Berounka 1.liga LRU feeder I.kolo Všenory 1. díl sobota 30.5.2009
Na tuhle vodu se strašně těšíme a od března sem jezdíme s Honzíkem a klukama trénovat, abychom získali co nejvíce „prutohodin". Sice ne pokaždé chytáme feeder, občas proženeme i „mačovky" nebo děličku, ale důležité je mít kontakt s rybou. Voda je velmi slušně zarybněná a hlavně tu je i větší ryba. Ale nejvíc makáme na krmení a našli jsme ten správný recept. Perfektně se nám osvědčila červená barva krmení a tak mícháme Lorpio jesen,tloušť, cejn s červeným feeder special. Nádherně voní, funguje a chytá, ale hlavně nám do něj sedne vždycky větší ryba. Pokud letí voda, trošku PV1, trošku anglické vločky a hlínu. Nic víc, nic míň. Většinou v krmení je ryba i po pěti- šesti hodinách chytání, což v jindy různě „ostřejších" verzích nejde a proto se jako kapitán našeho družstva pro toto krmení jednoznačně rozhoduji a věřím mu, i když Honzík není moc pro, protože sem chodí na kapry a parmy s Lorpio kaprem ořechem a musím potvrdit, že mu to šlape. Ale já nemůžu vsadit ligový závod na kapry a jednoduše mu to zamítám, tak se sice nerad, ale podřizuje.
Celý týden s napětím sledujeme strašnou změnu počasí, každou volnou chvilku koukáme na stránky meteorologického ústavu, jak po deštích stoupá voda, snažíme se od kamarádů vyrazit nějaké čerstvé informace o řece, a jen doufáme, že to nebude tak zlé a že si zachytáme, i když je řeka jako „kafe".
sakra, tati,polož ten foťák a vem si to jídlo!!!!
Je tu sobota ráno, budím se jako vždycky při důležitém závodě o hodinu před nastaveným budíkem v mobilu, což je půl páté, rychlá koupel, budím Honzíka a už padáme do krámu pro věci, živou a krmení, přesto, že se chytá odpoledne až od dvou!! Ale to už je takový můj zlozvyk, přijet raději o hodinu dříve, než o minutu později.
Když přejíždíme vodu v Lahvicích po mostě, řeka je hotové kafe, ale podle mě je chytatelná. Bylo i hůř. Za pár minut „ostřejším" tempíčkem odbočujeme ze Strakonické na Všenory a zhruba dvě-tři hodinky před oficiálním srazem parkujeme na rozbahněné cestě vedle několika kolegů, kteří tu jsou už od včerejška. Míra nám drží místo, abychom mohli společně namíchat krmení. Ve stánku už od rána panuje velmi čilý ruch, Markéta se má co ohánět, takže se jako první vítáme s řekou, které se zhluboka klaníme a symbolicky si myjeme ruce. V rychlosti se zdravíme s nejranějšími (nebo ještě nočními?)kolegy a jdeme si s Mírou projít pěkně od spoda všechny sektory. Ještě že jsme se stačili přezout do holinek. „Áčko" začíná skoro v půlce spodní tůně a i „béčko" se ještě nosí, tak si v duchu říkám, že pro velké množství věcí, které s sebou tahám do sektoru, tady bych moc nerad. Ani horní „efko" mi moc nesedí, protože je to hodně mělko, ale uvidíme u losu. Ještě vyndáváme z auta pytlíky s krmením, a namáčíme ho, aby pěkně pracovalo, červíky rozdělujeme do více kýblů, a prosypáváme je krupicí.
bude to dobrý los?
V klidu a s dobrým vědomím, že jsme zase o kousek před ostatními, si dáváme snídani a musím Markétu pochválit, protože polévka i „hambáče" jsou vynikající. Mezitím se pomalu sjíždějí ze všech koutů republiky ostatní a tak se snažím alespoň z někoho vyrazit, jestli se tu včera trénovalo, ale moc se mi to nedaří. Dovlhčujeme krmení, přesíváme ho, rozdělujeme na tři stejné části, prosíváme z červů krupici a i červíky si dělíme rovným dílem a je tu nástup. Fanda nás přivítal , představil všechny funkcionáře, řekl něco o trati a pár technických poznámek, Milan přidal pár upozornění, co se týká řádů a jde se losovat.
Dohodli jsme se, že je každý strůjcem svého štěstí a tedy nebude losovat za všechny kapitán, ale každý si do osudí sáhne sám. Losujeme třináctí a jako první sahám do osudí já a tahám míček dva, tedy sektory „cé a dé" a číslo D8. Po mě si pro svůj sektor sahá Honzík, tahá míček tři a sektory „dé a ef" a bohužel tahá horního „fořta", na Míru zbyl spodek, tedy „áčko a béčko" a tahá A9. Já a Míra jsme celkem spokojeni s losem, ale Honzík má asi nejhorší místo, protože každý ví, že tady fořty vůbec nehrajou. Mělčina, proud a malé ryby, z čehož je velmi viditelně rozladěn. Poslední porada, přejeme si hodně štěstí a Míra jede dolů, já vezu Honzíka na fořta. Snažím se ho uklidnit, ale ani mě se to místo nijak nelíbí. Normálně bych sem na ryby sám v životě nešel, ale na něm vidím, jak rád by si zachytal parmy a je z toho rozhozen. Klidním ho, že se tu sice nedá vyhrát, ale pokud bude chytat dva metry od protějšího břehu, najedou mu alespoň podoustvičky a tlouštíci a na nich se dá nějaká dvojka - trojka vybojovat. Mrmlá si něco pro sebe a určitě si myslí něco o prd.... Raději se klidím, naposledy kontroluji, jestli jsme něco nezapomněli v autě a padám na svoje místo.
Míra velmi poctivě míchá...
Vyndavám všechny věci před čáru a za chvilku pískají signál pro začátek přípravy.
Pečlivě si vysekávám mačetou místo, aby nikde nebylo ani stébelko, o které bych mohl v zápalu boje při náhozu utrhnout háček. Přenáším si všechny věci do sektoru, pouze živou a krmení nechávám za čárou. Stavím bednu, rozdělávám misky a z bedny si vyndávám pean, vyprošťovač háčků, nůžky, krabičku s háčkama, pár korálků, gumiček, krmítek, zásobníky s navázanýma háčkama a ostatní potřebné věci, abych je měl po ruce. Chvilku se rozmýšlím, jestli si dám držák deštníku vlevo, nebo vpravo, nakonec se rozhoduji pro levou stranu a misky na krmení stavím tedy vpravo. Jako při plavačce píchám kousek klacíku do vody, označuji ho gumičkou, abych mohl sledovat, jestli stoupá, nebo klesá voda(i když tady to je úplně jedno, ale je to můj vžitý zvyk).
Rozdělávám pruty, protahuji vlasec očkama a sázím vše na průběžnou montáž, která mi tu nejvíce funguje. Na nejkratších winclepickerech mám kmeňák čtrnáctku, vážu tedy dva průběhy, a dolů dávám desítku fluorine, asi šedesát čísel dlouhý fous a háček serie 10 velikost 16. Další dva „medium" klacíky 330 stavím taky do průběžek, ale tady je už kmen šestnáct, tak dolu dávám jedenáctku fluorine a fous asi 80cm s háčkem serie 10 a velikost 14. Ještě stavím dvě dlouhé 390 hevíčka s osmnáctkou kmenem, zase dávám průběžku a dolu dvanáctku fluorine s háčkem deset/deset. Chvilku se rozmýšlím nad ostatními pruty, nakonec vybaluji pro sichr ještě jednu třistašedesátku, kde pro jistotu navazuji klasického pátera s kratším, asi 50cm fousem a kdyby to náhodou fungovalo, raději to ještě jedním klacíkem „dabluji". Ostatní pruty balím a uklízím.
soupeři vpravo
Uběhla chvilka času přípravy a tak nastal ten správný moment se trošku podívat kolem sebe po svých soupeřích. Nalevo sedí Jura kukačka, nad ním Jirka Vávra, pode mnou Pepa z „ef jedniček" a ještě mám v sektoru Azbesta, Peťase Broumáka, Kóďu, Fanouše Koubka, Milana ze Šternberské gardy, no prostě samá esa, ale je to první liga a tady si člověk nevybere. Neřeším to a soustředím se na přípravu. Půl hodiny uplynulo a tak jdu k červíkům a cpu je do měrných misek, abych byl připraven na kontrolu a nebyl zbytečně napomínán.
S přípravou jsem spokojen a tak beru nejtvrdší hevíčko a jdu „číst" vodu. Naproti mám takový krásný keřík s bílým květem a tak ho beru jako „záměrnou". Začínám čtyřicítkou krmelcem a hážu ho kousek za půlku řeky. Bohužel nesedí, chvilku po náhozu proud vlasec a krmítko strhává, i když mám prut hodně kolmo k obloze a tak zkouším padesátku na stejné vzdálenosti. Ta chvilku sedí, ale i ona se po došponování vlasce pomalu šoupe vodou. Je mi jasné, že s těžkými nacpanými krmítky nemám šanci být tak přesný a tak vypínám z karabinky krmítko a připínám placaté olovo, kterým si „prohmátnu" dno. Nahazuji skoro ke druhému břehu a pomalu přitahuji, abych zjistil případné vázky. Voda letí slušně rychle a tak vše ještě několikrát opakuji. Našel jsem jen kousek od břehu skoro na mém spodním úseku drcnutí a zaváznutí od nějakého padlého stromu, či větve, tak na to musím dávat pozor. Kousek za půlkou mám největší hloubku, zřejmě je tam koryto a tak si vzdálenost označuji fixem na vlasci.
¨soupeři vlevo
Z bedny si vyndavám hromadu různě těžkých krmítek, abych je měl po ruce a akorát registruji rozhodčí, kteří kontrolují jmenovitě, jestli správně sedíme a živou a množství krmení. Jsem v pohodě a beru si krmení a živou do sektoru a tak vysypávám červíky z krabiček a rozděluji je do misek na lepení a na chytání. Z celkového množství 2,5 litru si beru ty nejbarevnější do chytací krabičky a lehce je prosypávám vanilkovým posilovačem a zbytek dávám na lepení. Červíky cukruji arabskou gumou a když jsou dostatečně obalené, lehce na ně stříkám zavlažovací pistolí. Za chvíli je z nich jeden velký lepenec. Žížalek mám jen pár, to jen kdyby, ale ty mě tady nikdy moc nefungovali a ještě vybírám pár kukliček na připíchnutí. Krmení taky rozděluji na tři části do tří kýblů. Z prvního, kde jsem dal nejvíce hlíny a PV1, udělám asi 60 kuliček a všechny je nastřílím do vody, druhý kýbl mám připravený do krmítek, kam míním přihodit pár červíků a kukliček a tak ho posypávám vanilkovým posilovačem a třetí si nechávám v záloze na později.
Naposledy kontroluji, zda mám všechno připravené, koukám na mobilu na hodinky a akorát je pár minut do krmení. Ještě vyndavám z bedny hromadu praků a ručníky na sliz a už je tu signál krmení. Nahazuji označený prut a do kolečka, které se na hladině udělalo, pálím všech šedesát koulí. Ještě jsem stačil stočit prut, nahodit druhý a označit si ho a je to tady, chytáme....
Fandův nádherný haďák...
Skoro jako na povel začíná zase pršet. Nahazuji a roztahuji deštník. Během prvních deseti minut sleduji soupeře a chycenou rybu nade mnou a i pode mnou, ale jsou to malé podoustvičky, já jsem bez záběru. Nabíjím krmítko lepenými červíky, počítám do třiceti a znovu, a znovu, abych si trošku prokrmil místo. Patnáct minut a u mě se nic neděje. Nade mnou čtyři ryby, pode mnou a všude kolem mě ryby, jen já jsem bez záběru. Sakra, že by jim vadila dvanáctka silon? Nebo barva červů? Zkouším bílé, červené, žluté, různě kombinuji a nic. Znovu začalo silně pršet a já jsem stále bez záběru.
Jsem bez ryby asi 25min a kolem oba soupeři tahají ryby. Sice malé, ale tahají, já jsem zatím stále plonk.
Víťova parmice
Zkouším tedy počkat delší dobu a tak nabíjím krmidlo lepeňáky, dávám tři červené a čekám. Tentokrát ale počítám od osmdesáti a to je ono! Můj první záběr, razantní přihnutí a povolení a jelikož jsem soustředěný, sekám a je to plotice kolem 30cm. Tak tohle tedy chcete, čekat. Znovu nabíjím krmítko a odčítám zase od osmdesáti. Druhý záběr, skalák a tak kolem půl kila. Rázem jsem smazal rozdíl obou soupeřů kolem, kteří sice mají asi deset ryb, ale malých. Ty rybí potvůrky nechtějí krmení, ale pouze lepeňáky a chtějí čekat a tak čekám. Záběry nejsou sice razantní, ale jsou slušně čitelné a já tahám větší ryby.
Cpu lepeňáky do krmítka a to je to pravé, na háček dávám tři červené červíky, žlutým to zavírám. Znovu začíná silně pršet a to mi vůbec nedělá dobře, protože neumím dost přesně nahazovat z pod deštníku, i když jsem to hodně krát trénoval. Mám slušnou serii asi deseti chycených ryb a tak jsem v pohodě a nemusím se honit. Koukám kolem sebe a zdá se mi, že kluci chytají malé háčky a zřejmě jednu - dvě pinky a proto mají malé ryby. Navíc dávají moc těžká krmidla a když padesátka plave, já to odchytávám pětadvacítkou. Nacpu ji červama, nahodím, za chvilku se napne vlasec a pod tlakem vody se krmidlo kousek poposune, a tím se pohnou i červíci na háčku. Většinou v tu dobu přichází záběr. Chytám jedenáctku fluorine, háček serie 10 velikost 12 a na něj tři až čtyři červíky. Nahazuji, dopínám vlasec a očima se soustředím na špičku,zatímco rukou jsme zabořen v kýblu a matlám kouli, cpu ji do praku a prak si pokládám na nohu, a mačkám druhou kouli do zásoby. V duchu počítám od osmdesáti k jedné a protože nepřichází záběr, stáčím vlasec, nabíjím krmítko pouze lepenými červíky a znovu nahazuji. Dopínám vlasec a pálím prakem přesně na místo, kde před chvilkou dopadlo krmítko a znovu nabíjím a pálím. Drc, dvakrát se lehonce zaklepala špička, na nic víc nečekám a sekám. Paráda, na druhém konci bojuje ryba a nemí to žádná malá ouklejka. Raději o zoubek povoluji naviják, aby si jen tak lehce „cvnknul" a opatrně přitahuji rubu k sobě. Jedenáctka fluorine a dobře seknutý háček nedává skalákovi žádnou šanci, podebírám ho a jednou rybou smazávám náskok soupeřů vpravo i vlevo, protože má určitě třičtvrtě kila. Napichuji tři červené, trhám kousek slepených červíků a pěchuji je do krmidla a znovu pálím do krmeného místa. Odčítám od třiceti, očima jsem přilepen na špičce prutu a rukou se zase matlám v krmení. Drc, drc - sekám a opět se na konci klepe slušná ryba. Opatrně ji zdolávám a podebírám znovu krásného skaláka. Do třetice píchám tři červené, trhám kousek lepenců a nahazuji zase do zakrmeného fleku. Srovnávám vlasec a pálím dvě kuličky do místa, kde dopadlo krmítko. Začíná pršet a tak znovu roztahuji deštník. Ne, že by mě déšť nějak vadil, ale bohužel jak naprší do červů, začnou vylézat a je zle.
Jsem v zápalu boje, silně prší a já ve zbrklosti z poza deštníku silněji švihám a zasekávám háček do deštníku, div že jsem si ho nenahodil. Kurňa, upálil jsem si prut, který chytal, až se deštník zaklepal. No nevadí, beru druhý a nahazuji. Sakra, na něm nemám označený vlasec, tak nahazuji jinam. Raději znovu nahazuji a zase jinam, Sakra, takle si pěkně rozhodím ryby a taky jo. Najednou jsem půl hodiny bez záběru. Ryba popojela k horním sousedům. Převazuji si tedy první prut a úplně jsem zapomněl na čas. Půl hodina do konce a já jsem stále bez záběru. Zase přestalo pršet, jen mrholí, sklápím tedy deštník a několika rychlými náhozy jen s lepenými červy nahazuji do označeného místa. Čas kvapem letí a já stále bez záběru. Znervózňuji, trošku zmatkuji a prošívám si prst háčkem. Nejde to z pazoury vyrvat a tak chvilku trvá, než jsem našel štípačky a uštípnul špičku s hrotem. Dost slušně to pálí, ale nějak to zatím nevnímám. Nahazuji další prut a náhodou se trefuji do krmeného místa. Peanem vytrhávám háček z prstu a málem prošvihávám záběr. Ryba klepe hlavou a já jí nedávám žádnou šanci, krásná podoustev. Znovu nahazuji a akorát mi docházejí lepení červíci. Sekám hezkého skaláka, tak třičtvrtě kilo, ale ve zbrklosti si ho urážím podběrákem s celou montáží. Nejraděj bych si dal facana! Beru další prut, záběr, který byl jiný, než ty předešlé, jen se povolil vlasec, zasekávám a je mi jasné, že je to větší ryba a že boduje a tak si jí vychutnávám déle, než bych chtěl, navíc dole je desítka...Ale podařilo se mi jí podebrat a je to krásná parmička, odhaduji něco přes kilo. Sklidňuji se, ale nemám do krmítka lepeňáky a tak sem se už dalšího záběru do konce nedočkal.
Moje největší kamarádka,"překrásná" parmička
Balím a vůbec mě to nebaví, protože je všechno mokré, pálí mě prošitý prst a navíc mě natekla do bot voda z podběrákové tyče. Prostě paráda! Nejraději bych všechno naházel do vody a koupil si nové.
čekání na váhu
tak jak to dopadne?
Než jsem stačil alespoň částěčně uklidit pár věcí, je tu váha, jdu se tedy podívat na kluky, jak sem dopadl. Váží od zadu, já mám osmičku a váha ukázala 6460g, ale ještě je spousta dobrých soupeřů pode mnou. Nakonec jsem to ustál a udělal jedničku v sektoru před druhým Azbestem s 4200g a třetím Jirkou Vávrou s 2980g. Volal jsem Honzovi, který z horního fořtu vybojoval krásnou pětku v malinkatých rybičkách s váhou 1900 a Míra dole na áčku udělal osmičku s 1100g. Jsem rád, že ten „uražený" skalák u podběráku zůstal nepotrestán a naštěstí nerozhodoval.
Jedu pro Honzíka, nakládáme i jeho věci a jemu moc do řeči není, protože si na větší rybu nesáhl, a všechno odchytal na desítku fluorine, osmnáctku háček a jednu pinku, jinak neměl šanci rybu trefit.
Je na mě hubatej a přeje mi, že když jsem tak chytrej, tak abych si to zítra na tom „efku" taky vyzkoušel. To ještě nevěděl, že si tam opravdu sáhnu.
V rychlosti se loučíme s klukama a jedem domů rozložit promáčené věci.
pokračování....
děkuji, vám, rybičky a přijďte zase zítra...
i takováhle potvůrka dokáže udělat pěkný záběr...
