Když jsme s mým kamarádem Mirou plánovali tento závod, dlouho jsme se nedokázali rozhodnout, na jaké vodě by se mělo chytat. Na Labi se prakticky odchytala celá republika, tam jsme nechtěli, na Berounce jsme taky každou chvilku, tam kam nacpat 50 lidí, aby se vešli a ještě měli šanci si zachytat. Jediné, co by připadalo v úvahu, byla Vltava a tak jsme se na ní shodli. I když původně jsme plánovali Císařskou louku, kde jsem si byl několikrát velmi úspěšně zachytat, ale čáru přes rozpočet nám udělala výluka Vyšehradského tunelu, díky níž nasadili jako náhradní dopravu i parníky. Museli jsme se tedy posunout o kousek proti proudu a jen se modlit, aby Vltavská kaskáda a řídicí počítač nepustil spodní studenou vodu, která prakticky řídí braní a nebraní ryb.
O tyto krásné poháry stálo zato pobýt chvilku na čerstvém vzduchu....
Udělat poslední závod v listopadu, tak člověk musí počítat s každým počasím, o čemž ostatně napovídá i název závodu (původně navrhovaný název "zmrzlá prdel "totiž neprošel cenzurou). A tak nás ani vrtochy počasí nijak nezaskočili a když chvilku sněžilo, aby vzápětí vylezlo sluníčko a zase sněžilo a zase sluníčko a tak pořád dokola...nikoho nevyvedlo z míry a po zkušenostech z prvního ročníku se na to každý pořádně "nabalil".
Ráno jsme měli rande s Mírou na sedmičku u vody, vypíchli jsme trať na pět sektorů po jedenácti kouscích a zhruba dvanácti a půl metrech a bylo to tak akorát, než se pomalu začali sjíždět první závodníci- pacienti, jak nás velmi trefně nazval Piškot. Měli jsme přihlášeno 59 startujících, ale protože se velmi rapidně změnilo počasí, postupně se omlouvali a odhlašovali kluci ze vzálenějších koutů od Prahy. Díky Markétě, která se nad námi slitovala a vzala na svá bedra odpovědný úkol stánkařky, jsme si mohli dát teplý páreček, kafe nebo svářo, což nám v té ranní plískanici velmi bodlo.
Čekali jsme na poslední chvíli do devíti, jestli ještě někdo nedorazí a nakonec jsme uzavřeli závod s 38 startujícími. Novinkou byly specielní signály, odpalované pyrotechnikem Mírou, což bylo zaručeně slyšet snad až na Pražský hrad. Ale zase si nikdo nemohl stěžovat, že se k němu žádný signál nedostal. Kukačky si vyvěsily svoji již legendární vlajku a tak jsme mohli odstartovat losování.
Vrtochy počasí byly opravdu unikátní, kdy se sněžení střídalo s opalovacím sluníčkem...
Každý věřil, že zrovna on bude ten štastlivec, který bude mít záběr...Ale klesající voda dávala tušit, že se bohužel potvrdila teorie a spodní studené vodě (později jsem si to ověřil u kamaráda hrázného a opravdu "spodek" k naší smůle upouštěly)
A Markéta kolem nás běhala a byla to sakra dálka. Slíbil jsem jí pochvalu před nastoupenou jednotkou, ale v tom fofru jsem na to zapomněl. Moc se omlouvám a děkuji dodatečně.
Čtyři hodinky uběhly jako voda a byl tu konec závodu. Rychle jsme sbalili věci a šli kluky zvážit. Jenže úlovky byly tak překvapující, že by nebyla šance, aby je váha vůbec vzala a tak jsme se rozhodli úlovky místo vážení měřit.
Magdě se povedlo zdolat tohoto krásného ježdíka, který i bodoval a nakonec o pouhých 5mm ho posunul na bednu a tím odsunul ježdíka uloveného Karym.
Asi největším překvapením byl úlovek vranky. Honzovi Kukačkovi se dokonce jako jedinému podařilo přelstít dvě ryby - vranky a tak pokud by chtěl někdo specielní vrankové krmení, jistě vám Honza velmi rád poradí.
Honza nebyl sám, komu se podařilo chytit vranku, zřemně byl nějaký "vrankový den". Ještě jednu vzácnou, ale krásnou rybu zdolal Radek Muller a tím se zapsal do výsledkové listiny. A poslední, kdo měl štěstí na záběr a krásnou rybu byl Pavel, který se svým duhákem jasně zvítězil.
A jdeme vyhlašovat. V sektroru A bylo slušně nabito a byl to jediný sektor, kde dva závodníci chytili rybu - Magda a Kary a oba ježďíky. Magdy byl o fousek větší a tak svůj sektor jednoznačně vyhrál. Magda Vladimír Baranka a jeho chvilka slávy s pohárem..
V sektoru B se nepodařilo nikomu rybu chytit a tak přišel na řadu los. A největší štěstí měl Tomáš Velinger...
Sektor C a opět losování, kde měl velmi š´tastnou ruku Pepa a vytáhl pohár pro svého kamaráda Martina Vaňouse.
Zato Déčko vyhrál nekompromisně "vrankobijec"Honza Kuku Douša s dvěma rybkama.
Poslední sektor, Éčko přineslo štěstí a pohár Pavlovi Sofronovi.
Hodili jsme výsledky do počítače a ten tentokráte neměl moc práce. Sečteno a podtrženo.
Vítěz druhého ročníku Mazec Cup 2008 se stal Pavel Sofron a zaslouženě vyhrál prut a krásný pohár
Stříbrná příčka, tedy druhé místo "vrankobijec" Honza KUKU Douša.
Bronzový pohár, třetí místo i když jen o 5mm pro sebe vybojoval Magda Vláďa Baranka.
Velmi nepopulární čtvrté, tedy bramborové místo a právě o těch 5mm kratší Pavel Karásek
A poslední, kdo měl štěstí a podařilo se mu ulovit rybu, byl Radek Muller a poskočil tedy na pátou příčku.
Ale ani všichni ostatní nedopadli zase tak špatně, protože obsadili velmi krásné šesté až třicáté osmé místo, což není tak k zahození.
Mysleli jsme i na naše nejmenší rybáře a tak velký dík patří Martinovi Šedivému, že s námi přečkal vrtochy počasí a nevzdal to, díky čemu získal tento krásný pohár.
A aby to nebylo líto jeho mladšímu bráchovi, který sdílel s bráchou svůj úděl u vody, a ještě nedosáhl věku, aby byl připuštěn k závodu, dostal taky pohár za vytrvalost.
Nu, co více říci závěrem. Moc děkuji všem "pacientům", že jsme všichni přečkali závod bez úhony, chovali se v rámci pravidel a byli sami sobě důstonými soupeři, i když matička příroda byla všemocně proti a občas nám to dávala sakra najevo. Doufám, že se příští rok zase setkáme, abychom změřili svoje síly v nějakém závodě.
Ještě se sluší závěrem všem poděkovat, ale já to dělám velmi nerad, protože se občas stane, že na někoho neúmyslně zapomenu. Tak mi to kdyžtak promiňte. Děkuji svému kamarádovi Mírovi Stejskalovi za přípravu a provedení celého závodu, klukům z Feederklubu za půjčení trati a centrály, Markétě za vzornou obsluhu stánku, funkcionářům z ČRS za zapůjčení vody,všem patnácti přihlášeným, kteří se slušně omluvili ať už z jakéhokoliv důvodu ze závodu, ale i těm pěti, kteří se neomluvili, i když mohli.(aspoň se teď trošku stydí).Omlouvám se ještě za kvalitu některých fotek, které jsem nefotil já.
A ještě poslední fotka, nádherná vranka!!!
