Někdy začátkem zimy přišel tchán s myšlenkou, že na jaře vyrazíme společně do Maďarska a že to budeme mít jako svatební cestu. Což o to, kroužek na prsteníčku levé ruky jsem v té době už nosil od podzimu, takže polovina plánu byla splněna. Zbývalo doladit „detail“ – totiž povolenky. Už během podzimu jsem zachytil informaci, že mimo místních povolenek je třeba také maďarský státní rybářský lístek.
Přípravy
Přes internet jsem tedy oslovil Štefana, který nám na tuto lokalitu dával tip a pomáhal nám předloni se zřízením povolenek, s dotazem, jestli by to šlo nějak zařídit. Odpověď byla poměrně optimistická, prý není problém. Ale jak čas plynul, konverzace z nějakého důvodu vázla a já začínal být pěkně nervózní. Zkoušel jsem hledat a zařizovat na vlastní pěst, dokonce jsem přes švagrovou nechával překládat do maďarštiny text mailu s poptávkou, ale de facto bez výsledku, neboť odpověď zněla, že to není tak jednoduché. Dokonce jsem pochopil, že lokalita je něco jako zdejší přírodní rezervace. Takže jsem pátral dál a na sociální síti oslovil známou, jestli by nám nemohla nějak pomoci, či jestli nemá kontakt na někoho, kdo by nám pomohl předem zařídit státní rybářské lístky a povolenky. Přece jen jsem nechtěl vyrazit „naslepo“ a riskovat, že to nedopadne a pojedeme zpět. Původní pesimismus se však rázem rozplynul, protože jsem dostal tip a kontakt na rybáře ze Slovenska, který by mi mohl pomoci. Několik telefonátů, emailů a rázem bylo všechno veselejší a výprava začínala nabírat reálné obrysy. Někdy v půlce března dostávám informaci, že je vše zařízeno, člověk z místních rybářských potřeb vše vyřídí a bude nás čekat. Kupodivu nechtěl ani poslat zálohu. Pecka, výprava tedy bude!
Obsazení
Protože manželka nemá k dispozici tolik dovolené jako já a v květnu se zde kapři nechytají, volba padla na velikonoční týden s tím, že ušetří den dovolené. Pepa, stálý rybářský parťák, letos zatím prý úspěšně koupe a přebaluje dalšího adepta rybářského cechu, takže z časových důvodů tuto výpravu vynechává s tím, že si dá týden se mnou a Ráďou Bojkovským na Hejlově. Na ten se s Radkem chystám už asi 11 let, ale doufám, že letos to konečně už vyjde, ale o tom snad někdy jindy a v jiném článku…
Kamarádi pomáhají
Termín byl tedy jasný, povolenky domluvené, zbývalo tedy vyřešit jak, respektive čím do Maďarska pojedeme. Ač kamarádů nemám kolem sebe velké množství, vím, že na ty, co mám, se můžu prostě spolehnout ve všem. Jednou, když se kamarád Leoš za mnou v práci zastavil na kávu, jsem ho lehce „naťuknul“, jestli by mi nepůjčil auto do Maďarska na ryby, že já si se svým Fordíkem už netroufám. Původně jsem měl na mysli jeho Octávii, ale na ní nemá kouli, a tak nabízí dodávku, ale prý že jen výjimečně. Super, takže konečně vše dohodnuto, zařízeno. Na centrále v Mohelnici objednávám nějaké to krmení včetně letošních novinek, a hlavně podběrák s pevným rámem. Díky Radkovi, vedoucímu Mohelnické prodejny to mám i s dovozem domů – Ráďo díky!
Očekávání
Od začátku dubna se k vodě neskutečně těším, byť s Pepou hned od konce zimy podnikáme krátké vycházky k vodě poblíž. Maďarsko je ale z mého pohledu úplně jiné. Už tím, že u vody můžeme být a plnohodnotně chytat 24 hodin, oficiálně, bez stresu, hlídání, jestli nejde porybný a jiných „příjemných“ věcí. K rybám a okolní přírodě se chováme šetrně, s respektem, po našem pobytu u vody nezůstávají žádné stopy. Předloni jsme objevili a využili i místní maďarské nádoby na tříděný odpad – na rozdíl od nás se zde třídí i plechovky. Ale tohle by bylo téma minimálně na samostatné zamyšlení či článek, protože to, co člověk najde leckdy kolem vody u nás, to už zůstává rozum stát. O tom třeba někdy příště. Neodpustím si ale poznámku, že nepochopím, proč u vody vadí brolly či bivak, někde je zcela zakázáno krmit atd. Ano, česká povaha a ani pod brolly či bivaky nejezdí úplně stejně smýšlející lidé. Tady nevadilo ani to, že u vody budeme s karavanem, ač nejsem úplně jejich příznivcem u vody. Musím ale uznat, že vzhledem k předpovědi počasí a k tomu, jaké jsme u vody měli podmínky, měl svůj význam. Pro úplnost dodám, že jsme s sebou měli i chemické WC.
Místní, kteří projížděli či procházeli okolo nás, všichni takřka bez výjimky zdravili, vůbec Maďaři jsou podle mých zkušeností i přes jazykovou bariéru velmi srdeční a co se mě osobně týče, vždycky se sem nebo na některou jinou vodu v Maďarsku velice rád vrátím.
Na této lokalitě se mi velice líbí prostředí, kombinace volné vodní plochy a porostu rákosu, který zde tvoří „laguny“ a různě velká oka volné vody mezi porostem či trsy rákosí, což poskytuje téměř nekonečné možnosti při pokládání montáží. Průměrná hloubka je zde mezi 2-2,5 m. Domorodci zde loví v převážné většině z pramic, kterými najedou do lagun a zde chytají povětšinou na anglické splávky a dle mého názoru na kukuřici. Nějaké informace a zkušenosti jsem měl už z předloňské výpravy s Pepou a Kristýnou. Tenkrát se osvědčilo montáže pokládat co nejblíže k rákosí, mezi trsy rákosí či do „lagun“, prezentace nástrah na volné vodě téměř nepřinesla žádné výsledky. Tentokrát, na druhé části jezera, to bylo trošku jinak, ale nepředbíhejme…
Jsme na místě
Ale zpět k naší výpravě – do místa určení jsme dorazili před 10. hodině dopoledne poté, co jsme se vyhnuli jak českým, tak i maďarským dálnicím. Paní z rybářských potřeb, kterou jsem zastihl doma, neboť byl krámek zavřený, mluví pouze maďarsky, a tak byla zase naše komunikace úsměvná. Naštěstí pochopila, co po ní chci a odešla pro klíče od obchodu. Zde mne napadá vyslovit jméno onoho ochotného Slováka, který nám vše kolem povolenek zařizoval. Ejhle, ono to funguje! Paní na tváři naskakuje široký úsměv a očividně ví, co potřebuji a mně se hodně ulevilo. Platba je tentokrát úplně v pohodě, mám připravené maďarské forinty a za necelých 15 minut už vycházím vítězoslavně a s úsměvem z prodejny. Jak by taky ne, cestu, z které jsem měl tak trochu obavy (přece jen stát se může všechno a nechtěl jsem zažít nehodu či závadu na autě) a nákup povolenek, jsem měl za sebou a čekal mne týden pohodové rybařiny v krásné přírodě. Cestu k vodě si už pamatujeme, takže je vše v pohodě. Po několika minutách přijíždíme k vodě, kde na prvních dvou jezerech, a i na našem třetím, je celkem dost lidí, svátek je i tady a je to znát. Podle informací, které jsem měl, nás měl majitel rybářských potřeb čekat. Jenže kde? Doma nebyl, prodejna zavřená, takže asi u vody. Ale osobně ho neznám, ještě jsem ho neviděl – předloni jsme vše řešili s jeho paní. Naštěstí mne napadlo si doma na internetu najít jeho celé jméno, znal jsem jen zdrobnělinu jeho křestního jména. U jezera zastavujeme a lámanou němčinou zkouším hledat toho správného člověka. Na několikátý pokus přicházím ke skupince mužů a při vyslovení jména mi naznačují, že právě končí. Bingo! Vypadá to tedy, že i tuhle etapu jsme zvládli. Nikam už nespěcháme, nasáváme atmosféru a užíváme si první chvíle u vody. Takže z auta vytahuju vařič, konvičku, hrnečky a chystám se k pobavení tchána vařit první maďarskou kávu. Ten mne častuje výrazem „bufeťák“, když se před větrem i s vařičem schovávám v závětří dodávky. U kávy čekám na uvolnění místa a po očku sleduju manželčinu reakci na tuto vodu, a tak nějak omylem si únavu z několika hodinové cesty vysvětluju tak, že ji jezero moc neoslovilo. Ale sluníčko svítí, takže práce s vybudováním zázemí i přípravou věcí pro lov jde pěkně od ruky. Trošku jsem si musel lámat hlavu s umístěním prutů, protože jsem po zkušenosti z předloňské výpravy měl s sebou pouze vidličky, takže molo jsem využít nemohl, ale poradili jsme si i tak, byť pruty a první metry vlasce procházely zatím naštěstí řídkým porostem rákosu vpravo od mola. Do večera pak mimo to stihnu i několik fotek slunící se ženy a idylické atmosféry ve světle slunečních paprsků a západu slunce. Pravdou je, že v té době jsem ještě netušil, že do čtvrtečního večera, kdy se slunce objevilo krátce před západem a pátku, sluníčko neuvidíme. Ale to už opět předbíhám.
První vyvážky
Na první vyvážku v začátku výpravy volím Kapří guláš a Ananas, Gabča volí taktéž Kapří guláš a Cherry. Na navijácích máme kmenový silon zakončený zhruba 12 m silného monofilu o průměru 0,8 mm. Oproti svým zvyklostem zde používám olova, protože i bez kamenů byla dodávka celkem dost naložena. Háčky velikost 6 na kombinovaných návazcích z fluorocarbonu a měkké šňůrky. Několik návazců mám připraveno už z domu. Ač je teprve duben, nástrahy volím hned ze začátku 24 mm s menšími popkami, ať už z řady Rapid či nové fluo popky zalité esencemi. Při pokládce montáží zjišťuji, že dno není příliš měkké a opakovanými pokusy lze montáže umístit i na tvrdé dno. Oproti části jezera, na které jsme chytali předloni, je zde volná voda o dost širší, montáže vozím na odhadem tak 200-230 m. Kolem 14. hodiny máme všechny udice „v boji“. Sedíme v křeslech, Gabča chytá sluneční paprsky a já připravuji PVA k montážím pro příští zavážku. Prozatím se kapři nikde neukazují, výskoky o sobě dávají vědět až po soumraku.
První záběr, na panáčka Kapřího guláše v podobě pěkné jízdy bez předchozího „pípance“, dává tušit pěknější rybu, nicméně končí uřezáním návazce. Přišel kolem 16. hodiny, tedy poměrně brzo po vyvezení. Ani další záběr za dvě hodiny poté na panáčka Ananasu nekončí pro mě úspěšně. Vážu nové návazce a oba pruty hned převážím, umisťuji je však dále od rákosí. Do večera, resp. do půlnoci se nic neděje a kolem 4. hodiny ranní místní kapři navyšují skóre na 3:0 v můj neprospěch. První záběr, který proměňuji, přichází až ráno. Swinger byl přizvednutý k prutu a brzda jen několikrát cvakla. Žádná jízda jako předchozí záběry. Na konci je první zdolaný lysec. Využívám pěkného počasí a natáčíme první rybu do videa, které je v době, kdy budete číst tento článek, už umístěné na youtube na kanálu Mivardi se stejným názvem jako tento článek.
Nechci a nebudu zde popisovat každý záběr. V úterý se mi na panáčka Sea podařilo z rákosu vybojovat šupináče o délce rovných 70 cm, jednoho ze dvou šupináčů za celou výpravu.
Ve středu se rapidně ochladilo, silný vítr, který v průběhu dne ještě zesiluje, znemožňuje se člunem na vodu, a tak žena po zdolání menšího lysce z vývozu prohlašuje, že na vodu mě nepustí. Než nechat prut jen tak ležet ve vidličkách, rozhodujeme se, že bez jakýchkoliv úprav montáže či výměny silného šokového vlasce za slabší, zkusíme lov z odhozu. Pod háček žena volí opět panáčka Kapřího guláše, tentokrát bez pasty. Odpoledne se cívka navijáku z tohoto prutu začne točit v prudké jízdě. Ač tou dobou sněží, k prutu vybíháme z předstanu karavanu hned. Výsledkem je krásný lysec – 81 cm o váze 11,1 kg. Opět se tedy potvrzuje zkušenost z minula, že prudké jízdy znamenají větší ryby, několikeré pípnutí hlásiče a přidržení swingeru jsou ryby z kategorie těch menších. Je ale pravdou, že i tyto „menší“ ryby jsou zde krásné a až na výjimky bez známek kontaktu s háčkem. Ploutve ryb jsou nepoškozené, krásně vybarvené až do červena a musím uznat, že dosud jsem se nikde s takto pěkně vybarvenými rybami nesetkal. Prostě paráda!
Ve středu ráno odjíždí tchán se ženou do nedalekého města doplnit zásoby a cestou odváží tříděný odpad – plasty a plechovky. Ve větru a vlnách zdolávám z vyvážky menšího lysce, kterého ani nefotím (škoda, fotoaparát výjimečně nemám v kapse bundy) a pouštím jej hned od lodi. Vlny mne se člunem odnáší až k rákosu, odkud se delší čas nemůžu dostat. Motor použít nemůžu, vesla, hlavně to pravé vzhledem k rákosu taky ne! Prostě adrenalin se vším všudy. Chvíli poté na panáčka Devil Squida z odhozu zdolávám svého vůbec prvního „koženáče“, z kterého mám velkou radost, byť jeho velikost není nijak závratná. I tak pořizujeme foto na památku.
Smolný den
Smolným dnem je pro nás čtvrtek, byť jsem si hned první večer nabral vodu do obou holínek a v úterý i do prsaček, když jsem se snažil nedaleko od břehu z vody vytáhnout suchou větev, kterou jsem následně používal jako bidlo při problémech v rákosí.
Odpoledne se cívka Gabčina navijáku na odhozovém prutu opět roztočí ve zběsilém tempu. Super, na panáčka Kapřího guláše přišla očividně větší ryba. Zdolávání probíhá z mola, kde mimo našeho člunu MBoat je i plechová pramice majitele mola. Kapr, jak jsem posléze měl možnost vidět lysec, nešel pěkných pár desítek vteřin vůbec dobrzdit a otočit. To se následně povedlo a zdolávání probíhalo celkem dobře až do okamžiku, kdy si to namířil vlevo, pod obě lodě. Následovala instrukce ke změně směru prutem vytaženým vpravo, nicméně velký lysec, odhadem tak kolem 15 kg, krásná vysoká ryba, se převalil pod hladinou, na okamžik se nám tak ukázal a poté ve vteřině zajel pod molo. Okamžitě jsem se snažil ponořením ruky u kůlu, zjistit, kudy vede vlasec. Bohužel už zbytečně, montáž vytahujeme celou, jen u háčku chybí celá špička včetně protihrotu… Několik minut mi není vůbec do řeči, jsem psychicky na dně, největší ryba výpravy, kterou jsem bohužel pro mě viděl a nepodařilo se ji zdolat. Přesně ta ryba, pro kterou jsme sem jeli a navíc lysec… I taková je kaprařina – umí i pěkně bolet! Za chvíli se otřepávám a po navázání nového návazce posíláme prut opět do boje.
Závěr výpravy
Protože se vítr neutišuje, vyvážka je komplikovaná, a i když záběry z rákosí a lagun po „přitvrzení“ v návazcovém materiálu chodí a ryby se daří zdolávat, z odhozu se povedlo několik pěkných ryb, a tak se rozhoduji, že posledních pár dní budu jeden prut vozit a jedním chytat z odhozu. Na odhoz nasazuji 24 mm boilies Chilli-česnek z řady Easy Catch s fluoro pop up Rapid stejné příchuti o průměru 14 mm. Ač z nejnižší řady, tohle boilies mělo při ochlazení mou důvěru a současně jsem spoléhal na jeho atraktační schopnosti. Na vyvážku jsem pak používal boilies z řady Platinum, Crazy Liver a Sea. Jak na odhoz, tak na vyvážku jsem k montáži vždy přidával váleček PVA s nadrceným boilies stejné příchuti.
V sobotu se mi česnek za důvěru odvděčil lysci 71 a 75 cm, kteří mi udělali velkou radost, byť mne žena „přechytala“. Toto uvádím jen pro objektivitu, nebyli jsme na závodech, ale i tak jí úspěch přeju. Zaslouží si ho a nejen tím, že mne velmi mile překvapila, s jakým klidem a smířením snášela nepřízeň počasí a vůbec podmínky u vody. Klobouk dolů! Vím, že jsem si vybral dobře. Celou dobu byla super parťákem, když bylo třeba, tak i v noci ochotně vstávala dokumentovat mnou ulovené ryby.
Rekapitulace
Závěrem se pokusím naši výpravu v kostce zrekapitulovat. Ač jsme během výpravy používali prezentaci na panáčka, s použitím obalovací pasty či bez ní, s PVA, záběry na podmínky, které panovaly, přicházely. Dle mého názoru to bylo spíše o místě, kde byla montáž prezentována a jestli ji ryby našly. Zcela určitě se najde někdo, kdo se bude zabývat otázkou, proč jsme rybařili týden na lokalitě v Maďarsku, odkud jsme nechytli velkého kapra. To je úhel pohledu. Mně šlo o návrat na lokalitu, kam jsem se vrátit chtěl, protože se mi zde moc líbilo a líbí. Velké ryby tu určitě jsou, příkladem je lysec, o kterého jsme přišli, ale je opravdu každá výprava o velkých rybách? Je to cílem? Ano, každý z nás je rád, když se mu podaří pěkná velká ryba, ale smysl pobytu u vody a kaprařiny obecně je přece úplně jinde!! Všude se objevují úlovky jen velkých ryb a ty menší, jako by ani nebyly a nebyly živými tvory… Byl bych velmi rád, kdyby se pohled na toto začal alespoň trošku měnit!
Nutno podotknout, že tato lokalita není z těch, odkud se vozí několik kaprů kolem magických 20 kg na kartě fotoaparátu za týden, nicméně má své kouzlo už jen prostředím. Od pondělka do soboty jsme zde byli jediní rybáři!! Ruku na srdce, kde se vám tohle podaří? I ryby jsou tu krásné, překrásně zbarvené, nepoškozené a v převážné většině bez předchozího vpichu ve zdravé tlamce. I rybáři, s kterými jsme v sobotu ruce-nohy-lámaná němčina komunikovali, uznávali, že tato voda je krásná, ale těžká na lov.
Poděkování
V samotném závěru tohoto článku bych rád poděkoval Leošovi za zapůjčení dodávky, tchánovi za to, že s námi jel a za karavan, Slávce Hrubé za zprostředkování kontaktu a Peterovi Matlákovi za ochotu a vstřícnost při zařizování povolenek. Ženě za to, že i v podmínkách, které panovaly, se mnou u vody vydržela a za dlouhodobou podporu v mém postižení zvaném kaprařina.
Pokud jste článek dočetli až sem, děkuji za pozornost a někdy příště, u dalšího reportu od vody nebo přímo u vody ahoj!
Za Mivardi team David DejvL Lužný
