Když jsme takhle jednou s tátou vymýšleli, kam o víkendu pojedeme, a pořád jsme se nemohli dohodnout, napadl nás kamarád Aleš Vondrlík. Pár kaprových jarních výprav na soukromácích jsme už absolvovali, vyzkoušeli jsme skoro všechny řeky kolem nás, takže se nám ani na Labe, Vltavu, Sázavu a Berounku nechtělo, no a právě Aleš vlastní několik svých pískoven a lomů, kde jsme například v zimě chodili na dirky. Slovo dalo slovo a už jsme o víkendu mašírovali směr Mladá Boleslav - Bradlec. Vybrali jsme si bývalý zatopený čedičový lom, zvaný Toťák, který není velký, má necelý hektar, ale je místama hluboký až 6 metrů a jelikož se Aleš o svoje vody velmi dobře stará, je i slušně zarybněný, což se nám samozřejmě i potvrdilo.
S sebou jsme si vzali jen jemnou feederovou výbavu a celou cestu jsme se sázeli, jaká ryba se bude počítat. Bylo nám jasné, že Aleš před zámrazem nasypal duháky a siveny v domění, že opět zamrze a budou se chytat na dirkách, ale letošní velmi mírná zima byla proti a taky se to potvrdilo, protože duhák a siven byla hlavní lovená ryba. Nakonec to zase vyhrál kapr a budeme tedy bodovat pouze kapry, kterých tu je ovšem taky hodně a jako vždy jsme se vsadili o sušenku. Nešli jsme nijak daleko, rozložili jsme se kousek od zaparkovaného auta na pravém břehu, kde jsme si našli hranu zhruba ze dvou metrů do nějakých čtyř a půl.
Nad krmením jsme moc nepřemýšleli, dvoukilovka kapr ořech, pytlík mletých oříšků, pytlík osmiček peletek red halibut, pytlík namočené a spařené řepky, jedna piksla kukuřice a trošku hlíny na zakalení, protože je velmi čistá voda. Asi na patnácti metrech jsme si našli hranu a trošku si ji prohodili. Než jsme protahali očka, navázali montáže a nahodili, stáhlo se před nás slušné hejno salmonidů, což jsme si během první hodinky potvrdili. Zkoušeli jsme pařenou houstičku, kukuřici, různá těsta, peletky, foukačky, různé příchutě extrud, ale vždycky se k našim nástrahám jako první dostal siven nebo duhák. Na zachytání paráda, ale naše sázka byla o kapříka a tak jsme se oba snažili něco vymyslet.
Když jsme ráno vyjížděli, byly dva stupně mrazu, přes den se udělalo nádherně, vylezlo sluníčko, kde jsme naměřili plus dvacet, a bohužel se hodně změnil tlak, což mělo samozřejmě na ryby velký vliv. Stále jsme se bavili a tahali kromě duháků a sivenů občas i červenopeřice, plotice, línka, ale kapříka se dočkal táta. Vsadil na mikro nástrahu - opravdu malý kousek pařené houstičky a to bylo to pravé ořechové. Nebyli to sice žádní obři, ale na pikříka parádní zážitek.
Sluníčko se pomalu chystalo zapadnout a mě se prostě kapříci nějak vyhýbali. Sice jsme oba nachytali vagón ryb, ale bodované pouze táta, tak k mojí neradosti vyhrál sušenku. Škoda, já na ni měl takovou chuť! Nu což, příště mu to vrátím třeba v plavačce nebo přívlači, k čemuž je právě tato voda přímo stvořená.
JOml