Letní období patří jednoznačně k nejméně oblíbeným obdobím kaprařské sezony. Bohužel právě v tento čas mohu u vody trávit osobně více času a jsem nucen v letních horkých dnech přemýšlet nad tím, jak netečné ryby přemluvit k záběru.
Rozhodně si myslím jednu věc, a to je ta, že čím víc boilie použiju, tím více si své snažení u vody můžu zkomplikovat. Nemusí to být vždy pravda, ale jsou určitá období i mimo horké dny, kdy se mi tato domněnka potvrdila. Jak tedy připravit své krmné místo tak, aby bylo dostatečně předkrmené a na druhé straně kapry zbytečně nezasytilo a bylo i dostatečně atraktivní v ne úplně produktivní čas? Jednoduše. Začal jsem jako hlavní složku krmení používat ve větší míře Mivardi Turbo pelety, které moje potřeby skvěle pokryly. V dalších několika řádcích vám přiblížím pár výprav, které jsem podnikl přes léto až do kraje podzimu a myslím, že jsem si vedl poměrně obstojně.
První horké dny
Na první „horkou“ výpravu jsem vyrazil na lokalitu, kde jsem už dobré dva roky nerybařil, ale z předešlých let jsem jí velice dobře znal. Tato voda byla jasným důkazem toho, jak špatně kapři reagují především v létě po dobu dne na předkládané krmení. Aktivita zde byla většinou po setmění a trvala pouze několik málo hodin. Zde jsem si poprvé vyzkoušel použití Turbo pelet na větší zákrm a byl jsem zvědav, jak ryby budou reagovat na krmení, které skvěle a v krátkém čase pracuje. Tyto pelety začnou během velice krátké doby ve vodě uvolňovat drobné části, které vzlínají sloupcem a dokážou mnohdy i netečnou rybu přimět k záběru.
Krmné místo jsem vedl příčně od protějšího břehu, kde bylo velké množství podvodních překážek, směrem na volnou vodu a doufal, že pokud ryby ve větvích pod hladinou budou, pomocí takového krmení je vytáhnu do bezpečnějších míst a snad se mi i nějaké podaří ulovit. Jako nástrahu jsem použil boilie B17 v 18 mm, které jsem přímo v krmném místě doladil na návazci malou PVA punčochou s peletkami Spiced protein, abych co nejvíc odlišil nástrahu od okolních návnad. Druhým prutem jsem se rozhodl prochytávat okolí ve vzdálenosti deset a více metrů od krmného místa s tím, že by se zde mohla splést větší ryba. První kapr zabral po setmění na menší nástrahu a byl ve velikosti deseti kg. Opětovně jsem si myslel, že se zde nic nezměnilo a zvyklosti zdejších ryb jsou stále stejné. Milým překvapením byl další záběr, který dorazil ráno okolo sedmé a byl to další kapr s váhou nad deset. Byl jsem spokojený, že ryby spolupracují a lehce jsem přikrmil, opět pouze Turbo peletami. Celý den se nic nedělo, až na pár „pípanců“ od cejnů.
Bylo nesnesitelné vedro. Už jsem si říkal, že to nebude asi se záběry takové růžové a čekal, že pokud záběr bude, tak opět až po setmění. Nicméně strategii jsem věřil a čekal, jak se akce bude vyvíjet dál. Záběr opět za světla a po pěkném boji první větší ryba na břehu a sice lysec 12,8 kg. Při přípravě stativu se mi rozjel druhý prut a podle tahu jsem to tipoval na slušnější rybu, proto jsem se rozhodl pro zdolání z lodi. Odhad byl správný, ryba byla váhově nad 15 kg. Super začátek dne, který jsem odstartoval doublem. Další rybu jsem zdolal dvě hodiny později a jednalo se o menšího šupináče. Jelikož se mi výprava chýlila ke konci, rozhodl jsem se použít pouze minimum krmení, abych se zbytečně nepřipravoval o záběry. To se ukázalo jako správná varianta, ryby zde zkrátka byly a pouze drobné části rozpadlých pelet je nezasytily a přijímaly nástrahu spolehlivě. Do konce jsem měl ještě tři záběry, největší ze zdolaných kaprů vážil 12,9 kg. Přemýšlel jsem nad tím, zda mi především k záběrům, které jsem zde měl přes den, dopomohlo krmení, na které jsem vsadil. Není však přece nic snadnějšího než si na takovou otázku odpovědět další akcí, pokud možno na jiné vodě.
Nová voda = nová výzva
Již několik let jsem odkládal návštěvu jedné lokality a až letos jsem se díky několika okolnostem rozhodl zde strávit pár dní v kuse. Jedná se o stojatou vodu, kde po většinu roku bývá poměrně silný tlak ze strany kaprařů a pro moji věc bylo ideální strávit zde těch pár dní právě v období, kdy jsem tušil tlak nejmenší. Opět při předpovědi počasí, která slibovala více jak 30 stupňů. Chtěl jsem si potvrdit, jestli mi opětovně pelety dopomůžou k nějakému lepšímu výsledku a opět jsem je použil na oba pruty. Jako nástrahu jsem měl tentokrát doma rolované boilie SEA a B17 v průměru 24 mm. Místa jsem vybral hloubkově rozdílná, od 2,5 m až po 4,5 m. Ryby začaly reagovat poměrně rychle a začal jsem si připisovat na pomyslné konto jednoho kapra za druhým. Aktivita ryb mě více než překvapila a když vezmu v potaz to, že se jednalo převážně o ryby 10-14 kg, byl jsem opravdu spokojený. Tak to šlo po celou dobu výpravy a tušil jsem, že „turbíny“ (často používaný název pro Turbo pelety) zařadím mezi velice oblíbený sortiment mého krmného arzenálu. Nebudu však předbíhat…
Před branami podzimu
Mezičas mezi výpravami jsem si krátil krátkými výpravami k řece, kde se mi dařilo lovit poměrně slušné ryby váhově do 15ti kg a spřádal plány na zřejmě jednu z posledních delších výprav do míst, kde jsem svojí „turbománii“ odstartoval. Rozhodnutí padlo, a i když jsem měl na výběr mezi dvěma variantami, zvolil jsem právě z různých důvodů místo, které jsem navštívil při prvních letošních tropech. Po příjezdu se mi naskytl jeden z nejhezčích pohledů, který znám. Listí na stromech a keřích se pomalu zbarvovalo do těch nejhezčích barev roku a kouř od úst nasvědčoval tomu, že blížící se chladné noci a rána by mohly probudit nějakého místního mohykána, se kterým bych tuze rád změřil síly. Tentokrát jsem se rozhodl, že krmná místa roztáhnu na větší vzdálenost od sebe pro zachování maximálního klidu. Tomu jsem uzpůsobil i nástrahy a na oba pruty jsem použil po dvou 24 mm kuličkách boilie B17 na cca pět centimetrů dlouhém vlasu. Tentokrát jsem i krmení použil úplně jinak než v předešlém případě. Rozhodl jsem se pro zasypání montáže větším množstvím pelet a boilie, což si myslím konkrétně v období, které právě začíná, má smysl na opravdu velkou rybu.
Jako první rybu výpravy jsem zdolal šupiláče12 kg a čekal, co se bude dít dál, protože záběr byl opravdu rychlý. Následovalo pár ryb okolo deseti kg a užíval jsem si začátek podzimu a celkem příjemného počasí. Třetí ráno výpravy jsem obdržel razantní záběr, kdy mi ryba po záseku vzala dobrých dvacet metrů z navijáku. Okamžitě mi blesklo hlavou, že to je to, proč jsem tady a v mžiku jsem byl v lodi a mířil za kaprem. Boj probíhal velice tvrdě, a i když ryba využila několika kořenů na dně, přeci jen jsem měl o trochu víc štěstí já a po zhruba dvaceti minutách jsem kapra podebral. Moje radost neměla mezí, krásný šupináč s váhou 18 kg překračoval metr délky a stal se největší rybou výpravy. Do konce jsem zdolal ještě několik menších kaprů a spokojeně odjel domů.
Teď nás všechny čeká jedno z nejhezčích období roku a přeji vám mnoho úspěchů při toulkách za kapry podzimní přírodou.
Za Mivardi tým Honza Prchlík
