Pokračování...
Třetí kolo se konalo v polovině září, přesněji 12.-13.9.09 v Mlékojedech na řece Labi. Voda krásná, velmi slušně zarybněná, ale nevyzpytatelná a velmi ovlivněná těsně nad závodním úsekem přitékající Ohří. Věděli jsme, že tady se vše rozhodne a tak ve velké výhodě byli ti, kteří měli to štěstí a jeli si už v pátek zatrénovat. Jednak zjistili, že řeka má obzvláště velký průtok, kde i 80g krmítka plavala, ale hlavně tomu velkému proudu měli šanci upravit krmení. Kdo tak udělal, určitě neprohloupil. Bohužel nám to pracovní povinnosti nedovolili, a tak jsme museli čerpat z internetu a různých pravdivých a nepravdivých informací od kolegů a přijít na to až během závodu, což je pozdě.
V sobotu ráno jsme se zase jako obvykle sešli u mě v krámě ráno v pět hodin. Než jsme naložili krmení, všechny potřebné věci, červy, žížaly, kukly, bylo skoro šest. Necelá hodinka jízdy na závodní úsek, tradičně se přivítat a pozdravit s řekou, rozdýchat a prosypat krupicí červíky, namočit krmení a mohli jsme jít snídat k Markétě do stánku, který tu stál už od pátku a jel naplno. Pozdravili jsme se s postupně přijíždějícími kolegy - soupeři, domíchali a proseli krmení, rozdělili živou na tři díly a najednou tu byl los.
Jako již tradičně pro mě vůbec nebyl příznivý. Honzík táhnul z osudí E5, sice nic moc, ale loni se tu chytalo, já D9, jako vždy prostředek a nejlépe se zadařilo Mírovi, který šel na A4. Tady se loni moc nechytalo, ale je to kousek od spodního forhondu, tak nás snad podrží. Trať byla rozdělena na dvě části, čímž vznikly vlastně čtyři forhodny. Dole po proudu A1 (čtyři místa od něj Míra, pro nás horké želízko v ohni), následovalo celé Béčko a Céčko až po C10, druhý forhond, asi 400m volný pás (jakýsi umělý ouplávek), dále sektor D1, tedy třetí forhond, celé Déčko,Éčko a Efko se čtvrtým forhondem na F10.
Řeka velmi nezvykle táhla a tak jsem měl velký problém najít krmelec, který by neplaval. Naměřil jsem si obvyklých 30metrů, označil všechny pruty a jen tak tak jsem tam udržel 80g. Připravil jsem si dva proutky s páterem, dva proutky s průběžkou, dva proutky s koncovým krmítkem na plotice a dva pikřiky na proplavávačku. Víc prutů jsem neměl v úmyslu použít.
Ještě jsem kouknul po soupeřích, vpravo mám Fandu Koubka, vlevo Pepu Dohnala a Luboše Kasla, dál na ostatní přes křoví nevidím. Rychle utahuji pětadvacet koulí na základ a už pískají krmení. Nahazuji naměřený prut a prakem střílím všech pětadvacet kuliček. Koukám po ostatních soupeřích a kromě Luboše, který je tradičně nejdál, jsme všichni tak nějak v jedné lajně. První hodinku jsem naprosto bez záběru, ale ani kluci kolem nemají ani drbanec. Pod námi se zřejmě nějaká ryba chytila, protože občas vidím podběrák v akci, ani vedlejší sektor E nikdo moc nechytá. Snažím se prodlužovat a zkracovat návazce, měním háčky, zkouším červíky, žížalky, kukly, vzájemně je kombinuji, ale viditelně před sebou rybu prostě nemám. Nepomáhá ani střílení dvou koulí místo jedné. Druhá hodina utekla jako voda a ani ťukanec. Začínám propadat panice, přeci neskončím s nulou! Opět měním pruty a zkouším návazec zvednout metr nade dno s jedním červíkem a jednou kukličkou a najednou drbanec! Lehce sekám a na konci se třepe plotička. Opatrně jí podebírám a opět nahazuji do stejného místa. Během patnácti minut jsem měl pět záběrů, které jsem proměnil a ve vezírku mám pět plotiček. Ale jak přijely, tak zase odjely a jsem opět bez záběru, ať dělám, co chci. Franta nade mnou je na tom o plotičku méně, Pepa pode mnou proměnil pouze jednu. No to je tedy výbuch! A to v sektoru vedle, kde sedí i Honzík je pět nul!!! Honza měl pět minut před koncem jediný záběr, který proměnil v krásnou bačkoru a dělal na ní trojku!!! Prostě tu ta ryba nebyla.
Váha přichází od „efka" a tak se jdu podívat, jak dopadli kluci v sousedním sektoru. Tedy žádná sláva, spíš katastrofa. Jedničku dělá Vašek Hanousek s necelými pěti kily, dvojku Vašek Kabourek s dvěma a půl kilama a trojku Honzík na jednu plotičku s půl kilem!!!
Dalším pěti se rybu chytit nepodařilo a že to asi nebylo rukama dokládá fakt, že mezi nimi je i Láďa Hrabal, který jinak dokáže nachytat i v zátce od piva a Románek Srbů proměnil jediný záběr, plotičku, a to stačilo na pětku.
U nás v sektoru D jsem na těch pět plotic dělal něco málo přes kilo a to stačilo až na osmičku, protože se ke mně více ryb nedostalo. Vyhrál u nás Roman Bartoň s šesti kily, takže se něco málo nachytalo na kraji od forhondu a konec.
Jediné, kde se chytalo, byl sektor A, který vyhrál Petr Bromovský s váhou něco přes třináct kilo, Jirka Smutný měl necelých jedenáct a Jirkovi Vitáskovi do deseti chyběla ouklejka. Z ostatních sektorů se ještě dostal přes deset kilo v „Céčku" Renda Vinař s váhou dvanáct a půl kg.
První závod nám tedy moc nevyšel a podle předběžného pořadí jsme zhruba někde kolem desátého místa, celkově jsme se šoupli někdo kolem pětky. Bohužel tu strašně rozhoduje los a tak musíme něco udělat, abychom nečekali na náhodu. Celou cestu domů rozebíráme závod a přemýšlíme, co udělat, abychom zachytali a ani se mi nedaří moc spát. Jediné, co můžeme ovlivnit, je krmení. Shodli jsme se všichni tři na tom, že v tom velkém proudu se nastřílené koule skutálejí ke spodním soupeřům a tak musíme zapracovat na krmení. Usínám trošku klidnější, ale moc jsem toho nenaspal, protože sotva jsem zavřel oči, už mě budí ostrý jekot mobilu.
Ráno opět jak na běžícím pásu nakládáme krmení a živou a tradá na závodní úsek. Kluci mi naprosto věří a tak nechávají krmení na mě. Neměním včerejší cejnové složení, jen odebírám každému dvě kila a nahrazuji je jílovitou lepivou hlínou a ještě jedním sáčkem PV1. Podařilo se mi namíchat a zkušebně si dělám kouli. Kdybych s ní někoho trefil, tak ho asi zabiju. Jsem spokojen , můžeme jít snídat.
Losujeme a Honzík si tahá spodek, sektor B10, já jako vždy prostředek, E1 a posunul jsem se ob jedno místo, a protože se v tomto sektoru udělalo 5 nul, věděl jsem, že jdu zase do „sraček", a Míra losuje C8. Až na mě jsem s losem celkem spokojen a přejeme si hodně štěstí. Vezu Honzíka dolů na jeho sektor, vykládáme věci, krmení a živou, naposledy si ujasňujeme taktiku a jdeme do toho.
Než jsem stačil rozdělat pruty a trošku se v sektoru zabydlet, je tu kontrola krmení. Prošel jsem v pohodě a tak si vše beru do sektoru. Nemíním skončit s nulou a tak se velmi pečlivě věnuji krmení, rozdělávám ho na dvě části. Tu menší si nechávám do krmítek, do té větší části přisypávám kukly, stříhám žížaly a utahuji velmi tvrdé koule. Na základ jich dělám asi šedesát. Nějak ten čas letí, sotva jsem stačil slepit červíky, pískají krmení a do vody padá kanonáda z koulí. Ještě registruji své dva soupeře - vlevo je Jirka Vávra, ale ten sedí na D10, vpravo Petr Havlíček a vedle Víťa Pavelka. Pečlivě se soustředím a pálím skoro celou šedesátku tak někam na naměřených 33metrů. Jsem asi v našem sektoru nejdál, nebo si to myslím.
Začínám klasicky bílej-červenej, přes metr fous a jdu si,jak se říká, pro rybu jistotu. K mému překvapení mám drbanec a sekám plotičku! Hned je svět růžovější. Znovu nahazuji a při každém náhozu ještě pálím kouli. Druhý záběr a znovu plotice. Opět jí trefuji a rychle volám klukům, že mi ryba jde na klasiku. Oba jsou na tom stejně a tahají na hod, takže krmení zafungovalo. Jsem rád a málem prošvihávám další záběr, tentokrát od cejna. V klidu ho podebírám a zatím kolem mě nikdo nic. Pálím další kouli a do minuty mám záběr, tentokrát nádherný vracák. Zdolávám skoro kilovou plotici a jsem nadmíru spokojen, protože jsem tutově ve vedení.
Pode mnou Jirka zapřáhl kapříka a velmi opatrně a dlouho si s ním hraje, ob jedno Víťa tahá prvního cejna. Pálím další koule a trefuji zvláštní záběr, lehonké zavrnění a jízda. Cítím tah od silné ryby, které se moc nechce ode dna, a tak ji moc nervu, spíš ji jen vodím. Za pár minut ryba povoluje a tak jí přitahuji k sobě, jedenáctka fluorine drží. Nádherná parmička, díky dlouhému podběráku moc šancí nemá. Jirka si ještě stále hraje s kapříkem a já mám úplně stejný záběr, jako před chvílí. Sekám a znovu silný tah ryby. Hořce lituji, že jsem nevyměnil návazec, ale co se dá dělat, už nic nenadělám. Opatrně rybu vodím, nechávám „cvrkat" naviják a tím jdu silně na nervy svým soupeřům. Můj dlouhý podběrák parmě moc šancí nedává a já ukládám do vezírku další rybu, která váží. Znovu v rychlosti navazuji, střílím kouli a tentokrát lituji, že jsem opět návazec po velké rybě nevyměnil. Zasekávám velkou rybu, nejspíš další parmu,chvilku jí vodím, ale tah nejednou povoluje a já rybu ztrácím i s celým návazcem. V duchu si nadávám, ale stalo se. Stačím registrovat Jirkového krásného kapra a Víťového dalšího mrmláka. Na nic nečekám, nahazuji druhý prut a střílím dvě koule.
Neuplynula minuta a záběr, zase velká ryba. Tahle parmička je trošku větší a tak si sní hraji, naviják nádherně „cvrká" a tím trošku více znervozňuji soupeře. Je mi jasné, že když to nepodělám, jedu na jedna a tak mám hnedle lepší náladu. Je to úplně něco jiného, než včera. Pokřikujeme na sebe s Víťou, a strháváme pozornost všech okolojdoucích. Cítím, jak ryba trošku povoluje a využívám toho a odlepuji jí ode dna. Sice se jí to moc nelíbí, protože naviják řve, ale nakonec se mi daří jí přehoupnout přes hranu. Rybu mám pod kontrolou, jezdí jen v jakýchsi kruzích a stále více se přibližuje k mému podběráku. Na nic nečekám a přizvedávám nádhernou parmici, která se snaží udělat ještě poslední výpad. Jenže jsem neodhadl váhu ryby, přizvedl jsem svůj 4,40m dlouhý podběrák a ozvalo řach! A podběrák mojí blbostí prasknul a já držel v ruce rukojeť a ryba se s kruhem pomalu začala zasouvat do Labe. Naštěstí jsem duchapřítomně druhým, připraveným podběrákem stačil ještě rybu zachytit, která chudák vůbec netušila, co se okolo ní děje. Bleskově jsem nahodil další „nabitý"prut a sotva sem si jí stačil pohladit a znovu záběr a opět velmi silný tah od velké ryby.
To už kolem mě soupeři nejen že nevěřícně kroutili hlavami, ale asi mě zrovna nějak nemohli přijít na jméno. Jen Viktorovi se to líbilo a tak na mě pokřikoval a náramně se bavil a tahal si svoje „mrmláky". Tentokráte mi ryba nedává moc šancí, protože sa usmyslela jet proti proudu a to takovou rychlostí, že naviják sotva stíhal. To už se za mnou vytvořila docela početná skupinka přihlížejících, kteří fandili, ani nevím, jestli mě, nebo rybě. Podařilo se mi rybu trošku přibrzdit, ale její náhlý výpad a urazila mi zase návazec. Nevadí, přijde jiná. V klidu jsem znovu nabil třetí, připravený prut, nahodil, střelil raději tři koule a vzal si do ruky jedenáctku vlásek, že si navážu. Ryby byly evidentně proti, protože jsem měl hokejku, kterou by trefilo každé malé dítě a já zdolával další parmičku. Vzrušením se mi klepaly ruce a když se přede mnou vynořila další parmí krasavice, byl jsem na vrcholu blaha. Dlouhý podběrák, jenže tentokrát pouze 3,50 a já musel víc postavit prut a bác, parma se mi trhá a v klidu odplouvá. Mít dlouhý podběrák, neměl jsem žádný problém. Ještě více se mi rozklepali ruce, ale klidním se a znovu nahazuji a střílím dvě kuličky.
Zřejmě byl zrovna Pán Bůh doma, protože během další minuty zasekávám nepatrné vrnění a cítím známý tah od silné ryby. Další. Po třech zpackaných nechci nic ponechat náhodě a tak si s ní vyloženě hraji. Během deseti minut jsem jí zřejmě trošku více unavil, protože najednou jde jako miminko a tak jí naprosto v pohodě podebírám. Mám čtvrtou, je to paráda a do konce zbývá necelá hodinka. Volám klukům, jak jim to jde a oba jsou zhruba ve stejné euforii, jako já, takže bychom mohli dopadnout dobře. Znovu beru do ruky vlasec a snažím se navázat utrhané pruty, ale ryby jsou opět evidentně proti. Lehonké zavrnění, vracák a opět na konci cítím škubající se rybu. Tentokrát je to skalák, po boji s parmicemi se mi zdá, že ani nebojuje. Dvacet minut do konce, zkouším dát jen dvě kukličky a pinku a postupně zdolávám pár cejnků a skaláků. Petr nade mnou je ze mě úplně mimo, u mě v sektoru vidím jen se bavit spokojeného Víťu. Dočkal jsem se ještě jedné parmí krasavice a najednou tu byl konec. Takhle báječně jsem si už dlouho nezachytal. Doufám, že to takhle šlo i klukům. Balím věci a čekám na váhu. Jako první volá Honzík, že si parádně zachytal a vybojoval nádhernou trojku. Bez pár gramů vážil deset kilo, u něj na Béčku vyhrál Luboš Kasl s třinácti a půl kily, druhý byl Tomáš Dušánek malinko přes deset. Jako druhý mi volá Míra Stejskal, že urval šestku s šest a půl kilama, u nich na Céčku vyhrál Vašek Hanousek s dvanácti a půl kily, druhý byl Renda Vinař s jedenácti a půl kily, další se už přes deset nedostali.
Nevydržel jsem to a jdu váze naproti. Na Efku si parádně začapal Láďa Hrabal a ze štondu F9 natahal parádních 23kilo a urval pro sebe jedničku, dvojku vybojoval Azbest s dvanácti a půl kilama a trojku Petr Podrápský. Ještě i čtyřka se dostala přes deset, V.D.Bárten vychytal necelých jedenáct kilo, pětka Milan Juřík malinko přes deset a ještě z fořtu si šestka sáhla na desítku - Magda Vláďa Baranka, takže Efko slušně chytalo. U nás na Éčku jsem se jediný přes deset dostal já, s váhou jedenáct a půl, Víťa dělal dvojku se sedmi kilama. Ještě Áčko chytalo a jedničku ze spodního fořtu A1 vybojoval Jiří Technik Smutný s váhou přes šestnáct kilo, dvojka Láďa Chalupa rovných třináct kilo, trojka Jirka Vitásek něco přes dvanáct a čtyřka Honza Kuku Douša jedenáct a půl. Nikdo jiný se přes deset nedostal.
Výsledky strašně zamíchali pořadím a tak jsme byli napnuti až do konce. Nakonec vyhráli Azbeři před K+k Royal Bait teamem a třetími Fishing Aussie Olomoucí. V jednotlivcích se nejlépe zadařilo Vaškovi Hanouskovi (1+1), který o kilo na CIPSy přechytal Radka Štěpničku (1+1) a třetí byl Jiří Technik Smutný (1+2).
V celkovém součtu závodů po třech kolech se taky parádně zamíchalo pořadí. Do čela se vyhoupli Azbeři s 67body, nám se podařilo urvat druhé místo se 75body těsně sledováni třetími Fishing Aussie Olomoucí s 77,5 body. Naopak na sestupových příčkách si Sema upevnila pozici s 148body a od jistého sestupu by je nezachránil ani zázrak. Těsně za nimi se srovnali Tinca mančaft a F1 Karlovy Vary shodně s 134 bodama a nahnuto mají i Přátelé ušlechtilého rybolovu s 116 body.
S napětím všichni očekáváme termín posledního kola, kde to bude velmi zajímavé a o bedně se zřejmě rozhodne až tam. A bude to za 14 dní v Mělníku...
pokračování