Za to mi dávala co proto havěť. Neskutečné množství hmyzu mi značně pobyt znepříjemnil. To ale nic neměnilo na tom, že jsem si u vody neodpočala.
Bylo opravdu krásné počasí, proto jsem jako první zahájila výpravu rozbalením prutů a zhotovením návazců. Jak jsem se sama mohla přesvědčit, ryby zde skvěle reagují na samotné plovoucí nástrahy. V čem je ovšem problém je velké množství násadových kaprů. Proto mají lovci dvě varianty - rybu si vyčekat na potápivé boilie nebo se prochytat skrz spoustu malých ryb. Volila jsem druhou variantu, protože opravdu co kapr, to unikát. Díky velké hloubce jsou zde ryby krásně zabarvené do černa a mají atypický tvar těla. Nebo jinými slovy, jsou kulatí jako fotbalové míče. Abych byla upřímná, prochytávání se mi příliš nedařilo, záběrů bylo tolik, že jsem několikrát zdolávala na oba pruty zároveň. Po dni jsem z toho byla už unavená, ale přesto jsem si po tak dlouhé době rybolov užívala. Druhý večer byl nádherný západ slunce. Když jsem vytáhla foťák, abych si ten skvost vyfotila, dostala jsem pomalou jízdu. Opatrně jsem fotoaparát položila do trávy a začala zdolávat. Na konci udice nebyl po X záběrech kapr, tentokrát se jednalo o malého amura, kterého jsem si musela za zajímavého světla cvaknout. Tímto jsem výpravu ukončila a šla v klidu spát.
Druhou akci v čele s ruským torpédem jsem opět zahájila sama. Odpoledne jsem se podívala na předpověď počasí a přečetla si, že se do Česka žene opravdu silná bouře. V duchu jsem si říkala, že to určitě nebude tak horký. Každopádně po otevření Facebooku jsem zjistila, že se jedná pravděpodobně o nejsilnější bouři roku. Ukotvila jsem tedy pořádně svoje brolly a poprvé usoudila, že bude rozumné stáhnout karbonové pruty. Odpoledne bylo příjemně, ale na větru bylo znát, že přichází změna. Naštěstí jsem stihla nakrmit a připravit vše potřebné na nadcházející den. Začalo se smrákat a já se naposledy podívala jak jdou mračna. Měla jsem několik hodin rybolovu před bouří. Nejprve začalo solidně pršet a ač velmi nerada, protože moc dobře vím, že toto počasí s kapry dělá divy. Musela jsem z bezpečnostních důvodů pruty z vody vytáhnout. Za několik minut to bylo u mě, začaly mi chodit zprávy od kamarádů, že jsem blázen v takovém počasí sedět u vody. Já si to ale užívala, zatáhla jsem si dveře a koukala se přes okno ven. Takových blesků a hromů jsem ještě neviděla. Chvílemi bylo úplně světlo, byl to adrenalin držet si střechu nad hlavou. Jak se říká, opravdového rybáře neodradí žádné počasí.. :) Nešla jsem spát dokud mordor neustal. Druhý den za světla jsem věci znovu přichystala. K mému údivu byl celý den hluchý, tentokrát tedy změna počasí úspěch nepřinesla. Na první záběr jsem čekala do noci. V jedenáct se mi poprvé roztáčí cívka a na drátě mám krásného šedivého kapra přes 15 kg.
Počasí se opět vrátilo do normálu a já si užívala průběh klidné a přijemné atmosféry. Poslední ráno mě ze spacáku vytáhl padák. Zapomněla jsem zmínit, že byla tato akce ve znamení velkých cejnů, se kterými jsem bojovala od samého začátku. Proto jsem tajně doufala, že to ta další lopata pustí, abych mohla dospat noc. Byla jsem přesvědčena, že se jedná buď o velmi malého kapra nebo dalšího cejna. Ryba vůbec nekladla odpor a nechala se jen tak bezvládně táhnout ke břehu. Občas cukla hlavou, proto jsem se na poslední chvíli přiklonila ke kaprovi. Byla jsem ale opravdu unavená, proto jsem souboj vůbec neprožívala. V okamžiku, kdy se ryba přiblížila ke břehu nastal obrat o 180 stupňů. Když jsem to viděla, rozzářily se mi oči. Obrovský amur, kterého jsem si několik let tak moc přála je právě pod mýma nohama.
Otočila jsem se směrem k brollku a potichu jsem se snažila vzbudit Bárů, ať se na to jde podívat. V čem je amur specifický je jejich styl souboje. Pokud neucítí břeh, či se ho nedotknete síťkou podběráku, nezačne vyšilovat. Přesně jsem věděla co mám dělat. Ryba na mě koukala hlavou z vody a já se v křeči snažila potichu potopit podběrák pod vodu. Povedlo se mi to skvěle. Teď už jen pomalu dostat amura nad něj. Co nejrychleji jsem v pravou chvíli síť' zvedla a v okamžik kdy ryba zjistila, že je v pasti, začal boj. Skočila jsem za ním do vody a podběrák pevným stiskem držela, aby se v něm neutvořila ještě větší díra. Obrovské tělo mělo opravdu velkou sílu a během malé chvíle bylo úplně všechno mokré. Voda mi cákala až do brollka na lehátko. Za několik minut se amur vzdal a já si ho mohla zvážit - krásných 18 kg, byl to pro mě neskutečný úspěch si vytáhnout takový osobáček. Nafotili jsme několik krásných fotek a rybu pustili na svobodu.
Těmito příběhy bych chtěla ukončit dnešní článek z úspěšného léta, kdy se mi amuři lepili na paty. Mnoho úspěchů přeje za Mivardi Eliška.