Labe 411163 - slepé rameno -Nymburk 11. – 12. srpna 2007
Garant závodu : Stejskal Miroslav
Hlavní rozhodčí : Ouředníček Jiří
Technický ředitel : Ouředníček Jan
Sponzor závodu : MIVARDI
Mediální partner : Sportovní Rybolov
Čestní hosté : hospodář stř. kraje p. Šimůnek a členové MO Nymburk,funkcionáři a členové feeder klubu
Jednou jsme se takhle sešli za dlouhých zimních večerů u sklenky dobrého červeného se svým kamarádem Mírou Stejskalem a přemýšleli jsme, jaký udělat závod, aby se o něm hóóóódně dlouho mluvilo, a co tu ještě nebylo. Vymýšleli jsme, vymýšleli, až Míra přišel s nápadem udělat závod přes noc. A „čtyřiadvacítka" byla na světě...Měli jsme závod, ale kde ho udělat? A zase jsme přemýšleli, namáhali jsme mozkové závity a tak nějaká sklenka padla....Alespoň se nám lépe pracovalo....
Napadlo mě uskutečnit celou "show" u našeho známého - doktora na jeho pronajatém jezeře. Neváhal jsem a ještě „za tepla" jsem mu zavolal a celý nadšený ho zasypal spoustou informací. Ku podivu byl pro a souhlasil. Ještě ten samý týden jsme se rozjeli k doktorovi na jeho jezero odkrokovat si vodu a spočítat, kolik se asi tak vejde závodníků, domluvit podrobnosti a předem dohodnout termín. A to byl první problém. Jak jistě víte, najít v termínovém kalendáři jediný volný víkend, kdy není závod plavané, feederu nebo přívlače je velmi nadlidský výkon, ale nakonec jsme jedno datum našli a tak si ho raději hned „zabukovali"
Pomalu se blížil termín závodů a jednou večer mi volají Kukačky, že se chtěli jet podívat na jezero, ale je tam cedule zákaz vstupu a nikde nikdo. Polilo mě horko, nicméně v klidu jsem vytočil doktorovo číslo, abych se dozvěděl, že on z finančních důvodů vodu „pustil" a jen mi zapomněl zavolat, že se závod ruší. Nový vlastník vody nám moc nakloněn nebyl a tak nám nastal problém.
Termín běžel, pomalu jsem měl dvacet přihlášených dvojic a co teď? Přece nezrušíme závod? Rozhodili jsme „sítě" u kamarádů, jestli náhodou někdo neví o nějaké vodě a opravdu pár tipů jsme dostali. A tak následující dny měli skoro shodný scénář: ráno do práce, po práci zavřít krám, přijel Míra a jeli jsme objíždět rybníky, jezera a pískovny, abychom si prohlédli kolikrát opravdu nádherné vody, ale z nějakého důvodu pro závod nevyhovující.. Jednou jsme se nevešli, podruhé majitel neměl zájem, potřetí chtěl málem „zlaté prase"a tak pořád dokola...Kilometry přibývali, ale stále nic...
Trvalo to nějak dlouho a pomalu jsem začal uvažovat, že to opravdu „odpískáme" až se ozval George, že ví o jedné vodě... Naděje umírá poslední a tak jsme se tam jeli podívat. Přivítal nás středočeský hospodář pan Šimůnek a rázem jsme měli po problému a zase bylo krásně na světě...Malá „technická" byla s místem a tak jsme museli závod ohraničit čtyřiceti dvojicemi, což bylo na daný revír tak akorát...Bohužel jsem musel asi dvanáct zájemců odříci, což mě mrzí, ale nevešli by se. Přihlásilo se nám 80 závodníků, ale nakonec jich pár z důvodu nemoci nemohlo přijet , ale i tak se sešlo 34 závodních dvojic, což je velmi krásná účast....
Vlastní závod jako „prvotinu" jsme pojali tak nějak víc lidsky, tedy volněji s tím, že budeme sice závodit podle „fídrařských" pravidel, ale bez jakéhokoliv zbytečného omezování co se týká množství krmení a živých nástrah, sektory měli minimálně 17 metrů, ale spíš víc podle stromů a terénu a jelikož je to maratón, tak si vylosujeme místo a nebudeme zbytečně v poločase přecházet, ale zůstaneme po oba poločasy na jednom místě.(nedokážu si ani představit, jak by se někteří již velmi „uvolnění" a dobře „zabydlení" jedinci někam přemisťovali). Začali jsme v sobotu v deset hodin ráno, ve 20,00 udělali přestávku, abychom zvážili a pustili ryby a ve 22,00 jsme pokračovali do neděle do 10,00 hodin do rána. Na sektor byly povoleny 2 pruty s jedním návazcem a dva vezírky, abychom neubližovali zbytečně rybám a aby se mohl vždycky jeden z dvojice jít občerstvit nebo si odpočinout a druhý ty dva pruty v klidu ohlídal.
Bylo jasné, že takovýto nápor je pro opravdové zapálené jedince a že ne každý vydrží 24 hodin chytat. Na trati byl přistavený rodinný stánek Jelínků, kteří byli na tuto akci velmi dobře připraveni a „hrnuli" to do nás sakra „fest"...Sponzor závodu byla fi MIVARDI a tak bylo opravdu o co bojovat. Mimo klasických pohárů a plaket za sektorové vítězství čekaly na své nové majitele pruty, navijáky, podběráky, praky, pytlíky s krmením, háčky, čepice...a spoustu jiné rybářské bižuterie. Nikdo nepřišel zkrátka, cena se dostala i na poslední dvojici a navíc ještě dostali „cenu útěchy", kterou již tradičně předává Azbest poslednímu.
Blížil se termín závodů, který jsem pozoroval nadměrně zvýšeným počtem prodaných pytlíků s krmením, kdy si někteří jedinci nakoupili takovou „nálož", že jsme to potom v krabici ve dvou sotva unesli do auta a ještě byl zájem o barvené červíky, které jsem prodával doslova po desítkách litrů! Ve čtvrtek mi Roman s Rudou přivezli od Franty kompletní trať, váhy, stan, losování a ostatní potřebné věci a v pátek jsme konečně s Rudou sjeli pro hotové poháry do Poděbrad. Ještě jsem prodal posledních stopadesát litrů červů a už se blížila sobota, termín závodu. Sice jsem si šel hned lehnout, ale nemohl jsem dlouho usnout, protože jsem přemýšlel, na co jsem zapomněl. Míra byl na tom podobně jako já, protože mi několikrát volal, abych vzal to či ono. Mobil jsem si nastavil na třetí ranní hodinu, a připadalo mi, že sotva jsem zavřel oči, už mě budil.
Ráno jsem si stačil akorát vyčistit zuby, vzbudil jsem Honzu, naložili jsme rybařinu a hurá do krámu pro krmení, živou a zbytek věcí. Tady jsme nacpali auto, že jsme z něj udělali náklaďák a v domnění, že jsme snad na nic nezapomněli, jsme vyrazili do Nymburka. V pět hodin dorazil i Míra a tak jsme mohli začít stavět stan se zázemím a vyměřovat trať. Snažili jsme se, aby si každý sedl v pohodě a tak sektory měli minimálně 17 metrů
Mezitím se pomalu začali sjíždět ostatní a Radanka s Frantou nám pomohli udělat prezentaci, vybrali startovné a už tu bylo půl osmé a mohli jsme všechny přivítat a začít losovat.
Každý si sáhl do „osudí" a vytáhl si číslo a sektor, kde strávil dalších minimálně 24 hodin. Pořadatelé ještě každému dali jako upomínku na závod plaketku s logem závodu a přesně v osm padl první signál - vstup do sektoru a už se míchalo, vařilo, hnětlo, mixovalo a prostě připravovali různé pochutiny a laskominy pro ryby. Taky se prosívali a čistili červi, navazovali pruty,rozdělávali sedačky a křesílka, vysekávali sektory - no a vůbec dělali takové potřebné věci. A už tu byl druhý signál - za pět minut deset a do vody začali létat desítky a stovky různobarevných koulí s krmením a přesně v deset to všechno vypuklo - třetí signál a poprvé v historii začal PRVNÍ FEEDEROVÝ MARATON. Chudinky ryby určitě ve vodě létali sem a tam a nevěděli, od čeho ochutnat jako první. Šťastnější jedinci, kteří se rybám trefili do chuti, je začali odchytávat a ti méně šťastní, u kterých si ryby nechali ochutnávku „na potom" stále přihazovali, a přistřelovali a zase přihazovali a zase přistřelovali, až jim málem z vody koukala jejich „hromádka". Kdyby si někdo zapíchnul klacek do vody, aby mohl sledovat stav hladiny, musel by rozhodně postřehnout, že určitě stoupla voda....(normálním selským rozumem se dá spočítat, že kdyby každý jedinec hodil do vody jen 15 kg krmení, krát sedmdesát lidí to dělá úctyhodných 1050kg, což jestli jsem dobře dával pozor ve škole je JEDNA TUNA !!! krmení)
Já s Honzíkem jsme postavili krmení na klasickém kaprovi, tedy přesně jsem rozdělal tři pytlíky Lorpio kapr ořech, pro barvu jsem přimíchal červený feeder speciál a pro vůni přidal pytlík cejn gold a to bylo na první poločas všechno. Rozdělali jsme 8 litrů červů a 5 litrů pinek - pinky přidali do krmení a červy klasicky stříleli prakem. Na začátek jsme naházel skoro celý kýbl na jednu hromádku zhruba na 17 metrů, a prvních asi 20 hodů jsme měli hodně velká krmítka s desetigramovou zátěží, kterými jsme dostali asi dva litry slepených červů na naší hromádku krmení.. Potom jsme krmítka vyměnili za desetigramová olůvka a kmen 0,18 a návazec 0,14 se šestnáctkou háčkem a jedním červeným červíkem a dvěma bílými pinkami přes jsme začali odchytávat drobnější cejnky, skaláčky a jejich křížence.
Víc nám fungovala průběžná montáž, než klasický páter" a tak jsme ji chytali. Po každé tak čtvrté rybě jsme prakem přistřelili slepené červíky.a zhruba dvě hodinky nám ryba sedla do krmení a šla skoro „na hod". Jenže potom se i nám ryba přesytila a záběry začaly slábnout, až skoro ustaly. Zkoušeli jsme všechno možné, ale rybám nic nechutnalo a tak jsme zkusili trošku krmení „rozšlehat" skoro na kaši a spolu se spoustou pinek to Honzík naházel kousek od břehu těsně k rákosí. A ejhle, tento „šlem" zafungoval a Honza začal tahat mikro cejnky a mikro skaláčky, kdy opravdu někteří jedinci měli 3 - 5 cm. Musel změnit háček na dvacítku, aby mu nepadaly ryby, a na jednu až dvě pinky jel skoro dvě hodiny rybku za rybkou. Jenže já měl úplně mimo krmení záběr od kapříka a vytáhl jsme ho a když přišel druhý, taky úplně mimo krmení, tak trošku jsem mu to znechutil. Bohužel jeho padesát minirybek vážilo jako jeden můj kapřík, což je opravdu tak trošku deprimující. Řekl, že se mi na to může vy...kašlat a na chvilku si šel lehnout. Zkoušel jsem všechny možné a nemožné nástrahy od červa, kukly, žížaly až po rohlík, veku, foukačku, kukuřici, ale nic. Přišel mi ještě jeden kapřík a zase úplně náhodný záběr mimo jakékoliv krmení.
Honzík nám přinesl ze stánku výbornou krkovičku a pivko a takto posílen se chudák dal zase do „jistoty" - mikrorybek. Blížila se dvacátá hodina a byl tu konec první půlky maratonu. Všichni se šli občerstvit ke stánku, připravit se na večerní lov a já s Mírou jsme mezitím všechny obešli, zvážili a pustili ryby. Abychom stíhali, přišli nám Honzík s Radankou na pomoc vážit.
Dobré bylo, že nikdo neskončil bez ryby, v úlovcích hojným počtem převažoval amur a kapr, potom cejnci menších velikostí, skaláci a sem tam karásek nebo plotička. Největší váha byla na sektoru „cé"přes dvacet kilo, následovalo „déčko" a „ béčko" oba sektory přes třináct kilo a nejméně bylo na „áčku", skoro osm kilo. Protože jsem při vážení prošel skoro všechny sektory, bylo nad slunce jasné, že jsou místa, kde ryby jsou a místa, kde prostě nejsou. A o to bylo zajímavější, co s tím udělá noční lov.
Mezitím se u stánku začala naplňovat i druhá součást toho, že jsme se sešli a to „pokecat s kamarády u pivka" , rozebrat své úspěchy či neúspěchy, probrat blížící se termín dalšího závodu a tak podobně..., což někteří pojali taky tak nějak volněji a tak ztratili pojem o čase a najednou tu byl začátek druhého kola, ale to ničemu nevadilo. Povídalo se, zpívalo, kluci se bavili, jedli, pili, hodovali...
Já sotva stačil zvážit, rychle jsem do sebe „kopnul" večeři, prodral se špalíkem"panákovců" a tak „napůl odolán" jsem šel namíchat do druhého kola. Stíhal jsme to jen tak tak a už jsem troubil krmení. Bohužel Honzík se neprodral špalíkem a tak se ke mně přidal trošku později. Tady spíš až hodně ráno a protože si stačili i s Rendou - zpěváčkem zanotovat pěkně od plic, bylo o zábavu postaráno až do hodně pozdních, spíše ranních hodin , což jistě můžou všichni ti, co zkoušeli noční lov, potvrdit.....
pokračování ve 2.díle...