Už nevím přesně, koho to napadlo (samozřejmě, že vím, ale „bonzovat“ se nemá, ale hlásit se to musí). Byl to Roztocký Valda, „zpunktoval“ to, a nakonec sám nepřišel a šel raději točit pívo – promiň, já vím, že si musel, no a mě moc dlouho poňoukat nemusel), ale díky únorovému „jarnímu“ počasí s neobvykle vysokými teplotami jsme svolali „jarní fídrovačku“ do Mělníka na řeku Labe, které nás TÉMĚŘ nikdy nezklamalo.
Zavěsil jsem „takovej nenápadnej" odkaz jako pozvánku do feederového pokecu a jen jsem
nevěřícně sledoval, kolika lidem doma zahálí pruty a touží je „smočit" v jakékoliv „louži" . Bohužel jsem s obavami hlídal stav a průtok řeky a doufal, že to bude „ v normě", ale řeka stoupala a to nevěstilo nic dobrého.
Nicméně po nádherné slunečné sobotě přišla neděle a kostky byly vrženy, už se nedalo nic dělat.. Ráno bylo zataženo a místy i trošku sprchlo a já měl další obavu a to, jestli všechna auta projedou polní cestou na místo srazu, na louku pod nový most. Bylo to „príma terénní krosárna" a nakonec se podařilo všem přijet i odjet, jen myčky budou mít "trošku více práce."
Labe od nás odvrátilo svoji příznivou tvář, stouplo, až se vylilo ze břehů a valilo se, jak to jen Labe umí se vším všudy, tedy s trávami, klacky a ostatním „nepořádkem", což bylo hned po náhozu znát v obalených vlascích. Radost by měli snad jen „děličkáři - lízátkáři" s nějakým padesátkou „lízem", ale nám i sedmdesátka krmítko „nabušená" s krmením na skoro "kilo", plavala a bohužel na víc si moc lidí netrouflo s obavami o své klacíky - miláčky. No a tak to dopadlo, jak to dopadlo.
Vyhlásil jsem opět soutěž o první chycenou rybu, o nejvíc chycených ryb, o největší chycenou rybu a o druh ryby, kterou nikdo jiný nechytil. Po dvou hodinách snažení Peťas vytáhl krásného cejna a jednak nám tím vyfoukl cenu za první rybu, ale zase nám dal trošku naději, že konečně začali kousat.
Všichni jsme se snažili, seč jsme mohli, míchali jsme krmení, cpali červy a žížaly do krmítek, všemožně jsme rybám podstrojovali, ale nebylo to nic platné. Většinou po náhozu se velmi rychle krmení vysypalo a tím „krmelec" začal pochodovat a cestovat po dně, ale to už byl většinou obalený trávou a podobně.Do toho nám občas přišel mráček a „z lehinka" nás pokropil. Ze samého snažení jsme dostali hlad, a tak již tradičně Honza Kukačka rozdělal svým "kouzelným domácím dřívím" ohýnek, a tak jsme sice neradi, ale nakonec skoro svorně vytáhli udice a šli si k ohýnku opéci domácího buřtíka od Milana ze Štemberské gardy. Byl vynikající a všem nám moc chutnal.. Mezi tím na nás občas vykouklo sluníčko, a tak se někteří nechtěli smířit s tím, že by nevyhráli čokoládu za jakoukoliv chycenou rybku a šli ještě na chvilku čistit řeku od trav a větví. Bohužel řeka Labe nám už nic jiného nenabídla, a tak se většina z nás rozloučila a vydala se príma terénem k domovu.
Já, Peťas a Fanda jsme ještě domů moc nechtěli, protože to tam už známe a nedalo nám to a popojeli jsme kousek proti proudu pod mostní pilíř, kde se vytvořil nádherný „ouplav". Tam nám stačilo padesátka krmítko, ale ani tam to nebyla žádná honička. Napadlo mě udělat něco, co bych jindy neudělal a tak sem sundal desítku návazec, navázal místo něj „turch" šestnáctku a na osmičku háček s patnácti hnojními žížalami a ejhle, ono to zabralo! Najednou záběr a krásný cejn, za ním druhý a třetí. Ono to zafungovalo, ryby chtěli pořádné sousto a já jim ho nabídnul. V zápalu boje jsme si ani nevšimli, že čas trošku pokročil a znovu nás navštívil mráček s úmyslem trošku nás skropit. Na to jsme už nečekali, v klidu zabalili a vyrazili k domovu.
Sice to byl sraz tak trošku bez ryb, ale zase jsme se sešli s kamarády, trošku si vyčistili hlavy, pokecali a zpříjemnili si tok všedních dní.
Díky, kluci.....
JO
...každý se připravoval po svém....
Peťasův vítězný "lopaťák"...
Odměna za první chycenou rybu - fidorka a její vítěz.
Cenu za nejvíce ulovených ryb - čokoládu kite kat - získal Peťas....
Cenu za největší ulovenou rybu - čoko tatranku - získal kdo - Peťas....
A poslední cenu, kaštánky, za rybu, kterou nikdo jiný neulovil, získal hádejte kdo ? PEŤAS !!! Aspoň vidíte, že se vyplatí s námi jezdit na ryby ( pokud chce člověk dostat cukrovku...)
A potom Kukačky s Milanem rozdělali oheň a už se to peklo...
...není nad Honzovo"domácí dřívíčko"...
.....a nad buřtíky od Milana.....
....to je ale "mlaskušinka"...
....to se nám dělaly boule až za ušima...
Řekněte, co je lepší, čučet doma do bedny, a nebo si dát s kámošema u "vohýnku" buřtíka?
Je libo chlebíček ? Člověk si musí vždycky nějak poradit....
Když kluci odjeli, popojeli jsme kousek zpět pod most, kde se utvořil nádherný "ouplávek a zkusil jsem něco velmi netradičního, velké sousto. A ono to vyšlo....
To by bylo, aby cejnům nechutnaly takové dobré žížaly...
A to je konec našemu výletu. Přišel mráček, začalo pršet, tak jsme to zabalili a jeli domů...
