhá noc, makáme na 110 % procent a vymýšlíme krmné strategie, připravujeme montáže a krmení. Před setměním máme vše „poštelováno“ k naší spokojenosti. Odměnou je nám jízda na můj prut před desátou večer a já se mohu radovat z dalšího „stařešiny“ lysce s váhou 12,20 kg. Nad ránem na ten samý prut úspěšně zdolávám lysce 13,20 kg. Tímto kaprem skončilo období hojnosti.
Dalších několik dní se potýkáme s vrtochy počasí. Každé dva dny se mění směr větru a stále vane hodně silný. Jeden den zažíváme několik bouřek až do večerních hodin. Vane k nám silný vítr od moře, do toho bouřka, několikrát musíme držet konstrukci brolly, kde se večer scházíme, aby zůstalo tam kde má. Při přípravě večeře zaznamenávám při dalším poryvu větru zneklidňující rachot. Kolegovi právě nad námi odcestovala podložka pod kapry s kovovou konstrukcí 15 metrů do dáli, hustý… Při tomto stavu počasí měníme strategii lovu a krmení, ono to totiž ani jinak než 40 metrů od břehu nahodit a nakrmit nejde.
Rozhoduji se další dva dny lovit od rána do setmění na protilehlé straně jezera v denní lovné zóně. První den to nemám vůbec jednoduché, bouřka střídá bouřku, ale nakonec se mi odpoledne podaří zdolat lysce cca 10 kg. Druhý den konečně vítr dostal rozum, ale s aktivitou kaprů to moc nehnulo. Opět od rána lovím v denní zóně, ale až na pár úlovků cejnů „lopaťáků" se nic zvláštního neodehrává. Odpoledne se mi v rychlém sledu na dvě samostatné popky 10 mm zalité v esencích daří zdolat dva kapry 6 a 10 kg. Volám kolegovi do noční zóny, kde se nám přes den posledních pár dní nedaří za dne udělat záběr, jak jsem úspěšný zde. Dostávám odpověď, tak jak to převážu a taky to teda na ty popky zkusím.
Se setměním, když nosím sbalenou výbavu do auta, mám od kolegy velice emotivní hovor. Koukej rychle přijet, mám tu na podložce hrozný hovado. A taky že jo, vážíme fotíme a následně pouštíme parádního lysce, bezmála 20 kg, a já srdečně Vaškovi gratuluji k jeho osobáku. Za roky, co loví kapry u nás na Labi, se mu takový úlovek nepovedl, a hned při první výpravě do zahraničí v lednu ano. Slavíme, celou noc i den je u nás „klid zbraní“, kapři prostě stávkují. Rozhoduji se s tím něco udělat. Opět makám na plné obrátky a snažím vymyslet něco, abych místní kapry přiměl k záběru. To se mi také po 22 hodině daří na kombinaci boilie B-17 s reflex popkou ananas zdolávám mého nejtěžšího kapra výpravy. Lednový 15 kg starý francouzský lysec mě hodně potěšil. Aktivita ryb měla neustále sestupnou tendenci, i teploty přes noc začaly jít k bodu mrazu. Přesto se mi ještě povedlo „vymodlit“ záběr od šupináče 10 kg.
To byla tečka za naší úspěšnou lednovou výpravou. Po dalších úmorných 19 hodinách, kdy řízení vozidla bylo opět pouze na mě, jsme se ve zdraví vrátili do svých domovů.
Jarda Dufek
