Tento článek jsem chtěl napsat už několik let zpátky, ale nikdy se mi nepodařilo za několik vycházek k řece v tomto úseku chytit pár ryb, a tak bych vlastně nemluvil pravdu. Úplně přesně nevím, proč z řeky zmizel život, jestli se na tom podepsal jen kormorán, nebo kormorán a povodeň, ale jisté je, že ze Sázavy zmizel život. Přitom Sázava je nádherná řeka, moje "srdcová záležitost", kde jsem jako malej špunt poprvé máčel kousek brčka s červíkem na háčku a tahal ryby, a jaký! Tenkrát byla řeka úplně o něčem jiném, voda se vařila ouklejkama, v každém jen nepatrnějším ouplávku stálo na číhané několik tlouštíků, parmy skákaly uprostřed největších proudů a boleni každou chvilku roztříkávali vodu na všechny strany, jak útočili na ouklejky. A najednou byl na řeku smutný pohled. Nic nelovilo, nikde žádné kolečko od oukleje, žádní tloušti, prostě mrtvá voda. Několikrát jsem zkoušel svoje oblíbená místa, ale kromě pár malých ouklejek, nebo někdy ani to, nic. Až letos. Tři vycházky, třikrát jsem zachytal. Konečně....
kousek krásné Sázavy
tabulka s revírem
zatáčka
Abych to upřesnil, jedná se hlavně o dva Středočeské revíry, označené 411079 a 411080, což je skoro dvacet kilometrů řeky Sázavy, od samostatně hospodařící MO Kácov od jezu proti proudu přes Čížov, Chabeřice, Zruč, Buda, Horka až k jezu v Březině u Vlastějovic. Nádherná příroda, hodně až šíleně zarostlé břehy převážně hodně pálivou kopřivou, řeku lemující z jedné strany kolejema a stále jezdícím Posázavským pacifikem, z druhé strany převážně lesem nebo skálama a bohužel i těžko přístupným křovím všech možných náletovin. V řece Sázavě je skoro po celý rok hnědozelená voda, budící dojmem hodně velkého zakalení, ale prakticky se voda zakalí jen po velkých slejvácích, kdy trošku stoupne voda, řeka zhnědne, ale netrvá to dlouho a kal odteče.
mělčiny
zarostlá řeka
všude je tak po kolena
S hloubkou to taky není nic moc, není moc míst, kde bych nestačil a převažuje hloubka "po kolena", střídá se klidnější nadjezí s proudnější vodou, místama až velmi proudnou, a obsádkou ryb převažující tlouštíci všech velikostí, proudníci, hrouzci, oukleje, tu a tam štička, kapřík, sumeček, parma. Ostatní ryby se střídaly podle nevím jakého klíče, jeden rok převažují v úlovcích plotice, druhý rok cejni, třetí rok podoustve a tak dokola. Tedy tak to bývalo, a najednou jako když utne.
provizorní vidlička
použité krmení
krmení s vanilkou
první ryba
parádní ouplávek
nepatrný ouplávek
Svoji první vycházku jsem absolvoval letos v červenci, v hrozném vedru, a protože dlouho nepršelo, za hodně nízkého stavu vody. Jako první místo jsem si vybral proudnější, hodně mělkou vodu s ouplávkama, a k vodě jsem si vzal jeden proutek - svého třímetrového pikříka s gram a půl splávečkem, dole dvěma bročky a jedenáctkou návazcovým vláskem a šestnáctkou háčkem. Namíchal jsem jeden pytlík ploticového krmení s troškou vanilky, troškou hlíny a na háček mám barvené červíky, žížalky a kousek pařené houstičky - klasické nástrahy, které tu vždycky fungovaly. Voda dosti letí a tak nadržováním zpomaluji chod splávku a mám první záběr od tlouštíka na bílého a červeného červíka. Krasaveček jelec tloušť, ještě miminko, ale je to ryba. Kde jsou malé, je i velká. Znovu nahazuji a pracuji se splávkem, nadržuji a zpomaluji jeho chod oproti vodě a bum, druhá ryba. Jako by té první z oka vypadla. Mám radost, že se tu tlouštíci konečně vytřeli a zkouším dávat na háček kousek hnojky zavřené červíkem. Trošku nadržuji a v tom podržení přišel další záběr a zase tlouštík. Stačili tři kuličky krmení a ryby jsou tam, kde je chci mít.
tlouštíček
další jelec
další jeleček
hrouzek
ouklejka
jelec tloušť
Během asi tří hodin jsem chytil k padesátce ryb, tedy spíš rybiček, převážně tlouštíků, ale i hrouzka a ouklejku. Rozhodl jsem se změnit místo, vybírám si ještě větší mělčinu s dravějším proudem, sundavám splávek a navazuji na pikříka nejjednodušší montáž s průběžným malým krmítkem. Dole mám asi třicet centimetrů jedenáctky fluorine s šestnáctkou háčkem. Třikrát nahazuji zhruba do třetiny řeky a je zakrmeno, čtvrtý nához a do minuty je záběr, a zase tlouštík, ale o trošku větší než na brčko. Během dvou hodin se bavím a ryby berou opravdu na hod a nevadí jim ani procesí vodáků, kterých je v tom vedru opravdu hodně. Že mi jezdí přes krmené místo, to ještě tak nevadí, že mi občas seberou i vlasec, to už mě trošku vadí, ale že mi pár "ovíněných" taky vodáků málem lodí přerazilo prut, jak jsou ožralí a nedokáží se trefit a jezdí cik cak od břehu ke břehu, to mě "malinko" občas nadzvedne. Ale rybám je to úplně jedno, berou jako o život. Dokonce jsem musel i na pár tlouštíků použít podběrák, což mě docela potěšilo. Zvětšuji sousto, aby přišla větší ryba, ale nepozoruji, že by to nějak moc zafungovalo.
okounek
i kousek vytažené větve žije
procesí vodáků
jednoduchá průběžná montáž
proti zakalené vodě je parádně vidět špička
ten se už i pral
Když mi došlo krmení, ještě hodinu mi ryba seděla v krmeném místě, než začaly záběry slábnout, až úplně přestaly. Feederovou metodou jsem nachytal zhruba stejně ryb, jako na splávek, ale o "číslo" větší a chytil jsem i několik nových druhů - okounek, červenopeřice a proudník. Další vycházku druhý den volím o pár kilometrů níž, vybírám si vodu, kde tuším přechod mělčiny do zhruba metrové díry a opět trošku zakrmuji. Břeh jsem si musel od metrových kopřiv upravit, ale zase díky tomu mám alespoň trošku stínu. Od rána je ještě větší pařák, než včera a opět chytám tlouštíka za tlouštíkem. Během dalších asi čtyř hodin se bavím převážně tlouštíkama, ale všechno jsou to malí a střední jedinci, žádný větší se neukázal. Ani se mi nepadařilo chytit kapra, karase, cejna, parmu nebo podoustev, tedy ryby, které bych tu spíš čekal. Občas jsem vytáhl z vody větvičku a i na ní bylo vidět, jak řeka žije. Byla obalená různými živočichy, kteří si na ní udělali úkryt od rákosníků, ploštic, ráčků plžů a já nevím jak se všichni jmenují. Prostě bohatě prostřený stůl pro ryby.
červenopeřice
řeka Sázava
tlouštík
Svoji poslední vycházku jsem absolvoval v srpnu a bohužel zase v hrozném pařáku, ale tentokrát byla voda po slejváku někde nahoře v lesích trošku větší a víc přikalená. Zase jsem chytal tlouště za tlouštěm, ale občas se mi podařilo chytit i plovoucí bordel, který se mi nabaloval na vlasec a tak se mi snažil znepříjemnit chytání. Ale ani to mě neodradilo a zase jsem si parádně zachytal, bohužel jen tlouštíky, občas proudníka a plotičku. Je mi jasné, že místní MO ČRS si nasadí svoje kapříky a taky si je zase místní vychytají, takže kapříka bych hledal v klidnějším nadjezí, pokud už je všechny nesnědli, ale chytit ho nebyl vůbec můj úmysl. Jen mám obrovskou radost, že konečně řeka ožila a za pár let by se zase mohla vrátit do svých původních kolejí a jen doufám, že ti černí kormoráni jí dají pokoj.
překrásný pohled ze skal
JO
Přiložené obrázky
