Současného vedoucího firemní prodejny Mivardi v Mohelnici Radka Bojkovského znám už spoustu let – jo, jo, čas letí a my stárneme. Zhruba ve stejnou dobu jsem se dostal k časopisu Kapří svět, který tehdy vydával Jarda Těšínský a tenkrát jsem se v jednom z prvních čísel dozvěděl o Hejlově. Následně jsem samozřejmě registroval mimo ostatních i články a zprávy od vody z Hejlova. Okolo roku 2003 jsem se začal zabývat myšlenkou, že bych si tam chtěl někdy zachytat. Ale znáte to, život je někdy složitý, klade do cesty různé překážky a naše životy se ubírají určitými směry…
Ty si do určité míry ovlivňujeme my sami, částečně jsou pak dílem osudu a souhry nejrůznějších okolností. Nejinak to bylo i u mě, když jsem najednou stál na jedné ze svých životních křižovatek a musel jsem se rozhodnout, kam a jak dál. V té době mi rybařina, a hlavně kapři hodně pomohli a já jim doslova propadl. Rybářsky jsem se potkal se svým parťákem, Pepou Vokurkou. Po čase přišla nabídka ke spolupráci s firmou Mivardi, kterou jsem přijal a od roku 2013 jsem členem Mivardi teamu. Za tu dobu jsem u vody zažil hodně pěkných chvil, a i výsledky nebyly špatné, ale také se setkal s dotazem, proč vlastně za Mivardi chytám a samozřejmě i s úšklebky. Až na několik výjimek mi to je a bylo jedno, chytám na nástrahy, kterým věřím, a to moje volba. Čas a výsledky celého našeho týmu ukazují, že jsme na správné cestě.
Plán nebo realita?
Pokud si dobře vzpomínám, tak koncem zimy padla nabídka, s tím, že Radek udělal rezervaci na Hejlov, kam už dlouho jezdí s partou jeho kamarádů a jestli se nechceme s Pepou přidat. Já byl pro hned, manželka má pochopení pro mé výlety k vodě. U Pepy to bylo trochu složitější – díky tomu, že je od podzimu otcem (snad) budoucího malého rybáře a nemá tedy k dispozici tolik času jako já, váhal, jestli pojede do Maďarska v dubnu nebo s námi v květnu na Hejlov. Nakonec se rozhodl pro Hejlov a můžu už teď napsat, že svého rozhodnutí určitě nelituje!! Ale nepředbíhejme. Takže Radkovi jsme účast potvrdili, zaplatili předem povolenky spolu s členstvím v klubu a naše společné směny v práci se zhusta nesly v debatách, jak jinak, než o rybách a strategii na tuto výpravu. Měl jsem trošku obavy, jak se bude parťákovi na Hejlově líbit, protože upřednostňuje prochytávat se menšími rybami až k těm větším, zatím co já si radši na větší rybu počkám a na toto je Hejlov lepší… A tak jsem čekal, že moc záběrů asi nebude… Ale co, nějak to dopadne a výpravu si určitě užijeme!
Vyrážíme
Věci na výpravu jsme připravili spolu s partiklem den předem, přívěsný vozík čekal naložený v garáži včetně člunu, poslední káva doma, rozloučení a vyrážíme!! Většinou se mi v den odjezdu po předchozím těšení se k vodě jakoby nechce, ale tentokrát to bylo jiné. Chvění kolem žaludku, myšlenky pádily hlavou v zběsilém tempu – jaké bude počasí? Byla místa 1 a 2 dobrou volbou? Zachytáme? Vyhoříme? Tyto myšlenky naštěstí ustupují do pozadí poté, co se na okraji města potkáváme na benzince s Radkem, Liborem a Jardou a společně vyrážíme na první kilometry směr D1 a Humpolec. Cesta se nám v závěru trochu komplikuje, tak úplně dobře jsme s Pepou nezvládli průjezd Pelhřimovem, ale nakonec je kolona zase pohromadě a v silném dešti, místy i s krupobitím, přijíždíme k Hejlovskému mlýnu. Po několika minutách déšť ustává a já se vydávám na hráz podívat se na vodu. Přijíždí i další kluci, seznámení, kamarádské podání rukou, přivítání a seznámení se se správcem. S tím si ještě upřesňuji podmínky rybolovu a dozvídám se, že je nově povolen i háček s mikroprotihrotem a jdeme na to!
Začátek výpravy
Začátek je ve znamení zatažené oblohy, a tak měníme pořadí, vybalujeme nejdřív bivaky a zatím co já připravuju pruty, vodiče z olověnky a návazce, Pepa vykládá věci z vozíku, připravuje člun. Během odpoledne tak už máme montáže ve vodě.
Nasáváme první dojmy z vody, posloucháme zpěv ptáků z lesa a já se snažím pozorovat vodu, jestli se neukáže nějaký kapr, aby bylo od čeho se odrazit. Před odjezdem jsme od Radka dostali informace o profilu dna. Měli s sebou samozřejmě echolot, ale tohle je pouhá teorie, potřeboval jsem první rybu a mít začít na čem stavět. Tedy co se kaprů týče. Jeden prut jsem pro začátek umístil do mělčí vody a druhé dva na hlubší vodu. V nástrahách jsem měl jasno – velkou trojku – B17, Crazy Liver a Sea. Pouze místo jater jsem na začátek použil panáčka chilli-česnek. Vůbec první rybu výpravy – kapříka z „vyvolených“ jsem dostal na B17 od protějšího břehu a co neměl na velikosti, doháněl tím, jak vypadal! Z jedné strany téměř řádkáč a ze strany druhé šupinatý lysec. Následoval ho línek a ráno s B17 na panáčka s fluoro popkou Monster Crabem odjel první kapr – dvanácterák. Vše sice na jeden prut, ale paráda!! Pepa se držel svého stylu a bavil se líny, které si chtěl zachytat, včetně těch větších, takže chytal na menší nástrahy, konkrétně B17 v 15 mm se shodnou fluoro popkou a vnadil drobným krmením z partiklu, malých peletek a směsi V1 Kapr ořech. Jím ulovení líni atakovali 4 kg hranici. No řekněte, kde se podaří takový lín??
První krasavec
Úterní ráno Pepa zahájil koupelí, v ještě na koupání celkem chladné vodě (17 stupňů) jako daň za zapomenuté prsačky, s nádherným 17 kg řádkáčem, který si přivstal a panáčka B17 našel dřív jak líni. Mně bylo v prsačkách za fotoaparátem fajn. Pro mě to byl čas na změnu, takže jsem Chilli-česnek vyměnil za Crazy Liver s fluoro popkou Monster Crab a i druhý prut přemístil do mělčí vody, neboť dosavadní průběh napovídal, že lepší bude mělčí voda. BINGO! Na prutu mi přistál 95 cm dlouhý lysec o váze krásných 17,8 kg! Paráda!! Jestli jsem před odjezdem doufal, že udělám tak dva záběry, už v úterý mám splněno?? Do večera ještě přidávám 15 kg lysce a játra začínají výsledkově dotírat na B17… Do online reportu z výpravy na facebooku píšu příspěvek v tom smyslu, že mám tušení, že se podaří ryba 20+.
Úspěšná šňůra záběrů
Ve středu mám na svých prutech klid, což jsem tak trochu čekal po zdolaných rybách, a tak se nenechávám vyvést z míry a čekám, až „to“ najdou. Pepa se stává lovcem línů, během dne jich zdolává asi 5 nebo 6 a je spokojen, že má záběry. A to je to pěkné, z jednoho místa dva různé styly či pohledy na lov, prostě i cesta může být cíl, jak se říkává… Během odpoledne pronáší památnou větu, že jemu přijde kapr zase v noci. Zasmějeme se tomu, ale krátce po setmění mu opravdu přišel – kolem metru a 20,3 kg!! Je to Pepova první dvacka, vylepšený osobák, a tak mu ještě při natáčení videa gratuluju a mimo záznam prohlašuju, že tohle se sice bude těžko překonávat, ale že to zkusím.
Je to neuvěřitelné, ale naše mikro teamové „hecování“ funguje a pak následujícího dne, krátce před polednem, zdolávám krásného řádkáče o váze 21,1 kg! Ta váha není až tak podstatná, ta ryba se mi strašně líbí a líbila by se mi i na jiné váze. Štěstím bylo, že po záběru jsem se ještě vracel pro kamerku na čelo, takže zdolávání tohoto krasavce v poledním slunci můžete vidět na mém videu z této výpravy ve zkrácené verzi. V době, kdy budete číst tyto řádky, už by mělo být na kanále Mivardi. Byl to bojovník, co se nedal zadarmo. Pepa kontroval a po dlouhé zdolávačce, při které ho kapr se člunem odtáhl přes koryto až před česla, ztrácí dle jeho slov obrovského šupináče, který mohl být aspoň natočený – před výjezdem na vodu jsem mu nabízel kamerku, kterou odmítl se slovy, že není čas - záběr byl hodně prudký. Následují zhruba dvě hodiny beze slov, ale naštěstí se Pepa ze smutku postupně oklepává. Za tmy mám jeden z mála mých nočních záběrů a zdolávám téměř koženáče lehce přes 15 kg. Od Pepy přichází protiúder v podobě šupináče 20,8 kg, a to už nechápeme, co se děje…
Během pátku opět kralují játra, Crazy Liver s fluoro Monster Crab a této kombinaci vděčím i za krásného šupinatého veterána s 22,2 kg a následně i lysce 15,1 kg. To jsem ještě netušil, co mi nachystá Pepa na poslední noc! Špičkovali jsme, jestli se to dá ještě překonat a očekávali, co přinese poslední noc. Samozřejmě, že i kdyby nic nepřinesla, i tak bychom byli nadmíru spokojení, tohle jsme prostě nečekali!! Krátce poté, co jsme zalehli v bivacích, přichází Pepovi razantní jízda a se člunem vyráží do tmy. Když po hodné řádce minut přijíždí ke břehu, je jasné, že má překvapení. A ne ledajaké!! Podložka ukrývá majestátné tělo dlouhého šupináče, kterému je i v podložce New Dynasty XL na délku poněkud těsno. Váha po odečtu vážícího saku píše 24,60 kg při 107 cm, a to znamená nejen nejtěžší rybu výpravy, ale Pepův opět zvednutý osobák. V rychlosti natáčíme video a přidáváme pár fotek a tohoto „stulíkového krále“, jak ho Pepa pokřtil, rychle vracíme do rodného živlu. Spát se nechce, takže ještě chvíli debatujeme a vstřebáváme to, co jsme právě prožili… To jsme ještě netušili, že kolem 3 hodiny ranní Pepa na poslední prut zdolá lysce 21 kg. Díky rušné noci máme ráno trošku problém vyhrabat se ze spacáků, ostatně po celotýdenním brzkém vstávání se není ani čemu divit…
Pohled „pod pokličku“
Nechci a nebudu zde prozrazovat vše z naší taktiky, kterou jsme na výpravě použili, nicméně o pár faktů se podělím. Co se krmení týče, jak jsem předeslal v úvodu, zvolil jsem „velkou trojku“ - B17, Sea a Crazy Liver, z popek jsme používali výhradně fluoro popky - já B17 a Monster Crab, který se mi velmi osvědčil jak v kombinaci s B17, tak i s játry. Pepa používal boilies B17 jak v 15, tak v 18 mm, Kapří guláš a Vyzutého Tondu v hard balls 18 mm s fluoro popkami B17 a Devil Squid. Oba jsme se divili, že naše stálice, Sea a Kapří guláš nebyly u ulovení žádné z ryb – těžko říct, jestli zde tyto příchutě nefungují nebo kapři prostě nástrahy nenašli. Co se krmení týče, tak já jsem zkraje výpravy krmil krájeným boilies a v mělké vodě, která byla letos dle správce na toto období výjimečně čistá s velkou průhledností, sledoval, jestli mizí nebo ne. Později jsem v průběhu týdne přešel na několik kuliček k montáži. Pepča měl pro líny nachystanou směs řepky, vařené kukuřice, směsi V1 Kapr ořech a mixu drobných pelet. Když se línů nabažil, také se vynecháním vnadění touto směsí snažil eliminovat záběry línů, aby nástraha vydržela na místě pro kapra a krmil také už jen boilies. Za celou výpravu jsme ani nezkoušeli krmit větším množstvím boilies – jednak to nebylo potřeba, fungovalo to, co jsme praktikovali a jednak si myslím i vzhledem ke statistice v úlovkovém sešitku, že záběry chodily v přibližně stejných dobách, tedy ryby migrovaly a až v určitém čase proplouvaly kolem. Nabídnutím velkého množství volných soust bychom si snižovali pravděpodobnost záběru.
Pokud se týče montáží, tak jsme používali montáže kombinované, tak, jak jsme zvyklí, z fluorocarbonu a měkké šňůrky. Háčky M-Point CS vel. 6 a 8. Pepa se po prvním záběru ze stulíků rozhodl vyměnit olovo za odpadávací kámen, neboť metrový vodič z olověnky se zachytával o stulíky a měl obavu, aby se mu ryby nevyřezávaly. Ukázalo se, že toto byl dobrý tah, všechny ryby po záběru „vyletěly“ ze stulíků na volnou vodu.
Parta super lidí
V závěru článku z výpravy nelze nezmínit, že celý týden se nesl v naprosto přátelském duchu bez ohledu na „značku“ a byť jsme se s valnou většinou kluků seznámili až tady, bylo o čem povídat a chvílemi i čemu zasmát. Za to vám všem kluci velký dík! Takto by to mělo u vody vypadat všude, což bohužel není a jen tak pravdou nebude…
Poděkování patří i místnímu správci Petrovi, který nejen na mne působil velice sympatickým a přátelským dojmem, nicméně hned po příjezdu nám zdůrazňoval některá pravidla včetně toho, že může během našeho pobytu náhodně nechat komukoliv z nás stáhnout náhodně vybraný prut či pruty všechny pro kontrolu koncové sestavy. S tímto nelze než souhlasit, je to pro dobro místní rybí obsádky a sám jsem na to reagoval tak, že není problém, že budeme mít vše tak, jak být má! Na Hejlově jsme sice byli poprvé, ale chceme se i vrátit a nedělat si zbytečné nepříjemnosti. Nabíjení baterií, sprcha, případně dokoupení věcí správci nedělá sebemenší problém. Snaží se a dělá vše pro spokojenost lovících. Nečiní mu problém dojít vás v kteroukoliv hodinu i vyfotit, pokud budete na výpravě sami.
Dále chci poděkovat Radkovi Bojkovskému za to, že tato naše výprava mohla proběhnout. Díky ní jsme potkali další super kluky a děkuji i za cenné informace o vodě, které předem poskytl. Pak to samozřejmě bylo na nás, počasí a kaprech, ale tak je to vždy.
Hejlov, ač klubová voda „jiné značky“ (pro mě zcela nepodstatný fakt), se mi hodně vryl do rybářského srdíčka a velmi rádi se sem s Pepou vrátíme. Jsem si vědom toho, že má i odpůrce, ale podle mého názoru je to učebnicový příklad, jak se dá na lokalitě hospodařit… Co kapr, to klenot a podmínky pro nás, rybáře, ideální. I vzhledem ke své profesi si nechci a nemůžu dovolit porušovat pravidla nastavená na svazových vodách.
Úplným závěrem bych se případně rád omluvil těm, kterým jsme případně neodpověděli na zprávy na sociálních sítích, příp. na volání či SMS. Bylo vás dost, co jste nás podporovali a sledovali online od vody, tak je celkem možné, že jsem na někoho zapomněl. Nerad bych, aby se o nás mluvilo jako o nafoukaných, co se přestali bavit…Takhle to není a nebude, pořád budeme ti obyčejní kluci, co si chytají své, přejí druhým a o tom, jak se u vody dařilo nebo nedařilo, poté publikují.
S přáním mnoha krásných chvil u vody nejen v pozdním jaru se loučí David DejvL Lužný a Josef Vokurka