Začátek letošního roku byl pro mne plný překvapení a očekávání. Dostal jsem nabídku spolupracovat s firmou Mivardi. Jelikož už z loňska jsem měl od Mivardi nějaké produkty jako je např. křesílko, taška, a obal na pruty, tak jsem vůbec neváhal takovou nabídku využít, protože jsem byl velmi zvědavý na boilies. Hned, jak jsem se s vedením firmy domluvit, začal jsem plánovat první výpravu. V lednu jsme se domluvili se svými super kamarády Radkem Bojkovským (vedoucí Mohelnické prodejny) a Dankem na polovinu března, že společně vyrazíme k vodě. Volba padla na Chorvatsko, kde je několik pěkných, podle informací dobře zarybněných, vod.
Okamžitě na to nás zachvátila cestovatelská horečka a nezajímalo nás nic jiného, než plánování výpravy a shánění dalšího vybavení, které jsme "nutně" potřebovali. U žádné z našich partnerek jsme se nedočkali pochopení. Telefonovali a psali jsme si zprávy tak často, že jsme nakonec před odjezdem museli čelit podezření, že máme milenky. Bylo toho ale potřeba vyřešit opravdu hodně. Podle pravidel chorvatského rybolovu a z mnoha jiných článků bylo jasné, že se na většině chorvatských vod nesmí návnada zavážet a krmení se do vody dostává pomocí raket a spombů. Také je zde potřeba hodně krmit. Začalo to dost zavánět pracností a námahou.
Na šestidenní výpravu pro tři natěšené rybáře jsme si společně nachystali po 15kg boilie od každého z těchto druhů: Rapid Champion Platinum - Sea, Crazy Liver a Vyzutý Tonda, k tomu 5 kyblíků směsi Method mix Rapid Champion, 40kg pelet Rapid Turbo 12mm, 20kg pelet Rapid Classic Red Halibut 12mm a 60kg partiklu složeného z vařené kukuřice, řepky a konopného semínka zalitého Aminoliquidem - Crazy Liver. Jako tajnou zbraň jsem ještě nabalil tvrďáckou novinku Rapid Hard Balls - Crazy Liver 18mm a Vyzutý Tonda 18mm. K nástrahám jsem se rozhodl používat plovoucí boilies Rapid Pop Up - Cherry.
Termín odjezdu se blížil a my pevně věřili, že se nám všechno vybavení vleze do menší dodávky. Den před odjezdem jsme v odpoledních hodinách vše precizně naskládali do dodávky. Vešlo se, a tak jsme si šli dát pohárek mladého vínka do sklípku. V neděli 13.března v jednu ráno nás Danek vyzvedl a konečně jsme vyrazili na letošní první zahraniční výpravu. Dopředu jsme zakoupili potřebné dálniční známky a cesta probíhala výborně. Tak jsme se těšili, že jsme ani nezastavovali a za šest hodin jsme dorazili na první vytipovanou chorvatskou pískovnu. Po konzultaci a obhlídce okolí jsme se rozhodli zůstat. Koupily jsme povolenky a sedli si na jediná volná místa.
S Dankem jsme se utábořili těsně vedle sebe a Radek asi o sto metrů dál. Většina rybářů po příchodu k vodě začne chvatně vybalovat, stavět tábor, krmit a nahazovat. Osobně to mám rád jinak. Posadili jsme se do luxusních křesílek, otevřeli pivečko a dali si panáčka domácí slivovičky na přivítanou. Hodinku jsme tak seděli a pozorovali rozlehlou pískovnu, která co ztrácí na kráse svého okolí, to ve svých hlubinách skrývá jako poklady. V zimním období pískovna vypadala dost smutně. Na březích rostou roztroušeně hlavně vrby a sem tam nějaká ta olše. Hlavní výhled jsme měli na jeřáb a technické zařízení pro těžbu písku. V pracovní dny jsme si moc klidu neužili. Jediné, co mohlo potěšit oko rybáře, byl malý ostrůvek porostlý stromy, který se nacházel po naší pravé straně. Následně během dvou hodin jsme měli postavený celý tábor, nalezeno několik lavic pomocí markeru a poprvé zakrmeno padesáti hody spombem.
Asi za hodinu po prvním náhozu přijíždí správce a vykládá, že ryby na jezeře moc neberou již čtrnáct dní a naše místo není moc dobré na jarní chytání. To nám chlapec moc radost neudělal. Rozhodli jsme se, že pokud do rána neuděláme záběr a uvolní se nějaké zajímavé místo, tak se přestěhujeme. Do večera jsem přelstil dva menší lysce na Crazy Liver 18mm. Celkem unavení po cestě a spokojení z prvních úlovků jsme šli velice brzo spát a doufali v noční hrčák. Vzbudilo mě zvonění telefonu a na displeji se objevil Radek. Položil jsem telefon, obul boty a utíkal nocí za Radkem. Ten už měl v podložce dva krásné lysce 18kg a 12kg. Rychle jsme udělali pár fotek a kapříky pustili plavat zpět do svého živlu. Šel jsem zpět, zalehl do spacáku a rázem nevěděl o ničem. Ráno mě vzbudilo sluníčko a Danek s uvařenou kávičkou. Probrali jsme strategii a začali krmit spombem až do oběda. Do vody letělo přibižně 100 spombu. Udělali jsme si na oběd dva pořádné steaky a zalili jsme je dobře vychlazeným pivečkem. Užívali jsme si super relax, ale kapříci se neukazovali.
Hodinku jsme jen tak odpočívali a v tom jsme si všimnul, že se jedno místo uvolnilo. Ihned jsem zavolal kamarádovi, který tuto pískovnu dobře zná a poprosil jsem ho o radu. Ta zněla jasně:,,rychle to sbal, přestěhuj se tam a hodně zakrm." Tak jsme rychle sbalili tábor, naházeli všechno do dodávky a převezli na jiné místo. Opět jsme postavili tábor a zmapovali vodu markrem. Zde jsem našel lavici na šesti metrech hloubky, která měla rozlohu 4x4 metry. Nahodil jsem tam a začal dělat padesát koulí z Method mixu Rapid Champion, partiklu a nakrájeného boilies. Po té, co koule ztvrdly, jsem je až do podvečera házel pomocí spombu na označenou lavici ve vzdálenosti 110 m. Když bylo vše připravené, tak jsme si večer dali vydatnou večeři, kávičku a na panáčka přišel i Radek, který celý den krmil a potvrdil, že v noci se má rapidně ochadit. Předpověď hlásila teploty pod nulou. Hovořili jsme o životě dlouho do noci. Domluvili jsme také, že když Radek nedostane v noci záběr, pomůžeme ho přesunout jinam. V tom okamžiku se mi rozjel prostřední prut, na kterém jsem nastražil Hard Balls Vyzutý Tonda 18mm s plovoucím boilies Cherry. Trochu jsem přisekl a snažil se otočit rybu, která vyvinula neuvěřitelnou sílu a velice rychle mi odvinula ještě několik metrů z navijáku, kde jsem měl namotán Mainline SHX 0,295mm.
Když se mi rybu podařilo otočit, nastal tvrdý boj. Po několika výpadech jsem ji dostal do podběráku a následně položit do podložky New Dynasty, která byla se mnou minulý rok na Bledu ve Slovinsku a pokřtil ji lysec přes 27kg. V podložce jsem kaprovi opatrně vyndal háček ze spodní tlamky a zakápl Klinikem. Po krátkém focení, na kterém kapřík nechtěl vůbec spolupracovat, jsem ho pustil zpět s blaženým pocitem, že mám prvního chorvatského "šarana" přes dvacet kilo, přesně měl dvacet dva kilogramů. Přál jsem si u toho, že dnes chci ještě aspoň jednoho takového. Do vody letělo dalších třicet raket s krmením. Poté jsme šli do svých bivaků zalehnout. Ještě než jsem zavřel oči, začal ječet příposlech a já letěl v ponožkách rychle do akce. Vzal jsem prut a vychutnával si dalšího kapříka, který měl odhadem osm kilo. A zase zakrmit a jít spát. V noci se nic zvláštního nedělo až na to, že ráno bylo vše dokola zmrzlé. Teploměr ukazoval mínus tři stupně.
Ranní extra dotuněný čaj slivovicí a medem a ovocné müsli nám skvěle doplnili energii. Nachystali jsme krmení a zakrmili 50-ti spomby. Radek neměl do rána záběr, tak podle domluvy jsme ho přestěhovali blíže k ostrovu, kde se usídlil a seznámil s velice příjemným Chorvatem Mariem. I když se voda jevila klidná a kapři nebyli moc aktivní, tak jsme po celou dobu každé tři hodiny krmili. Celou dobu jsem věřil, že ryby se začnou více žrát a najedou nám na krmná místa ve větším počtu. Přes den, když jsme nekrmili, tak jsme se věnovali vázání návazců a brněnskému pivečku. Přes den sice záběr nepřišel, ale na našich krmných místech se začali ukazovat kola od kaprů. Nastal večer a Danek nám oznámil, že dnes nepůjdeme spát, že má narozeniny. Tak jsme mu popřáli, že by to chtělo zapřáhnout pořádnou kobylu. Jak jsme řekli, tak se i stalo. Danek dostal kolem deváté večer razantní záběr na Hard Balls - Vyzutý Tonda 18mm a úplně s ledovým klidem si vychutnával souboj ze silným protivníkem. Po dvacetiminutovém boji jsem mu podebral krásně stavěného lysce o váze 21,5 kg. Kapr byl tak unavený, že nám krásně líně zapózoval před fotoaparátem.
Po ošetření jsme ho drželi ještě pět minut u břehu ve vodě, než se sám z rukou rozjel a zmizel ve vodních travinách. V takový krásný narozeninový dárek jsme ani nedoufali. Zvednutí osobního rekordu o třináct kilo je pro našeho kamaráda obrovský úspěch. Po tomto záběru jsme měli s Dankem, oproti Radkovi, celou noc klid. Ten nás ráno informoval, že nad ránem dostal na břeh dva lysce o váhách osm a jedenáct kilogramů. Následující den letělo do vody zase několik desítek spombů, ale ryby přestaly úplně atakovat naše nástrahy a třicet hodin jsme byli bez záběru. Pak se ukázal jeden pěkně stavěný lysec na Hard Balls Crazy Liver 18mm, který měl odhadem 10 kg. Po tomto lysci jsme již další dva dny nedostali záběr. Myslíme si, že příčinou byl poměrně rychlý pokles hladiny vody, kdy za čtyřicet osm hodin šla hladina o 50 cm dolů.
Nastal smutný den D. Byla sobota a začalo balení celého arzenálu a opět náročné skládání do dodávky, kdy jsme museli využít každého místa. Na cestu domů jsme vyrazili v poledne. Před odjezdem jsme se ještě rozloučili se správcem a poděkovali mu za všechny rady, kterými nás chodil denně zásobovat. Celou výpravu bych shrnul následovně. Na to, že voda měla při našem pobytu jen kolem šesti stupňů a na celém jezeře se chytlo celkem šestnáct kaprů, z toho 12 měla naše výprava, tak nezbývá nic jiného, než konstatovat velkou spokojenost. Naši největší ulovení kapři měli 18kg, 21,5kg a 22kg. Velice zajímavé bylo, že i v tak studené vodě bodovala velice tvrdá návnada a novinka letošního roku v podobě Rapid Hard Balls Champion Platinum - Vyzutý Tonda 18mm. Počasí první čtyři dny bylo pro rybáře nepřívětivé, protože vydatný déšť se střídal ze silným větrem, nicméně v tu dobu také přišlo nejvíce úlovků. Když se pak ke konci pobytu udělalo krásné počasí, tak nám začala dovolená, protože ryby na změnu počasí zareagovaly tak, že přestaly žrát. Voda byla čistá a poměrně snadná, protože je v ní minimum vázek. Jediná náročnost spočívá v neustálém házení krmení pomocí raketek. Ruce a záda nás přestali bolet až týden po návratu domů.
Jožka Petráš