Již více let se věnuji především lovu na menších vodních plochách. Ne že by lov na velkých přehradách neměl své kouzlo, ale pozorování malých jezer, lokalizace ryb a přelstění extrémně opatrných kaprů má pro mě osobité kouzlo, kterému nedokážu odolat. Letos jsem se zaměřil na soustavu menších jezer v blízkosti mého bydliště, které svou historií a dokonalými podmínkami nabízejí předpoklady pro výskyt krásných kaprů. Lokalizaci ryb a jejich pravidelnému krmení na této lokalitě jsem se začal věnovat prakticky hned od začátku lovu a to od 1. června. Lov na malých jezerech, které často krát nedosahují ani hektar rozlohy má svá specifika, které si ne každý rybář uvědomueje.
Například takové bouchnutí dveřmi auta znamená téměř jistou vycházku bez záběru. Dupání a skákání na břehu má obdobný efekt. Po vícedenní pozorování jsem si vytipoval několik míst, které jsem začal pravidelně krmit. Po loňských zkušenostech jsem i letos vsadil na boilies řady Rapid od značky Mivardi. Osvědčila se hlavně příchuť Oliheň a vyzutí Tonda, které jsou pro mě ty pravé. Taktika krmení na těchto jezerech nespočívá ve velkém krmení najednou, ale v pravidelném krmení v menších dávkách. Úspěch této taktiky se mi potvrdil už víckrát, takže není nad čím váhat.
Díky velkému rybářskému tlaku hned na úvod rybářské sezóny zvítězilo pro mě nejméně atraktivní místo v rohu jedné z pískoven. Jezero bylo však do velké míry zarostlé vodním rostlinstvem, ale právě mnou vytipovaný kout byl jako jeden z mála méně zarostlý, což v případě záběru a zapnutí pěkného kapra znamená zvýšení šancí na jeho úspěšné zdolání. Asi 20m od břehu se už táhl hustý pás rostlin, ale hloubka v těchto místech dosahovala dostatečné 2m. I ze břehu byly viditelné tzv. tunely a průchody, kudy mohly ryby projíždět, což ve mně vzbudilo značný optimismus. Pro jistotu jsem místo ještě párkrát prohodil markerem, abych potvrdil své poznatky z jarního sondování. Pomalu buduji na břehu své stanoviště, na kterém plánuji chytat i několik týdnů. Úvodní krmení sestávalo z method mixu Rapid Champion, který obsahuje mnoho rybích mouček s přidáním jaterního extraktu a vím, že tato směs přiláká ryby velmi rychle na moje místo. Rychlým přilákáním hlavně menších ryb jsem se snažil o mírné pročištění místa, aby ryby svým rytím do nánosů bahna roztrhaly kořínky rostlin, a tím mi umožnili bezpečné umístění montáží. Nadále jsem se držel své taktiky a následující dávky krmení spočívaly asi v hrsti pelet Vyzutý Tonda a hrsti boilies totožné příchutě s boilies Oliheň. Příprava lovného místa mi trvá asi čtyři dny, během kterých jen krmím, a kvůli jiným povinnostem nemohu začít lov.
Pracovní vytížení mi nedovoluje věnovat se lovu během dne, a tak se soustředím především na noční rybolov. Jsou však i noci, kdy nemohu lovit, no abych neměl "absenci" u vody, tak se alespoň na kole přijdu podívat a přihodit kapříkům pár kuliček. První záběr přichází na druhou noc. Podvečer o půl jedenácté se najednou rozsvěcuje modrý signalizátor. Plný očekávání startuji už v mírném polospánku, no swinger zůstal nehybně stát. Čekám, co se bude dít. Po pár sekundách se však pohne směrem dolů, co mi nevěstí nic dobrého. Zasekávám a už podle prvních otáček navijáku mi je jasné, že mi na lovné místo zavítali cejni. Z vody vytahuji cejna kolem 35cm. Podobné kousky se mi daří chytat i další dvě noci. Následující večer měním svou strategii malých nástrah a mimo háček navazuji dvě 20mm kuličky boilies Tondy a na druhý prut dvě kuličky Olihně. Nerad chytám na malých jezerech na takto velké bolies, ale aktivita zdejších cejnů mě k tomu přímo nutí. I přes mé pochybnosti se efekt těchto nástrah dostavil pro mě překvapivě rychle. Hned následující ráno kolem šesté se rozbíhá signalizátor a mám první prudkou jízdu . Vyskakuji z křesla a snažím se co nejrychleji rybu zastavit, aby mi neuvízla v páse rostlin, protože chytám v jejich opravdu velmi těsné vzdálenosti. Nepodařilo se. Ryba navzdory rychlému záseku stihla vzít dva metry vlasce, a tak zůstala zachycena v rostlinách. Povoluji vlasec na maximum a doufám, že se rybě podaří vyjet ven. Po pár okamžicích se tak i děje . Vlasec se mi opět pomalu rozbíhal, a tak jsem začal opatrně zdolávat . Rybu se mi podařilo úspěšně vytáhnout z rostlin a po chvíli podebírám svého prvního fešáka. Kapřík měl sice jen něco přes tři kilogramy, ale dodal mi množství optimismu, že moje strategie je správná. Na divokých vodách jako je tato, kde se pravidelně nezarybňuje, a rybáři odsud jen ryby odnášejí pryč, si mimořádně vážím každé ulovené ryby, kterou se mi podaří zdolat. Nikdo nedokáže přesně říci, jak velká je zdejší osádka ryb, a proto si třeba vážit každou z nich.
Následující tři noci se mi nedaří přijít lovit, a tak jen sedám na kolo a každý večer střílím na lovné místo pár kuliček. Ve čtvrtek večer však už přicházím nabuzený i s celou výbavou. Po horkém dni zůstává podvečer parno a ve vzduchu je cítit přicházející bouři. Ta mě však těsně míjí a tak usínám sledujíc jedním okem noční hladinu jezera. Většinou po krátkých odmlkách mívám hned záběry, a tak celou noc v podvědomí přemýšlím o záběru od krásného kapříka. Nic se však neděje. Ráno vstávám bez jakékoliv aktivity ze strany ryb. Pomalu balím své nářadí, abych nemeškal do práce. V tom však přichází nečekaný záběr na levý prut, kde mám nastraženou oliheň . Tři krátká pípnutí. Prudce se trhnu a sleduju jak napnutý vlasec šponuje swinger na maximum. Lehce zasekávám . Ryba se ihned rozjíždí doprava, kde se chtěla zbavit montáže v hustém porostu. No nevyšlo jí to. Nedovoluji jí vjet do trav, to by se mi mohlo stát osudným. Přetahujeme se jako na houpačce. Cítím, že tento kapřík má již svou váhu, a proto mi prudce stoupá hladina adrenalinu v krvi. Poslední překážkou před úspěšným zdoláním jsou tři trsy trav napravo asi pět metrů od kraje, kam se ryba po chvilce rozjíždí. Naštěstí je u nich mělká voda a okamžitě se rozbíhám do vody i s připraveným podběrákem. Kapra se mi daří velmi rychle podebrat i s velkým chomáčem rostlin. Ani ho v té spleti pořádně nevidím. Přenáším celý podběrák na podložku a hledám tělo kapra mezi hustými rostlinami. Najednou se mi vynořuje krásné tmavé tělo. Nádherný šupináč. Velké tmavé šupiny, tmavě žluté tělo s velkými ploutvemi a velkou tlamou, na které jsou vidět stopy od ran pravděpodobně při drcení mušlí. Krásná ryba, která má pro mě na této lokalitě cenu zlata. Rychle beru metr, váhu a výsledek: rovných 90cm a 12,4 kg. Na takových vodách se klidně může jednat i o největší rybu celého jezera. Jelikož slunce už pořádně pálí, tak udělám jen pár fotek do mobilu a rychle pouštím kapříka zpět do vodního živlu. Jsem nadšený. Nechytal jsem na tomto jezeře pár let, ostatní rybáři sem chodívali jen neúspěšně a o to víc si uvědomuji svůj úspěch.
Dalším důležitým faktem při lovu na malých jezerech je samotný lov a být trpělivý. Jezero po krásném úlovku opouštím na několik týdnů, během nichž se naplno věnuji práci a domácnosti. I tak však stále přemýšlím, jestli tam plavou i jiní, či dokonce větší kapři. Po odmlce se v polovině července vracím na své místo a opět připravuji své osvědčené krmení s boilies. Jedinou změnou bylo mírně přelévání boilies s aminoliquidom Vyzutý Tonda, abych kuličky ještě více zatraktivnil. Opět se jako první hlásí cejni, jejichž aktivita a vytrvalost rytí do dvou 20mm boilies je úžasná. Hned první noc však vedle cejnů úspěšně zdolávám i pěkného šupináče kolem 5kg . Následují dvě noci bez záběru a tak následující podvečer přemýšlím nad změnou místa. Vedle západu slunce jsem se rozhodl pro menší procházku podél jezera s vidinou najít potenciálně nová místa. Po asi hodince se vracím na své místo. Po příjezdu však vidím povolený vlasec na levém prutu. První co mi hlavou proběhne je, proč mi nezareagoval příposlech? Co se to stalo? Přemýšlím co udělám. Mám vytáhnout? Nechám nahozené? Po pár minutách mi to nedá a opatrně zasekávám. Montáž je však zachycena hluboko v řasách. Opatrně škubu prutem s nadějí, že uvolním celou montáž. V tom okamžiku nevěřím, že na druhém konci je vůbec nějaká ryba. Po krátkém vyprošťování však náhle pociťuji krátké záškuby silonu a ryba se prudce rozjíždí směrem ke mně. Celý překvapený nestíhám dovíjet, přičemž stále nevěřím tomu, co se to děje. Opět následuje krásný boj o každý metr. V hlavě se mi míhají představy o další krásné rybě z této divoké vody. Soustředím se abych nic nepokazil. Po pár minutách podeberu opět krásného šupináče. Jelikož byla tma, rozhodl jsem se, že vážení s focením nechám na ráno. Rybu opatrně vkládám do saku a spokojený se ukládám do spánku. Ráno spolu s kolegou měříme kapra, opět 90cm. Váha ukazuje 12,1 kg . V tom mě přepadají myšlenky: vždyť já tuto rybu znám . V rychlosti vytahuji mobil a porovnáváme fotky před tří týdnů . A výsledek? Je to ten samý kapr! Prozradily ho atypické šupiny na levé straně! Wau ... V průběhu tří týdnů se mi podařilo ulovit tutéž rybu a dokonce i na stejnou návnadu. Tak to se mi ještě nestalo Nevím jestli jsem víc překvapen nebo nadšen. Těším se a zároveň mám pochybnosti o výskytu dalších zdejších kapřích velikánů.
Uvidím, co čas přinese, ale po tomto úlovku jsem odhodlán strávit na jezeře ještě mnoho dalších nocí. Držte mi palce, sám jsem plný očekávání jaké další překvapení mi toto útulné jezero vydá...
Vlado Dinga
