Je konec února a příroda se asi zbláznila. Každé ráno mě budí křik hnízdicích ptáků, přes den je sluníčko, teplota se šplhá nad desítku nad nulou,nikde není sníh, na horách vlekaři hlásí konec sezony, meteorologové předpovídají, že asi už zima nebude, no prostě všechno je jinak. Samozřejmě mi to nedalo a tak jsem si vzal dovolenou a jel si vyzkoušet moje oblíbené Labíčko, co že to počasí dělá s rybami. Jsem hodně zvědav, jestli už v tom bláznivém počasí ryby budou reagovat na krmení. Je mi jasné, že to nebude, jako v létě a tak beru mnohokráte vyzkoušenou tmavou plotici a řežu jí s kaprem příchuť ořech.
Ráno jsem škrábal auto a teploměr ukazoval tři stupně pod nulou. Protože se smí chytat od sedmi, vůbec nespěchám a u vody parkuji chvilinku po osmé. Všude je bílo a koukám, jestli někde není nějaký podobný blázen, ale nikdo nikde. Za mnou se pomalu stromama prodírá sluníčko a vypadá to, že bude hezky. Jako první namáčím krmení a voda je pěkně ledová.
v osm ráno bylo minus jedna
ráno bylo všude bílo
hodně dlouhý fous
Protahuji vlasec očkama a volím poloprůběžnou montáž s hodně dlouhým fousem, která mi tu úspěšně funguje. Řeka teče nezvykle pomalu a tak zjišťuji, že čtyřicítka krmelec je to pravé ořechové. Dolu dávám desítku návazec a osmnáctku háček a začínám jedním červeným a jedním bílým červíkem přes. Označuji si vlasec asi na padesáti metrech a odhaduji při náhozu, že je tu přes čtyři metry vody. Je mi jasné, že nemá cenu do vody ládovat krmení a tak jen pětkrát po minutě na začátku zakrmuji větším krmelcem, který hned měním za menší. Do košíku neláduji plnou dávku živé, ale pouze do každého trošičku"cukruji". Prvních deset minut a záběr - ouklej. Za ní druhá, třetí.
označený vlasec
ouklej
a další ouklej
Uběhla první hodinka a já musím něco udělat. Pro oukleje jsem nepřijel. Trhám háček, zvětšuji ho na šestnáctku a napichuji na ramínko červeného červíka a další tři bílé přes. Třeba větší sousto pomůže.
ˇ
plotička
plotice
další ouklejka
Bohužel přišla další ouklej, jen trošku déle trvalo, než to nasoukala do huby. Zkouším tedy o kousek zkrátit návazec a přidávám ještě dalšího červa. No konečně. První plotička. Sice malá, ale není to ouklej. A na další hod přišla trošku větší plotice. No vida, chtějí papat. Zvětšuji tedy opět krmelec a posílám do zadu po minutě asi pět - šest košíčků a lehonce je cukruji s červama. Sice jsem prodloužil o trošku dobu, kdy čekám na záběr, ale už to nejsou oukleje. Začíná foukat studený vítr po vodě a tak měním úhel a stavím prut proti větru a níž k vodě, protože některé záběry jsou hodně opatrné.
cejní mimi
tlouštík
a je v podběráku
A vyplatilo se. Trošku se zavrněla špička a nádherný vracáček a cejní krasavec je v podběráku.
první cejnek
Je to jasné, najeli mrmláci a chtějí větší sousta. Opět tedy trhám háček a navazuji čtrnáctku, na ramínko navlékám červeného červíka, doprostřed dvě až tři kukličky a zavírám to dalším červem. A ono jim to zachutnalo! A záběry jsou nádberné vracáky jako v létě. No co si více přát. Čas letí ani nevím jak a já chytám cejny.
cejn na podběráku
druhý cejnek
já s cejnem
lopaťák
vlasec od slizu
nastražené kukličky
Dobré dvě hodinky jsem se parádně bavil a cejni papali, ale nejednou jak přijeli, tak zase odjeli. Zkoušel jsem zase trošku přikrmit, zkoušel jsem zkracovat a prodlužovat fous, měnil jsem zase háčky za menší, dokonce jsem zkoušel posílit troškou vanilkovým posilovačem, ale vše marné. Prostě cejni odjeli. Škoda, že nemám hnojáka, možná by si dali říci.
cejní huba s kuklama
ty potvory vezmou i kukly
lopatka
sluníčko nad Labem zapadlo
teploměr ukazuje plus osm
Už jsem delší dobu bez záběru a tak to nemá cenu a pomalu balím. Prožil jsem další nádherný den na rybách, opět si ověřil, že černá plotice spolu s ořechem je to "pravé ořechové" a je čas pomalu domů. Naposledy fotím vodu a loučím se s řekou. Děkuji, zase se ozvu v březnu. Jak to vypadá, tak to už asi všechno pokvete. Nebo že by ne?
JO