Je kolem poloviny sezony a já konečně letos poprvé vyrážím se svou polovičkou a jeho parťákem Pepou na týdenní lov kaprů. Předem jsem měla jasno, kde chci chytat. Když jsem dorazila na místo, které Davča s Pepou vybrali, radostí jsem zrovna nejásala. Navíc mezi naším a Pepovým bivakem byli utáboření s karavanem nějací cizí chlapi. „ No bezva“, říkám si sama pro sebe. Místo, které jsem nechtěla, k tomu ještě dva „cizáci“ se psem, to bude fakt super.. Mezi tím, co mi přítel odnáší věci do bivaku, mapuju okolí a jak to tak obhlížím, začíná se mi tam docela líbit. „Není to tady tak špatné“, říkám si. A potom , co se dozvídám, že ti dva „ cizáci“ se psem jedou zítra domů, se cítím mnohem líp – svobodněji. Ještě s námi místní břehy sdílí Davčův známý, Drahoš, se psem Badym. Drahoše jsem do té doby znala pouze letmo od vidění. Čekám, až si chlapi vyvezou udice a přemýšlím, co jim tam nastražím za dobroty. Volím sladké boilies na obě udice, které jsme s Davčou následně zavezli k bójce na hloubku asi 5ti metrů. Ještě zakrmit, jako vždy zpočátku řepkou, kukuřicí a pšenicí a pár kuličkami a teď už jen čekat.
Na druhý den ráno přichází záběr. Hned jdeme na člun a z jeho paluby zdolávám na svůj letos nový prut menšího lysečka kolem 60cm, kterého přítel na mé výslovné přání po odháčkování pouští z podběráku zpět do jeho vodní říše hned od boku člunu. „ Je to dobrý“, říkám si, ale do večera už ani ťuk. Všímám si aktivity ryb u tzv. špice, kde se v relativně krátké době ukázaly výskokem nad hladinu hned dva větší kapři. Na nic nečekám a chci jeden prut nahodit na místo, kde se ryby ukázaly.
Nechci čekat, až najedou do krmení, chci jim být v patách. Během okamžiku je vyměněna montáž z odpadávacího kamene na vyvážku za olovo a hned poté nahazuji kapří mňamku v podobě feederových peletek v příchuti cherry s 10mm fluo popkou. Celé jsem to zabalila do obalovací pasty 007 s Robin Redem. A vida, nějaké „mimino“, jak následně hlásím Davčovi při zdolávání, se chytlo. Říkám mimino schválně, když čekám velkou rybu. Tak trošku Davču schválně provokuji, protože když tam pak opravdu ten větší kapřík je, nevěřícně kroutí hlavou a říká „ prej mimino“, směje se a mě to v ten okamžik tak hřeje.. A nejinak tomu bylo i teď, když jsem ke břehu přitáhla krásného šupíka o délce 80cm s váhou 8,8kg. Večer přišel ještě jeden záběr. No, byl to malý šupi odhadem 50+, jak jim říkáme.
Během celého týdne těchto záběrů s menšími úlovky bylo víc. Zato Davča nám to všem opět „natřel“ se svým lyscem, jehož bok zdobila pouze jedna velká šupina a dosáhl velmi pěkných 90cm při váze 15,50kg. No jo – kdo umí, ten umí.. Ve středu posílila team Pepova přítelkyně Kristýna, alias Kika, která taktéž přidala na seznam ulovených ryb nějakého kapříka.
Dařilo se i Pepčovi. Zdolal mimo jiné pěkného šupíka 83cm a 9,5kg. A Drahošovi se dařilo co do počtu ulovených ryb snad nejlépe z nás. No a málem bych vás ošidila o mé druhé „mimino“, které mne vytáhlo ráno před východem slunce ze spacáku. Šupináč 80cm a 9,2kg neodolal boilies cherry, nastraženého na panáčka. Tuto kombinaci jsem ještě před nahozením vylepšila aplikací práškového dipu, který později na kuličkách udělal vrstvu „ slizu“ a pod háček jsem před náhozem ještě zavěsila malý váleček z PVA punčochy s 4mm peletkami cherry přelitými v liquidu téže příchutě.
Co víc, si můžu přát? Můžu – toho lysce 20+, co jsem řekla, že ho stejně jednou chytím a taky že chytím! A potom chci vidět Davčův výraz ve tváři. On totiž lysce doslova miluje a prožívá radost z každého velkého chyceného kapra ať už ho chytí kdokoliv z našeho smíšeného teamu. Tento červnový týden jsem si opravdu užila se vším všudy. Davčovi chci poděkovat za trpělivost, kterou se mnou měl. Na člunu jsem si občas díky dlouhé pauze v rybaření připadala jako nemehlo. Přece jen jsou už na vodě s Pepou sehraní, nemusí jeden druhému nic říkat, ale dělají už vše automaticky a doplňují se. Já se do příště polepším, tedy jestli mne příště vezmou sebou. A když nevezmou, stejně pojedu – musím přece chytit tu dvacítku :)…
Gabriela „ Gábi“ Zavadilová
