Černý amur neboli černá perla, o které jsme slýchávali na našich výpravách na jezero v Maďarsku, kam jezdíváme rybařit už léta. Rybáři s kterými se tam potkáváme a jezero moc dobře znají, nám častokrát vyprávěli o zdejších kapřích velikánech a také o černém amurovi.Mnoho z nich zde ulovila moc krásných a skutku velkých kaprů a amurů. Pro každého ale byl černý amur opravdovou výzvou. Už pro jeho legendární pověst o velké a silné rybě, která bojuje až do konce svých sil. O jeho mohutné stavbě těla a neobvyklém černém zbarvení a v neposlední řadě skutečností, že na jezeře se mluvilo jen o asi 4 kusech, jež kdy byli viděny. Věřím, že i skutečnost, že přelstít a zdolat rybu s váhou kolem 30 kilo a délkou cca140 cm, je výzva, které odolá málokterý zde lovící rybář.
I pro nás s Mírou to byla ryba, kterou jsme chtěli aspoň jednou za život vidět a mít tu čest se pokochat, byť jen pohledem. Poslední roky v mém rybářském životě se nesoustředím jen na jeden způsob rybolovu. Po více než dvaceti letech rybaření jsem si prošel snad každou rybolovnou technikou, a tak nějak jsem nedokázal zakotvit pouze u jedné rybářské techniky. I z toho důvodu se dnes věnuji nejen kaprařině, ale také závodní plavané, sumcařině, přívlači, no všemu co mě baví a na co mám zrovna chuť. Prostě dospěl jsem v rybáře.
Dnes si zpestřuji rybaření cíli, které nejsou běžné, a hledám v nich nové výzvy. A černý amur byl v našem rybářském životě tou výzvou, kterou jsme chtěli pokořit. Myšlenkou černého amura jsem se začal zabývat na konci sezony 2013. V tu dobu jsem si poslechl vyprávění o této rybě a viděl nějaké starší fotky jeho úlovku. Celou zimu mi to leželo v hlavě a pořád jsem nad tím přemýšlel. Při dlouhých zimních večerech jsem ležel u internetu a studoval informace o své vysněné rybě. Čas běžel a my byly na konci ledna s Mírou před otázkou termínu naší další výpravy do Maďarska. Padl první týden v únoru a mně zároveň vyletěla z pusy věta: “Míro, já ho chytnu! “. V tu ránu Míra vybuchl smíchy a říká „Jsi blázen! “, dál jsme to už neřešily a čas opět běžel. I mě ta myšlenka pomalu opouštěla.
Je tu Srpen, nakládáme věci do auta a vyrážíme směr Maďarsko. Vše proběhlo bez problémů a my už rozděláváme věci na svém lovném místě. V tu chvíli mě znovu přepadne myšlenka na černého amura. Jak na něj?, říkám si. Z nastudovaných materiálu jsem věděl,že se chová jako klasický amur, žere to samé, jen žije více samotářským způsobem, především starší jedinci. Prostě si žijí svůj způsob života bez ohledu na ostatní.
Taktika je jasná, netřeba vymýšlet, bude to lov na čekanou. Montáže chystám jako vždy, žádné hlouposti nevymýšlím, jen jsem přitvrdil na pevnosti materiálu. Háček vel. 2 šňůrka na 50lb a cca 50m vlasce o průměru 0,70mm. Jelikož můžeme lovit na 4 pruty, tak chystám montáže následovně. Dvě s nadlehčeným tygřím ořechem, které budou směřovat na vybrané mělčiny a dva na sladké boilie většího průměru, které nasměruji do hloubek k hranám a potopeným stromům. Míra se tygřáku vyhýbá. Jeho montáže z boiliem různých příchutí sladkých i rybích míří na hlubokou vodu.
Zdejší voda je extrémní už kvůli její hloubce až 25m a množstvím vázek. Je to nelehký úkol zde zdolat jakoukoli rybu a pro rybáře je to opravdu výhra, když úspěšně dovede rybu do podběráku. První záběr dostávám já hned první noc, bohužel končí ve vázce. Podaří se mi ještě dva záběry a z toho kapr s váhou 18+. Mám radost a jsem na koni.
Ješitnost se nevyplácí, protože od té doby jsem bez záběru a jen sleduji Mírovu spanilou jízdu za spoustou nádherných kaprů. Daří se mu skutečně krásné kousky s váhou i okolo 20kilo. Mám radost, že i když u mě je to slabé, tak aspoň někomu to šlape. Nevzdávám se a po dvou dnech bez záběru převážím pruty na jiná místa. Vyplatilo se, v noci jsem zdolal amura s váhou 15+. Spadlo ze mě napětí, protože kvůli tomu sem v podstatě jezdím, ulovit a zdolat krásné velké ryby.
Panuje tu skvělá nálada a vše se daří. Čas opět běží a má zarputilost ulovit černého amura si vybírá svou daň. V podstatě jsem se stal Mirkovým fotografem, protože ten tu zažívá svou životní jízdu. Začíná pátý den z naší sedmidenní výpravy a Míra mě drtí v poměru 18:3 ale nevzdávám to! Makáme oba a užíváme si zdolávání nádherných ryb. Den před naším odjezdem říkám Mírovi: „Kámo, dej tam ten tygřák, třeba se splete.“ Míra po krátkém přemlouvání nastražuje ořechy na prut.
Každé ráno všechny pruty převážel a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Na první prut dává ořechy a jede zavést. Vybírá na něj neobvykle místo na protějším břehu poblíž spadlého stromu. Montáž pokládá do cca 3m hloubky. Což u Míry není zvykem, protože do teď vozil montáže na hrany, kde byly hloubky od 12-ti až 18-ti metrů. Pokládá montáž na odpadávačku, obsypává montáž boiliem a ořechem a míří zpět. Pokládá prut do stojanu, zavěsí swinger, bere druhý prut, že zaveze a kouká.
“Proč to mám tak našponované?“ se mě ptá. “Asi tam máš rybu.“ Odpovídám. “To těžko, teď jsem to zavezl.“ Zvedám prut a cítím rybu „Máš tam rybu!!“ Skáčeme do člunu a jedem asi už pro 23tí Mírovu rybu. Po cestě mi Míra hlásí: „Asi zajel do vázky, vůbec se to nehýbe.“ Nějak to neřeším, protože to není nic neobvyklého. Po chvíli si všímám, že jsme docela daleko od břehu na volné vodě, vlasec směřuje skoro kolmo k lodi a říkám: „Tady a vázka?“ Zastavuji motor „Miro, to nebude vázka, zaber!“ Míra se opře do prutu a v tu chvíli to začalo.
Ryba nabrala kurz a táhla nás po jezeře. “Zřejmě slušnej oddíl.“ říkám Mírovi. Zatím je to jen silný tah bez nějakých rychlých výpadů, sem tam se objeví malé bublinky. Mě napadá, že by sumec? To je blbost, ten se chová jinak. Mluvili jsme o tom, že to bude obrovský kapr možná s váhou přes 30kg. Dlouho a dlouho jen silný tah, žádné výpady a my jsme čekali, kdy se nám ryba ukáže na hladině, ať víme, s kým máme tu čest. Pořád nic. Míra drží svůj prut v plném zápřahu a ryba ne a ne se nechat.
Po čase se začíná dařit, ryba slábne. Hledíme do vody ani nedýcháme, to bude kapr jak hovado. Zdolávání trvá docela dlouho a máme strach, že to vybavení nezvládne. Máme štěstí, vybavení nezradilo a na hladinu se vyvalí monstrum, o kterém jsme jen snili, Černý amur! V plné své kráse se vynořil na hladinu, jako nějaká ponorka a my zůstali jak opaření. Vysouvám podběrák na vodu a ouha, máme problém ho do něj dostat. Míra mi pomáhá. “Je táááám!!!“ křičíme oba v obrovské euforii. Sedíme na člunu a koukáme na sebe a nechápeme co se děje. Po chvíli se vzpamatujeme, bezpečně srovnáme amura v podběráku a míříme na břeh. Připravíme si vše potřebné k dokumentaci úlovku a jdeme na to. Váha se zastavila na úžasných 27,10 KG. Jdeme s amurem do mělčiny udělat fotky na památku a Mirkův výraz v obličeji stojí za to. “Tvař se normálně.“ říkám mu. “Ku….a je těžkej“ užíváme si pohled na tuto rybu. Amur je hodně vyčerpaný a my čekáme, než si odpočine a odpluje zpátky do svého království. Po chvíli amur odplouvá a my jen nostalgicky koukáme, jak pomalu mizí v hlubinách svého živlu.
“Super kamaráde, tohle jsem ti přál!“ říkám Mirkovi. Poslední den nemluvíme o ničem jiném a naše zprávy ihned voláme domů. Při odjezdu sklízíme gratulace i od ostatních kolegů, kteří tomu přihlíželi, a s velkou nostalgií odjíždíme domů.
Za sebe musím říct, že i když jsem nakonec nebyl tím šťastným lovcem, tak mám velkou radost, že jsem u tohoto okamžiku mohl být. Mírovi patří velké uznání a dík, za ty krásné chvíle. “Díky kamaráde!“ Do konce výpravy se mi podařilo zdolat ještě kapra s váhou 19+ a nějaké menší amury. Mírovi rovněž, ale úlovek černého amura absolutně vše zastínil.
Za nás Vám přátelé přejeme krásně strávené chvíle u vody, hodně pohody a štěstí při putováním za vaší výzvou. Držte se!
Tomáš Konečný a Miroslav Šíma