Při plánování loňské sezony jsem se rozhodl z velké části navštěvovat lokality, kde jsem ještě nechytal, a když už ano, výsledek nebyl zcela podle mého očekávání. Asi tomu tak má být, každé rozhodnutí musí uzrát a možná tato sezona měla být pro mě startem něčeho nového a nepoznaného. Moje úsilí nejdřív směřovalo na zcela nový úsek řeky a v pozdější době jsem měl zálusk na jednu větší pískovnu, kterou bych už pár let rád pokořil. Cíle byly dané a nezbývalo nic jiného, než se s odhodláním mně vlastním pustit do práce…
Hořký start, o to sladší cíl
Jak jsem se již zmínil, rozhodl jsem se pro zcela nový úsek řeky. Když jsem nad tím přemýšlel, byl to úsek, kde jsem ještě nikdy neměl nahozeno. To byla pro mě výzva, se kterou jsem se hodlal poprat. Nějaký přehled o zdejších kaprech jsem měl z informací od známých a s tím jsem do celé akce, která se natáhla na tři měsíce, šel.
Jelikož se lovem kaprů na řece zabývám opravdu dlouhý čas, bylo mi jasné, že i zde budou maximálně tři až čtyři místa, která budou po většinu času spolehlivá a ta ostatní budou produktivní čas od času. V dnešní době je však poměrně složité si místa pro lov dopředu připravit z hlediska velkého množství okolo lovících rybářů. Musel jsem tedy spoléhat na výběr místa tak dobrého, které zkrátka a jednoduše předkrmovat není úplně potřeba. Měl jsem ve výběru tři. Zpočátku jsem se věnoval jedné části někde v půlce úseku, kde se mi zdálo, že kapři zde musí být už jen z pohledu klidových částí. Bohužel s postupem času jsem mimo několika menších ryb o velkého kapra ani nezavadil. Usoudil jsem, že času jsem zde strávil už opravdu dost.
Bylo na čase udělat změnu a přemístit se o něco níž po proudu, tam kde se nacházelo několik vázek a koryto zde bylo o poznání hlouběji než na předešlém místě. Už při příjezdu jsem viděl obrovskou změnu, už jen v aktivitě ryb na hladině. Jednalo se ve velké míře o amury, ale pár typických šplouchnutí prozrazovalo i pár slušných kaprů. V rychlosti jsem nahodil jeden z prutů do části, která se mi zdála opticky velmi zajímavá a jen decentně okolo prutu zakrmil. To, že se mi prut během necelých pěti minut rozjel, jsem nejdříve moc nechápal, ale proč na jednu stranu ne. Ryba bojovala zdárně a první kapr z nového místa a hned váhově nad deset kg. Super start, a i trefa do černého… Soustředění na tohle místo se mi vyplatilo a během vycházek, které jsem podnikal dost často, se mi zde téměř pokaždé podařilo nachytat nějaké slušné ryby. Jediné, co mě tak trochu trápilo, bylo to, že jsem se váhově nemohl dostat nad hranici patnácti kg, což byl můj cíl. Samozřejmě jsem byl spokojený s počtem a i velikostí ryb, které jsem chytal, ale něco málo tomu zkrátka chybělo. Když už jsem byl tak nějak smířený, že zde moje cílová hranice nepadne, přišel červencový úplněk. Ať je to jak je, čas okolo úplňku se vždy snažím trávit u vody a jsou to ty nejlepší dny za celý měsíc, to už jsem si potvrdil mnohokrát.
Po příjezdu jsem viděl hladinu jako zrcadlo, a to nebylo úplně povzbudivé. Nicméně montáže letěly na osvědčená místa, teď nezbylo než čekat, jestli úplňkový den přinese dlouho očekávaný záběr. Do pozdních večerních hodin se nic moc nedělo. Tušil jsem, že tento večer nebude úplně podle očekávání. Jak moc jsem se mýlil, ukázalo několik dalších minut. Někdy po jedenácté se ozval prut nahozený ve větší vzdálenosti. Okamžitě při kontaktu s rybou jsem věděl, že to, na co zde už druhý měsíc čekám, je na druhém konci a snaží se souboj se mnou vyhrát. Boj to byl dlouhý a tvrdý. Po podebrání kapra mi okamžitě došlo, že cílová hranice je pokořena a ne o zrovna málo. Váha kapra byla více než 20 kg a mohl jsem být s výsledkem a odvedenou prací spokojený nad míru. Podnikl jsem ještě několik krátkých vycházek, ale cítil jsem, že je na čase zvednout kotvy a pokusit se pokořit jednu z dalších vod…
10,5 kg
11 kg
13,5 kg
Velká voda - velká očekávání
Začátek podzimu. Jednoznačně nejhezčí období roku, kdy stromy hrají všemi barvami a chladná rána mě dostávají do té správné provozní teploty. Plánovaná akce se blížila a pomalu jsem si v hlavě srovnával, jak se k celé věci postavit. Voda, kterou jsem se rozhodl navštívit, je poměrně pod velkým tlakem a tak zvolit správnou strategii nebývá úplně snadné. I když jsem zde v předloni strávil čtyři dny lovu a nevedl si úplně zle, přeci jen jsem pomýšlel na větší rybu, než se mi zde doposud podařila ulovit. Cíl byl jasný, prolomit hranici patnácti kg. Po příjezdu jsem byl mile překvapen počtem zde lovících rybářů. Na druhou stranu mi však okamžitě došlo, že to nebude samo sebou. Má obava se potvrdila při krátkém pokecu s mým známým, který o pár hodin později zabalil a stavil se na kus řeči. Jeho zprávy nezněly vůbec pozitivně a výsledek jedna ryba za tři dny lovu nebyla vůbec ničím, co by mě mělo v danou chvíli povzbudit. Nicméně jak se říká, zajíci se počítají až po honu…
Po zmapování dna jsem měl jasnou představu o místech, která budu chtít chytat a zbývalo pouze zvolit způsob krmení, který použiji. I když se mi to občas nevyplatilo, pro tentokrát jsem se rozhodl pro masivnější zákrm. Čekalo mě skoro pět dní lovu a tak jsem do toho šel. Měl jsem připraveno slušné množství boilie Sea a B17 namíchané v průměrech 18 a 24 mm. Místo k závozu, které jsem vybral, byla poměrně členitá lavice o délce cca čtyřicet metrů, kdy vrchol byl 3,2 metru hluboko a postraní hloubka šest metrů. Montáže jsem rozmístil v dostatečné vzdálenosti od sebe a na každé z nich použil jiný druh boilie. Na vrcholu lavice, kde dno bylo převážně tvrdé a kam jsem koncentroval největší množství krmení, jsem použil B17 v průměru 24 mm. Druhým prutem jsem se soustředil na chytání pod lavicí ve hlubší vodě, kde dno bylo převážně bahnité, což bývá varianta, pro kterou se rozhoduji vždy. Ze zkušeností, pokud se mi podaří ulovit nějaké větší ryby, bývá to zpravidla z takových míst. Krmení jsem dával přímo na montáž v množství pěti vrchovatých hrstí. Milým překvapením bylo, že první záběr přišel poměrně brzy po závozu. Netrvalo to ani dvě hodiny a z tvrdého místa se rozjel prut s B17. Při zdolávání ryba našla asi jeden z kořenů na dně, a i když jsem po několika pokusech dokázal vlasec z vázky vykotvičkovat, ryba na konci už bohužel nebyla. Nevěšel jsem hlavu a rychlý záběr mi dal signál, že to se špatnou rybí aktivitou tak horké nebude.
Další záběr přišel z hlubší vody. Kapr si bral a čekal jsem, jak velký asi bude. Po několikaminutové přetahované jsem podebral šupináče přes devadesát cm a váhově odhadem dvanáct kg. No na první den, říkal jsem si, výsledek je to velice slibný a čekal jsem, jak se akce bude vyvíjet dál. Místo, kde jsem vytrvale krmil, přinášelo pravidelné záběry a nebylo jich zrovna málo. Během prvních dvou dní se mi z něj podařilo úspěšně zdolat třináct ryb váhově deset až dvanáct a půl kg. S výsledkem jsem byl spokojený a čekal, co přinese přicházející úplňkový den. Prut umístěný v hloubce na měkkém dně zatím kontroval dvěma záběry, kdy pouze jednou jsem byl úspěšný, zato se jednalo o prozatím největší rybu výpravy a to lysce 13,5 kg.
V půlce týdne se zvedl silný vítr, který foukal přímo do mé strany čistě od západu. Vlny byly poměrně slušné a čekal jsem, že už tak dobrá kapří aktivita se ještě zvětší. První záběr přichází před devátou ranní a vyrážím na vodu. Vítr s člunem poměrně hází, a když jsem se dostal na otevřenou vodu, chtělo to trochu zručnosti při manipulaci s motorem. Po pár minutách dobojováno a v podběráku končí jedenácti kilový lysec. Dobrý start nového dne a makám dál. Říkal jsem si, že poledňák by nebyl na škodu. Chvíli po dvanácté opět vyjíždí prut z hloubky. Opatrný pomalý záběr následoval silný tah a bylo jasné, že se jedná o velice slušnou rybu. Spěchám na vodu a po sto metrech první vázka. Kotvičkování v silném větru bylo vše, jen ne nic jednoduchého. Vlasec jsem asi na popáté zachytil, ukousl, převázal, a spěchal dál. Tato anabáze se opakovala ještě třikrát, než jsem nad rybu dorazil. Už jsem se pomalu loučil s tím, že rybu úspěšně zdolám. Když jsem dorazil na místo a myslel si, že jsem nad kaprem, opět jsem za něco visel. Škubnul jsem špičkou prutu a šňůra povolila. V mžiku se rozjela a začala ta pravá přetahovaná. I když jsem se k rybě dostal, po poměrně dlouhé době háček seděl perfektně a zdolávání, které trvalo ještě dobrých patnáct minut, jsem si náležitě užil.
13,5 kg
16,5 kg
19,6 kg
Po podebrání jsem okamžitě viděl, že cíl, který jsem si zde dal, byl překonán. Krásný šupináč vážil lehce přes devatenáct kg. Zbývalo mi ještě celkem dost času a tak jsem se ještě pokusil o nějaké pěkné ryby. Bohužel prudký výkyv tlaku zapříčinil, že ryby přestaly téměř spolupracovat a i jsem si začal platit daň za velké množství ryb z předešlých dní. Z posledních pěti ryb se mi podařilo zdolat pouze jednoho šupináče přes jedenáct kg. I tak jsem výpravu zhodnotil jako velice povedenou a těšil se na další, kterou jsem pro loňský podzim měl ještě v plánu. Jestli se mi podaří prolomit hranici, kterou jsem si pro další výpravu nastavil, jsem v tu chvíli ještě nevěděl, ale byl jsem rozhodnut pro to udělat maximum.
Hodně štěstí při nových výzvách vám všem přeje
Honza Prchlík
20,5 kg