Dlouho jsme přemýšleli o krmení, jaké na tuto vodu postavit a nakonec jsme postavili dvě krmení. Světlé, sladké na cejna, které jsme poslali na přední hranu zhruba kolem 35 metrů, a tmavé, kterým jsme zakrmili zhruba na druhou hranu, kolem 60 metrů. První, žluté krmení jsme přikryli několika košíky utopených červů a nechali ho hodinku odpočinout, jestli nám najede větší ryba, do druhého krmení jsme do košíku dávali hlínu s patenkou a stříhanými žížalami. Taktika byla jasně daná, chytat v zadu a po půl hodince vyzkoušet sáhnout do předu, jestli najela ryba do sladkého krmení. Vymyšlené jsme to měli dobře, už jen záleželo na rybách.
%fotobox-3-1%
V pátek po práci jsme naházeli všechny naše věci do auta, krmení, živou a jako pořadatelé jsme museli vzít i trojnožky, trať, váhy a poháry. Bohužel máme krám v Horních Počernicích a museli jsme přejet celou Prahu, což hlavně v pátek je opravdový zážiteček. Z několika možností jsme zvolili cestu z dálnice D1 přes Tábor, což byl další prima zážitek, ale nakonec jsme skoro po třech hodinkách popojíždění přistáli u stánku na břehu řeky Lužnice, kde na nás už čekal poslední člen našeho družstva - Míra, který tu byl už od rána a musel natáhnout trať a pásku, aby bylo kde trénovat. Na místě už byla i zhruba polovina družstvev, tak jsme se s nimi pozdravili, naložili Míru a jeli bydlet k němu na chalupu, kterou má v Hostech, což je kousíček od závodního úseku. Než jsme na chalupě všechno vyložili, ošetřili živou, a připravili si pár prutů, namotali nové vlasce, vyházeli z beden vše, co tam nemá být(chytáme i kaprařinu, tak jenom já jsem vyndal snad tunu pelet, boilí, kuliček, popek,rohlíkáčů, pufin, extrud...),byla úplná tma. V rychlosti jsme probrali taktiku, vytáhli z Míry, jak to bere, jaké ryby, v jaké vzdálenosti, udělali jsme si o všem obrázek a spát jsme šli v jednu hodinu.
%fotobox-3-4%
V noci byla pěkná kosa a ráno nás Lužnice přivítala zahalená do úplné mlhy. Podle předem zvoleného scénáře jsme namíchali krmení, znovu zkontrolovali živou a šli jsme napíchat čísla na trať. Mezitím se sjela a prezentovala všechna družstva a tak jsme mohli podle časového harmonogramu začít s losováním. Protože se na tuto trať nesmí auty, vše se nosí, tak si každý z nás přeje vylosovat co nejblíže k autům, ale mě je jasné, že jako vždy to budu já, kde se projde. A taky jo. Míra má kliku a tahá A7, (na tahání věcí dobré, na chytání jsou lepší místa od forhondu), Honza tahá skoro antiforhond C9 a já se jdu projít na sektor E9, další skoro antiforhond. Tedy los nám vůbec nevyšel. Nechali jsme delší čas na přemístění a tak jdu celkem třikrát a ještě nezačal závod a já už toho mám plné "kecky". Prohlížím si svoje místo a vůbec se mi nelíbí. Kdyby to bylo mimo závod, sem bych si nikdy nesedl. Podle výsledků z minulých závodů je přede mnou mělčina a musím házet hodně daleko, což si v přípravě potvrzuji. Připravuji si pět prutů - dva pikry na blízko, profíka na krmení a dva proutky 390 na dálku. Velmi pečlivě si protahuji dno a zkoumám vázky a našel jsem jen dvě místa, kde neváznu a netrhám, zhruba na 32 metrech a 66 metrech. Počasí nám přeje, sluníčko začíná vylézat, i když občas trošku foukne. Vlevo mám na desítce Martina Štěpničku a vpravo Rosťu Nerada, na jedničce Pepu Konopáska. Pískli začátek a já přesně dodržuji domluvenou taktiku. Do předu jsem poslal asi deset decovek žlutého krmení a přikryl ho pěti krmítky utopených červů, do zadu jsem stihl ještě poslat další osm krmelců černého krmení a je tu začátek závodu. Půl hodinky chytám vzadu bez jediného kontaktu a nevím, co se to stalo, ale hned první sáhnutí do předu váznu, trhám a praská mi vlasec před šokovou šňůrou, takže trhám a tím i při každém nahození cítím, jak o tu šňůru brnkám a neumím si představit, jak táhnu rybu a urážím ji o utrženou šňůru. Musím tedy překrmit a sedm metrů dál a to mě dosti rozhodilo. Kolem mě má každý jednu rybu a já první hodinu neudělal ani ťukanec!!! a nemám ani vycucané červíky. Sázím tedy na dálku a daří se mi udělal dva cejnky - papíráky, i když záběr je opravdu velmi nepatrný, ale soustředím se a trefuji je. Půlka závodu pryč a kolem mě dva vlevo nic a ani já nic. Sázím na hlínu s patentkou a posílám tam tři větší krmelce, měním a točím nástrahy, zkouším pinky, kukly, červíky, žížalky, patentky, ale ani cucnuto. Jsem z toho docela na prášky, ale nejsdem sám, kolem se taky nechytá. Běží pár posledních minut čtvrté chytací hodiny a konečně zaznemenávám nepatrný pohyb, který lehce přisekávám a další papírák. Ještě další dva na čistou jednu patentku, dvacítka červený háček a osmička vlasec a jsem do konce bez záběru. Kolem se klukům taky moc nedaří, takže každý má pár cejnků a komu se podařilo chytit bonusového kapříka nebo cejna, byl na tom dobře.
Dělám necelé kilo a půl a to stačí bohužel na devítku, vedle Martin má osmset gramů, z druhé strany Rosťa kousek přes tři kila. Kluci na tom jsou podobně, Honza dělal kilo osmset a za osm, Míra dvě kila šestset a taky osm. Pár malých papíráků chytil každý a kdo měl bonusového kapříka nebo cejna, bodoval.
%fotobox-3-7%
Večer jsme to dlouho rozebírali a překopali taktiku i krmení. Vsadili jsme jen na jedno místo, na kterém jsme vydrželi celý závod, vynechali jsme žluté krmení a z živých nástrah jsme použili jen patentky a žížaly. Trošku to pomohlo, ale bylo jasné, že záleží hodně na losu, o čemž mluvili jasně výsledky, kdy jasní favorité dělali čistou desítku a vystřihli ji třeba Martin Štěpnička, Fanda Pelíšek, Martin Maťák, Peťa Bomovský, Jarda Kameník, Kuba Šabata!!!, takže žádná "béčka".
%fotobox-1-10%
%fotobox-1-11%
Lužnice nás zase překvapila a vsadil bych boty, že to všechno bylo tak plus minus o jeden týden, kdy by to musela být jatka. Ale dopadlo to jak to dopadlo a nakonec není všem dnům konec, ještě nás čekají tři další kola a to se jistě mnohé změní. V jednotlivcích vyhrál Jirka Vitásek před druhým Pavlem Smolou a třetím Honzou Prepslem, v týmech vedou Timár Feeder Team Tovačov před druhými Habakuk Feeder Team MO Plzeň 1 a třetími Browning Feeder teamem.
JO