Když to dlouho ani nepípne, člověk musí doufat až do poslední minuty a věřit svým nástrahám a praktikám! A to se nám na této čtyřdenní vycházce opět vyplatilo. S kolegou Michalem jsme po 40ti hodinách měli pouze jeden záběr a nevypadalo to do dalších hodin nějak lépe, ale neztráceli jsme hlavu a naše místa jsme pečlivě dokrmovali, znovu a znovu mapovali a věřili v to, že nám naše taktika přinese „ovoce“ v podobě krásných kaprů.
Ale pojďme pěkně od začátku…..
Obalovací pasta ProActive - MIVARDI
Noční teploty klesaly k pěti stupňům, denní byly maximálně na patnácti, věděli jsme, že ryby nebudou tak aktivní, jako bývají ve vyšších teplotách, proto jsme krmili opravdu pomálu a nástrahy jsme více zatraktivňovali. První hodiny jsou vždy „nejhorší“, příprava místa, mapování dna, dopilování taktiky – ale bez toho by to prostě nešlo.
Já si vybral pro dva pruty hlubší vodu a pro jeden hloubku okolo 1,2 metru, na lavici pod stromy. Michal vsadil vše na hloubku okolo 3m (vybral si místa, kde se hloubka pohybovala mezi 2,7m a 3m).
Opět jsem věřil v tomto ročním období a v těchto teplotách koulím B17, v rozměru 24mm – 8 hodin máčené v Aminoliquidu, podpořené PVA punčochou s 4mm peletami Robin red.
Ke každé montáži vhozeno cca 10 boilie 24mm a 18mm ve stejné příchuti, a pak už jen zbývalo čekat na záběr.
Michal se po dlouhém rozmýšlení rozhodl, že bude na dvou prutech mít boilie Devil Squid (2x24mm a 1x24mm) a na jednom vyzkouší sladkou jahodu 18mm. Všechny koule nadipoval, obalil v pastě a připravil si PVA s peletami halibut. Jeho místa byla cca 5m od sebe, takže celou plochu zakrmil vnadící směsí boilies, kde jsou všechny velikosti a všechny příchutě.
První záběr nám přišel po cca dvou hodinách na můj prut, který ležel v hloubce 1,2 metru, 24mm B17 zaujala krásného lysce (bez jedné břišní ploutve) o váze 11,5 kg. Zdálo se, že nám při této vycházce nedají kapři spát, opak byl bohužel pravdou, od této chvíle jsme až do předposlední noci, celkem 38 hodinách, nezaznamenali žádný záběr. Tuhle noc jsme si protáhli, debatovali jsme o tom, co děláme špatně, navazovali jsme delší návazce, návazce s delším vlasem, řešili změnu krmení, když se najednou rozjel Michalovi levý prut, na kterém měl čerstvě nadipovanou a obalenou jahodu 18mm, odvazujeme člun a vyrážíme pro rybu…. bohužel, těsně před podebráním jsme rybu ztratili, mohla mít něco okolo 10kg, velká škoda.
Jsme naštvaní, ale také v nás kapřík probudil naději, že naše místa nejsou úplně „mrtvá“. Přijíždíme na břeh, sice už ospalí, ale vytahujeme všechny pruty – boilie necháváme, jen zatraktivníme dipem, pastou a PVA plněné peletkami. Vše řádně zavezeme a okolo 4:00 hodiny jdeme spát, s dobrým pocitem, že jsme nyní pro záběr udělali opravdu všechno.
Ráno nás budí Michalův příposlech, „zááááááběěěěrrrrr“ bylo slyšet snad na celé jezero, rychle do člunu a jedeme pro rybu. Tentokrát to vyšlo, přivážíme na břeh lysce o váze 12,5 kg – tentokrát mu zachutnal 24mm Devil Squid. Uděláme pár fotek, ošetříme klinikem a kapříka pouštíme. Michal nasedá do člunu a zaváží na stejné místo novou montáž. Jen co se vrátil, rozjel se mu ten samý prut, tentokrát si bere vše potřebné s sebou, aby montáž mohl ihned nechat na zakrmeném místě. Vrací se opět s pěkným lyscem, tentokrát má něco málo okolo 8kg. Mě už to pomalu začíná štvát, Michal opět na vodě, opět záběr na 24mm Devil Squid, v hloubce cca 3m, kapr se mu bohužel zamotal do bójky a než ho stačil vyvléct, vyhákl se mu.
Takto to bylo ještě 5x, kdy já seděl na břehu bez záběru a Michal jezdil sem a tam s rybami – největší byl lysec s váhou 13,4 Kg. Už jsem přemýšlel, že svou taktiku změním a že všechny své pruty převezu do větší hloubky, vzal jsem si deeper a sedl do člunu, když jsem byl asi 20 metrů od břehu, rozjel se mi levý prut, Michal začíná zdolávat rybu ze břehu, já přijíždím se člunem na břeh. V tom se rozjede můj druhý prut! To už vystupuju ze člunu, „Ty vo*e, double!!!“ řekneme s Michalem společně. Oba kapry tedy zdoláme ze břehu. Po 15ti minutách se nám v podložce „koupou“ dva krásní šupináči, jeden vypadá, že by mohl váhou překonat můj osobní rekord (15,9 kg), prvního vážíme toho „menšího“ – 14kg, rychle ho pouštíme a jdeme zvážit toho většího – Váha se zastavuje na 18,65 – můj nový osobák!!
Já jsem spokojen, máme před sebou poslední noc a půlku dne, prohrávám s Michalem na ryby 3:7 (každou společnou vycházku spolu soupeříme), ale to v tuhle chvíli neřeším. Večer mi přijde ještě jeden kapřík o váze 10kg, v noci další dva (14kg a 12kg), a hned po ránu další dva (8kg a 11kg). Při balení výbavy přišel další desetikiláček, a tak jsem nakonec i naše bezvýznamné závody vyhrál 9:7.
Tentokrát jsme věřili naším místům i návnadám až do poslední minuty! A opět se to vyplatilo!
Ať se daří, Petrův zdar!
Honza „Jejenik“ a Michal „Kublis“ z CarpTeam Ani Ťuk
