Na tento závod jsme se moc těšili, protože Madunický kanál na Váhu je velmi dobře zarybněn, ale hlavně tu mají trofejní "mreny", a parmy, to jsou moji miláčkové...
Sice vidina úmorné cesty v tom šíleném vedru nám na náladě moc nepřidávala, zvláště, když nás čekalo něco přes 400km, ale pořád jsme si říkali, že si konečně zachytáme. Po práci jsme naložili auto všemi nezbytnými věcmi a jeli k Mírovi, kde jsme přihodili i jeho "hromádku". Muselo zase všechno ven, ale za to jsme všechno úhledně složili a nakonec se to vešlo.
To by snad ani nebyl Míra, aby zase něco nevymyslel. Nalepil mi z obou stran na dveře samolepky s naší krevní skupinou, aby jako na nás připravil slovenské komáry, aby si mohli vybrat tu nejsladší krev. Už kousek za Prahou na dálnici v sedmikilometrové šňůře, kde jsme tak na hodinku "uvízli", jsme působili patřičný rozruch.
Cestu jsme přečkali celkem v pohodě díky klimatizaci, Mírovému "skřítkovi" zavřenému ve skříňce, který celou cestu "krafal", abych jel doleva nebo doprava a "kafovým" zastávkám u benzínek a někdy kolem druhé hodiny noční nám ten protiva oznámil, že jsme " v kanále" a že jde spát. Byli jsem tedy na místě. Celkem lehce jsme našli i stánek, u kterého bylo ještě několik opozdilců a tak jsme ochutnali místí pivo. Fuj!!! Teplý a hnusný, všichni tři jsme ho chrstli do křoví a raději šli stavět náš noční přístřešek. Chvilku jsme se rozmýšleli, jestli nebudeme spát pod širákem, ale místní komáři naladěni Mírovým návodem nás donutili rychleji stavět. Byl to koncert! Nikdo z nás zatím stan při dálkových světlech nestavěl, ale neustálé bzučení u hlavy nás popohánělo.
Ale jak jsme byli rádi, že máme střechu nad hlavou...
Ráno nás přivítala úplně fantastická nádherná voda...
Škoda, že to nemám za barákem, to by mě od ní nikdo neotrhnul...
Vstávali jsme hodně brzo a snažili se získat co nejvíce informací, bohužel jsme se nechali zblbnout, že se chytají obrovské ryby, že se s našima vlascema můžeme jít nechat tak akorát vyfotit a tak jsme rychle několik prutů převazovali na "brutus" s dvaadvacítkou kmenem a dole osmnáckou a na klasické šňůry s kouskem feederové gumy.
Nakonec jsme všechno v pohodě stačili, hodili jsme se do slavnostního a šli se prezentovat..
Pořadatelé nás přivítali, upřesnili pravidla a tak nic nebránilo losování....
Bylo vytýčeno pět sektorů, A,B,C,D,E po dvanácti závodnících a první závodník při losu určil, zda Češi budou mít lichá, či sudá čísla, aby seděli vždy Čech, Slovák, Čech, Slovák....Samozřejmě jsme si každý z nás přáli vylosovat krajní sektory A nebo E, ale osud nám nebyl nakloněn a já bohužel neumím losovat a tahám zásadně prostředky, což jsem opět potvrdil a vytáhnul si C6, takže naprostý prostředek a ještě na neznámé vodě...Honza losnul D6 a Míra E2, takže z nás nejlepší místo. Než jsme se rozjeli na místa, ještě jsme udělali jednu hromadnou fotečku na památku...
Upravil jsem si místečko a snažil se získat od svých dvou sousedů nějaké informace o vodě a rybách, ale oba moc povzbudivě nemluvili. Podle nich ryby nejvíce berou, když pustí vodu, ale voda viditelně klesala. Vyzkoušel jsem několik krmítek a jeden čas i 140g krmítko plavalo jako nic, ovšem během chvilky stačilo 80g, jak voda pulzovala. Podle slovenských pravidel se nesmí krmit rukou ani prakem, pouze krmítkem a tak deset minut před vlastním závodem přišel signál krmení a do vody začalo padat kila dobrot pro ryby. Snažil jsem se držet "lajnu" s klukama vedle sebe a podařilo se mi tak dostat do vody asi litr krmení s živou. První překvápko začalo hned druhým hodem - neměl jsem ani ťukanec, ale chyběl mi háček a to se bohužel dělo po celou dobu závodu díky mušlím, kterých jsou ve vodě celé kolonie a stálo mě to celé dva forpasovníky!!!
První rybu jsme chytili skoro součastně všichni tři a byla to u mě krásná ostrá, u kluků cejni, ale dál už mě můj soused nade mnou řezal a já na to nemohl přijít, co dělám jinak než on. Zkoušel jsem zkracovat a prodlužovat fous, zmenšovat a zvětšovat háčky, jeden, dva tři červíky, kuklu, bago červů, ale pořád to nebylo ono. Mezitím jsem neustále točil pruty a navazoval a navazoval a navazoval, až jsem ze zoufalství sáhnul po devítce vlasci a najednou přišel záběr. Chvilku jsem sice rybu zdolával, ale byla větší u devítku mi přetrhla. Je to jasné, křišťál čistá voda, kde je minimálně do metru vidět.
A najednou to začalo, cejni, podoustve a měl jsem záběry skoro do minuty. sice jsem vytáhnul tak každou pátou - šestou rybu, ale pomalu jsem kolegu nad sebou začal dotahovat. Sluníčko pražilo, že se skoro nedalo dýchat a mě to začalo bavit. Zkoušel jsem i znovu zhrubit na dvanáctku, ale záběry zase ustaly a tak jsem musel zpátky do devítky fluokarbonu. Hodně ryb jsem stratil, ale záběry měl skoro na hod. Můj soupeř Milan Zelenák, s kterým jsme se řezali...
Nakonec jsem udělal jedničku, která má pro mě velkou cenu. Z úplného prostředka, kdy jsem měl třicet lidí vpravo i třicet lidí vlevo, na neznámé vodě a přišel jsem na to úplně sám. Jen škoda těch utržených a spadlých ryb...Mírovi se taky dařilo, udělal skoro 6kg ryb, ale stačilo to až na pětku a Honzík se trápil, vydoloval pouze pět ouklejek. Po prvním dnu na tom jako České družstvo nejsme vůbec špatně, Technik proměnil horního fořta a s váhou 8900g vede tabulku, já s váhou 8180g jsem druhý, Milan Tychler je s váhou 5980 čtvrtý, což je před zítřejším závodem velmi slušné.
Klukům ze Slovenska se podařilo zajistit a připravit perfektní vodu, nádherně zarybněnou, technicky připravili vzorově závod, ale stánek se jim moc nepovedl. To pivo se teplé opravdu nedalo vůbec pít, lednička taky moc nestíhala a tak i minerálky byly teplé a jídlo jsem dostal "žvejkací flákotu" navíc naprosto studenou. Asi jsme naprosto zmlsaní stánkem Markéty a Martina...Večer jsme rozebírali naše nové poznatky za neustálého bzukotu stovky krvežíznivých komárů, a snažili jsem se přijít, jak na ně, ale asi se necháme překvapit...
Noc jsme přečkali docela v pohodě i s kamarádem "Jagošem", komáři sice bzučeli, ale k nám se nedostali, a už od časného rána zase pralo sluníčko. Nasnídali jsem se, znovu se prezentovali a šli na los, který k nám byl mimořádně krutý. Poprvé se stalo, že jsme všichni tři v jednom sektoru, já C9, Honza C3 a Míra mezi námi na C5. Měl bych mít radost, že jsem se posunul jen o tři místa, než jsem chytal včera, ale já tajně doufal, že si sáhnu na nějaký krajní sektor a dostanu se do velkých parem a cejnů. Bohužel to nevyšlo, opět se potvrdilo, že neumím losovat. Příprava proběhla za úmorného vedra, jenže oproti včerejšku pustili vodu, která rapidně stoupala a bylo zle. V takovém proudu mi plavalo i 140g krmítko a větší váhu jsem bohužel neměl. A zase ty mušle!!! A vážu a vážu a vážu...
Hodně dlouho jsem se v tom strašném frčáku trápil, Slováci nás těžce řezali, protože tuhle vodu moc neumíme, navíc mi padalo ještě víc ryb, než včera. Jakš takš jsem se stím srovnal, ale tahal jsem jen menší cejnky a podoustvičky, větší ryba mi to prostě urazila. Nakonec jsem vydoloval 6820g, což stačilo pouze na šestku, a to jsem měl mimo hodně spanutých ryb jednoho pěkného tak dvoukilového cejna u podběráku, ale pohnul hlavou a prostě mi nebyl souzený. Honzík si poradil lépe a s váhou 7500g udělal pětku, Míra se taky trápil, dokonce měl na klacku životního cejna kolem osmdesáti, ale ani jemu nebyl souzený a nakonec udělal 2020g a to stačilo až na dvanáctku.
Vítězové sektorů sobota
Vítězové sektorů neděle
Prvních pět na bedně
Při zpátečné cestě jsme zastavili v prvním českém motorestu a dali si konečně studené pivo!Tedy já ne, já řídil, já až doma. Než jsem se stačili najíst, zastavilo tu skoro celé naše České družstvo, a to jsme se nijak nedomlouvali.
Rozebírali jsme celý závod a už víme, že nemáme ta správná krmítka na takovéto vody. Jestli budou Slováci pořádat za dva roky závod zase na této vodě, určitě přijedeme vybaveni daleko lépe. ale na to, že jsme jeli úplně do neznáma, jsme zase tak špatně nedopadli...
Kluci dík, připravili jste nám hezký závod. Jen ještě musíte od nás odkoukat stánek....
.
"Profíky" se líbí nejen mě....