Řeka. Pokaždé, když mi vyvstane v mysli tohle slovo, cítím respekt z něčeho velice silného, nespoutaného a hlavně nevyzpytatelného. Ne výjimečně se stane, že vydá nějaký ze svých pokladů, o kterém rybář na břehu nemá ani tušení. Na březích jedné z našich řek se pohybuji už více než třicet let. Po několika sezonách, kdy jsem se věnoval lovu kaprů střídavě na řece a stojatých revírech, které tak trochu převažovaly, jsem se až na krátkou výjimku rozhodl, že vsadím letošní jaro na jednu kartu. a tou byl říční proud. Nebudu ale předbíhat...
Letošní chladné jaro jsem pozvolna odstartoval na revírech stojatých, kde se mi podařilo ulovit pár slušných ryb až do velikosti 21 kg. Bylo to v době, kdy na řece byl příliš velký průtok a velké množství nečistot, které lov znepříjemňovaly na nejvyšší možnou mez. První krátké vycházky jsem začal podnikat začátkem dubna, kdy jsem se snažil v krátkém časovém úseku docílit co nejvíc záběrů. K takovému způsobu lovu mi skvěle posloužily Turbo pelety společně s kuličkovými peletami Devil Squid. Reakce ryb na takové krmení byla rychlá a každou vycházku jsem několik záběrů měl. Čas však neúprosně letěl kupředu a uvědomoval jsem si, že mému snažení přeci jen něco málo chybí. I když jsem měl záběrů poměrně dost, byly to ryby do deseti kilogramů, ale pomýšlel jsem přeci jen o kousek výš.
Zkraje května se mi dostala do ruky Mivardi novinka pro rok 2017 a to boilies pod pracovním názvem B17. Už vůní a chutí mi bylo tohle boilies velice příjemné a rozhodl jsem se mu dát prostor na jednom prutu po celou sezonu. Měl jsem v plánu několik vycházek na různé úseky, což bylo v kombinaci s prací a rodinou dost náročné. Ale co bychom pro kapry neudělali, že ano? První vycházku jsem udělal na dobře předkrmené místo a podařila se skvěle. Několik ryb na nové boilies a ryby váhově do 11 kg. Druhým prutem jsem prochytával části okolo krmného místa a zkoušel střídavě boilies Sea a Crazy liver. První ranní brutální záběr přišel z koryta na panáčka jater. Dvacetiminutový boj byl jasným signálem, že říční medvědi se již probudili a jeden z nich přišel změřit svoje síly. Po podebrání moje radost neznala mezí - 19 kg + byl skvělý říční start.
Samozřejmě taková vycházka mě nakopla k ještě větší aktivitě a u řeky jsem trávil veškerý možný čas, co jsem byl schopný. Střídal jsem různá místa s ohledem na výsledky, které jsem měl a také podle toho, jaký kde byl zrovna tlak ze strany okolo lovících rybářů. Další zářez jsem si připsal na již zmiňované boilies B17, kdy se mi podařil šupináč 16,5 kg. Při této vycházce jsem měl celkem 11 ryb, z nichž 9 bylo právě na nové boilies. Čas prolétl měsícem květen a ryby se daly do tření. Všudepřítomný topolový květ pokrývající hladinu na pohodovém lovu sice dvakrát nepřidával, ale ve snažení jsem nepovoloval. Další a další vycházky byly vesměs úspěšné, kdy se mi na podložku podívalo několik pěkných ryb až do váhy 15 kg. Byl jsem spokojený s tak dobrým startem letošní sezony a jel si, jak se říká, to svoje „blues". To, že mě ještě čeká jarní tečka, o které jsem ani nesnil, se ukázalo až zkraje června.
Jelikož všechna jarní místa jsem už silně prochytal, bylo na čase udělat změnu a vydat se někam jinam. Rozhodl jsem se pro úsek, na kterém jsem strávil, dalo by se bez nadsázky říct, nemalou část svého života. Vybral jsem místo, kde jsem coby pětiletý kluk poprvé nahodil do říčního proudu, a kde se mi podařilo ulovit svoje první ryby. I když jsem tomuto úseku za ty roky věnoval hodně svého úsilí, štěstí na opravdu velkou rybu jsem tady neměl. Dařilo se mi zde vždy dobře s rybami do 15 kg, ale na opravdové říční monstrum mi zde zkrátka přáno nebylo. Za léta snažení jsem nedokázal prolomit hranici 17 kg a to jsem tady trávil třeba i víc než sto dní za rok. Když už se záběr od opravdu velké ryby dostavil, vždy to dopadlo v můj neprospěch. Byl jsem pomalu smířený s tím, že rybu, o které jsem častokrát snil, tady nedostanu. Do paměti se mi vryl jeden ze soubojů, který jsem svedl před několika lety. Ryba mi po několika vázkách vyjela na volnou vodu, kde ještě dlouhou dobu bojovala. I když vše nasvědčovalo v můj prospěch, v rozhodující moment nevydržela návazcová šňůrka, která už tak ve vázkách odvedla nemalý kus práce. Rybu jsem tenkrát viděl na pár metrů od břehu a odhadoval jí víc než dvacet kilogramů.
Nicméně zkusit to zde v období, o kterém jsem byl přesvědčen, že se zde ty opravdu velké ryby zdržují, byla povinnost. Šel jsem tak trochu do rizika možného obsazení jiným rybářem, když jsem místo dopředu předkrmil 5 kg boilies SEA v průměrech 18 a 24 mm. Tyto jsem dopředu poctivě vysušil kvůli možným atakům bílé ryby. Po příjezdu bylo jasné, že ryby se zde zdržují. Během chvíle jsem viděl hned několik kaprů, mezi nimi i slušnější kousky. Pruty jsem rozmístil jako vždy - jeden v těsné blízkosti břehu a druhý do koryta. Po půl hodině jsem byl se vzdálenějším prutem nespokojený, protože se na něj nabalilo velké množství nečistot. Vyndal jsem ho, očistil, přidal nové PVA a nahodil tentokrát o kus dál za krmení. Nestačil jsem vykouřit ani cigaretu a čerstvě nahozený prut se ozval malou zpátečkou. Myslel jsem si něco o cejnech a šel rybu vyndat. Zvedl jsem prut a rybu bez jakéhokoli odporu stáhl o pár metrů. Tak nějak mi to na cejna nesedělo. Po několika málo vteřinách zřejmě kaprovi došlo, o co jde. Začal hodně tvrdý boj. V příbřežních partiích se vyskytovalo velké množství vodních rostlin a bylo třeba rybu držet, co to jen šlo. Kapr si občas vzal pár metrů, ale rozvážně, žádné přílišné výpady. Právě pohyb a tah ryby dávalo tušit spíš hlubší rybu, než klasického říčního mlíčáka.
Zdolával jsem už poměrně dlouho a byl tak trochu nervózní, že jsem soupeře ještě neviděl. První závar na hladině a došlo mi proč. Zahlédl jsem hřbet a podle velikosti šupin mi bylo v mžiku jasné, že pokud vyválčím úspěšný konec, bude to největší ryba, kterou jsem zde kdy zdolal. Po dalších pár minutách už byl kapr v podběráku. Když jsem se tak na něj díval, honila se mi v hlavě spousta věcí. Kolik zdolaných nebo ztracených ryb, kolik dní bez záběru, strávené stovky dní u vody! A teď konečně jsem se dočkal na místě, kde jsem poprvé v životě na řece nahodil. I když byla ryba po tření, stejně její váha prolomila dvaceti kilogramovou hranici. Při pouštění mi bleskla hlavou myšlenka, jestli se může jednat o stejného kapra, se kterým jsem zde před pár lety souboj prohrál. Možná. To ví pouze ti, kteří v poslední chvíli o našem úspěchu či neúspěchu rozhodují...
Prchlajs
