Průběh letošní zimy je přinejmenším zvláštní. Je osmého ledna, všude by měl být sníh, ale na horách všechno kvete a mě budí svým křikem ptáci, kteří se chystají stavět si hnízda a to bydlím v Praze. Teplota je přes den kolem deseti stupňů, svítí sluníčko a ani v noci neklesá pod bod mrazu, což má samozřejmě na celou přírodu neblahý vliv. Rozhodl jsem se vzít si den dovolené a vypravil se na jedno místo na Labíčku, abych viděl, co to udělalo s rybami. Volím raději řeku nežli stoják, jednak je pro mě řeka daleko zajímavější a konkrétně Labe mě ještě nikdy v zimě nezklamalo. Úmyslně si beru jen tu nejnutnější výbavu, tedy dva klacíky, kyblík s krmením, dvě vidličky, podběrák a nejdůležitější věc - foťák.
Než jsem rozdělal a protahal vlasce očkama na svých miláčcích - profíkách, namočil jsem si krmení, aby dobře pracovalo. Zvolil jsem černou plotici, která mi ve studené vodě vždycky perfektně fungovala. U vody jsem mínil strávit minimálně šest hodin a tak mi tři kila krmení úplně postačí. Na celý den mám ještě asi litr barvených červíků ve skvělé kondici, abych je mohl přidávat i do krmítek. Jako nástrahu jsem zvolil kromě červů ještě žížaly, sladkou kukuřici a ráno jsem si napařil houstičku, kterou jsem ochutil vanilkovým posilovačem. Podle průtoku Labe odhaduji, že budu chytat krmítka do padesáti gramů a tak volím špičku s označením 1oz.
Na prvním prutě mám namotanou osmnáctku kmen a jako montáž volím klasickou průběžku s padesátigramovým krmítkem, pod které dávám gumovou kuličku jako doraz, abych při náhozu krmelec neustřelil. S forpasovníku vyndavám na začátek navázanou desítku fluorine s osmnáctkou háčkem a 50 cm dlouhým forpáskem a jako první volím kombinaci tří červíků - dva bílé zavřené třetím červeným, což se mi velmi osvědčilo.
Na druhém prutě volím klasického pátera přes obratlík opět s padesátkou krmelcem, jen prodlužuji návazec na forpásek asi na 70 cm. Voda je velmi čistá a tak opět volím desítku návazec fluorine a tentokrát šestnáctku háček, na který budu zkoušet různé kombinace, například kukuřici s červíkem, houstičku s červíkem, žížalku s houskou a podobně. První prut nahazuji asi na vzdálenost 45 metrů a klipuji pro přesné zakrmení, na druhém prutě volím místo blíže ke břehu, zhruba 26 metrů, ale úmyslně neklipuji a to proto, abych zjistil, zda ryba najede do krmení, nebo naopak jí krmení vadí.
Než jsem si všechno připravil, udělal montáže a trošku zakrmil, je deset hodin a já mám první záběr na klipovaném prutu. Lehounké zavrnění a hokejka jako v létě. Nesekám, jen zvedám již seknutou rybu a je to krásná plotička. První záběr přišel tak do půlhodinky od prvního nahození. Opět přehazuji do klipnutého místa a než jsem si stačil opláchnout ruce od krmení a utřít do hadru, druhá hokejka a další plotice se usmívá do foťáku. Najelo mi hejno plotic a zaměstnalo mě tak na půlhodinu, zatímco na druhém prutě, kde zkouším různé kombinace a nástrahy jsem naprosto bez záběru. Díky tomu si potvrzuji, že ryba potřebuje krmení, kterým se mi jí daří stáhnout.
Po ploticích přišel trošku jiný záběr, místo hokejky vracák a je zřejmé, že hejno plotic vystřídalo u prostřeného stolu hejno cejnů a skaláků. Balím proto druhý prut, na který jsem měl po třech hodinách jediný drbanec a to od oukleje a soustředím se pouze na jeden.
Začíná se zkracovat doba čekání na záběr a ryby berou jako v létě, kolikrát je záběr do minuty. To je přesně ten čas, kdy se dá lecos vyzkoušet a tak jako první si chci ověřit jaká montáž je tady úspěšnější. Klipuji si druhý prut s páterem na úplně stejnou vzdálenost 45 metrů a úmyslně je střídám. Výsledek je velmi zajímavý, protože na pátera jsou záběry ostřejší a stoprocentní, zatímco na průběžku si ryba s červíkama hraje a záběr trvá mnohdy déle a několikrát sekám tutový záběr do prázdna, takže to vidím 80 ku 20 pro pátera.
Druhou věc, kterou zkouším, je síla návazcového materiálu. Když jsou ryby tak rozežrané, že jdou na hod, trhám desítku a postupně zesiluji návazec napřed na dvanáctku, potom čtrnáctku a končím šestnáctkou. Čím silnější dávám vlasec, tím zase prodlužuji dobu čekání na záběr, až skoro záběry ustávají a abych si ověřil, že tomu tak opravdu je, opět zeslabuji na desítku, a opět jsou záběry téměř na hod.
Je to skoro neuvěřitelné, ale zachytal jsem si lépe, než když to opravdu jde v létě, a to je osmého ledna!!! Viditelně se ryby k žádnému zimnímu odpočinku nechystají a protože jsem sledoval i lovení dravců, jako jsou boleni a okouni z hladiny a když vyšlo sluníčko, hladina se doslova vařila ouklejeme a ostatní drobnou rybkou, do kterých dravci třískali a hltali je ve velkém. Uteklo to jako voda a začíná se stmívat, ale ryby stále berou a nijak jim to nevadí. Strávil jsem opravdu nádherný den na rybách, a parádně si zachytal. Jen více takových dní!
Tak zase někdy od vody
JO
Přiložené obrázky
