Vyšlo v časpise Magazín Kapr Průběh zimy má u každého jiný průběh. Někdo se raduje, holduje li zimním sportům, jiný odpočívá, další si to nepřipouští, ale já zpravidla dumám nad věcmi, které podniknu následující rybářskou sezonu a v hlavě si přemítám ty minulé. Letošek nebyl jiný a já chodil doma jako tygr v kleci, který už chce stůj co stůj ven. Ven k vodě tam, kde je mi fajn a kde se mnohdy plní sny. Můžete možná namítnout, že z vašeho pohledu si plnit sny v podobě trofejní ryby může být pro život žalostně málo. Ty co mě však znají hlouběji, ví naprosto přesně, o čem jsem v prvních pár větách psal. Mnohdy se i já sám nad sebou pozastavím a zapřemýšlím, jestli to co dělám, dává nějakou logiku, či už to nezavání zdravotním hazardem. Pokaždé se však dostanu k té samé odpovědi. Ne.
Dej si cíl: Zpravidla posledních několik let, to mám pokaždé stejně. Dám si cíl, bez kterého to pro mě nemá smysl. Vždy je to pro mě pomyslný motor, který mě žene dopředu, až tam kde se sny plní. Ať je to konkrétní ryba nebo velikost popřípadě pokoření nové lokality na které chci něčeho dosáhnout. I s jakýmkoli cílem však nezapomínám na podstatu kaprolovu.
Užít si každou vteřinu u vody tak jako by měla být poslední a užívat si vše kolem vody. Zejména z jara, kdy se příroda probouzí to má své kouzlo, které člověku dokáže nalít tolik pozitivního do žil. Ranní zpěv probouzejícího se ptactva je něco co pro lidi poslouchající vážnou hudbu může být Luciano Pavarotti. V tom případě pro mě nejlepší skladatel a umělec v tomto směru je kos, který tu nejkrásnější arii rozezněl na větvi nad mým přístřeškem. Zrovna jako nedávno. Poslouchal jsem jeho štěbetání a přemýšlel jsem nad tím, jestli cíl pro letošek, který jsem si dal je splnitelný a kolik úsilí mě to bude stát, než se to třeba splní. Myslím si, že když si člověk opravdu něco vroucně přeje a dělá věci správně, jde pomyslné cílové pásce mílovými kroky naproti.
Už to přišlo, jdi a dej tomu, co můžeš: Jelikož několik posledních let jsem se věnoval v drtivé většině lovu na řece, podvědomě mě něco nahlodávalo a říkalo mi, že rok 2019 by měl být zřejmě ten, který mě otočí někam, kam jsem si to asi přál. Před několika lety jsem zkrátka jak se říká, zlomil hůl nad něčím, co jsem měl rád, a z určitých důvodů o kterých se nechci zmiňovat jsem ,, TO" opustil. Věděl jsem, že jednou dozraje doba a budu se chtít vrátit. Vrátit se a navázat tam, kde jsem skončil a pokusit se o věci nové možná větší. Jedná se o lokalitu, kde jsem strávil nemalou část svého života a která pro mě mnohdy byla velice štědrá, když mi vydávala jeden kapří poklad za druhým. Zažil jsem zde samozřejmě i série smolné, kdy se mi nedařilo, ale to k tomu všemu patří a naučil jsem se za léta, co kapry chytám, mnohdy i týdenní ne příliš úspěšná období přijímat s pokorou. Stojím najednou na břehu na místě, kde jsem měl v minulosti možnost změřit síly s těmi největšími rybami v mém životě a cítím, jak mi mráz přebíhá po zádech a někde uvnitř mě se ozývá ten známí hlas, který mi dává najevo, že je to ono, že zkrátka je správné zde stát a pokusit se o splnění toho co jsem si pro letošek dal za ne malý a vůbec ne skromný cíl. Pokus o ulovení ryby kdy její velikost mi opět zůstane v paměti napořád. Vím, že zde plave ještě několik ryb, kdy alespoň jednu z nich jsem si už v minulosti přál ulovit. Touha alespoň jednu si prohlédnout na dně v síti mého podběráku byla obrovská a odhodlání, které jsem pro to měl, nebylo ani o píď menší.
První výstřely do tmy:Několik vycházek, kdy úspěšnost spíš neúspěšnost mého počínání mě rozhodně neodradily. Vždyť přeci jen ještě zimní období není zcela ideální k tomu dělat ukvapené závěry. Dělat věci tak jak si myslím, a jak jim věřím, mi dodávalo klid a každý čas jsem si zde náležitě užíval. Vzpomínal jsem na doby, výpravy a vycházky sem, kdy každé pípnutí signalizátoru mohlo znamenat jeden z těch soubojů, na které se jednoduše nezapomíná. Čas, který měl prázdné vycházky proměnit v úspěšné, se však blížil, aniž bych měl tušení, že to dorazí tak brzy a s takovou silou…
Příští díl v nejbližších dnech.
