Využil jsem abnormálně teplý březen a navštívil spoustu zajímavých vod. Úmyslně jsem tentokrát vynechal moje oblíbené Labíčko, ale snažil jsem se soustředit na Vltavu v Praze, kde mám několik svých oblíbených místeček a ještě jsem byl na několika rybníčcích a jedné soukromé vodě. Na některých výpravách jsem byl sám, někde se mnou byli moji kamarádi. Nachytali jsme spoustu krásných ryb, a pokud bych měl březen hodnotit, tak ve vší skromnosti mnoho rybářů nenachytá za celý rok to, co se nám podařilo nachytat "do foťáku" za březen. Byla to prostě paráda a až na dva dny počasí vyšlo na jedničku. Navíc se na mnoha místech vysadilo, což se projevilo v" nadměrné koncentraci rybářů na metr čtvereční". Ovšem taková místa já nevyhledávám a snažím se nejrychleji prchnout někam do "klidu".
V březnových úlovcích ku podivu nejvíce převládal pstruh duhový, ale to je hlavně ovlivněno návštěvou soukromé vody, kde mají kromě kaprů i pstruhový režim a protože jsme všichni tři chytali na feederové pruty a krmili, nemohli jsme se jich zbavit, ať jsme na háček dali cokoliv. A když mi potočák sebral šestnáctku halibutí peletu obalenou smradlavým Tondou ze dna a mazal přes brzdu, nevěřili jsme vlastním očím. A další potočák sebral tři kukuřice, tak to už byl opravdu mazec. Dohromady jsme nachytali určitě přes stovku pstroužků všech velikostí a barev, ač jsme na háček dávali vše od červů, pelet, boilísů, kukuřice, foukaček až po rousnice. Tím ovšem nechci říci, že jsem chytal pstruhy pouze na soukromé vodě, protože na Vltavě jsem jich taky několik chytil.
Vltava je krásná řeka, ale hrozně náladová a čistá. Je potřeba sledovat, jak pracuje Vltavská kaskáda a kdy vypouštějí spodní bezkyslíkatou vodu a podle toho se přizpůsobit. Několikrát jsem navštívil Vltavu od sedmičky až dolů do Roztok a opět se přesvědčil, že rozhoduje přesnost krmení a "jemné šití", jak říká můj kamarád Honza Prepslíno. A taky jo. Napřed jsem asi půl hodinky krmil tmavým krmením kapr halibut s půl litrem červíků na čtyřiceti metrech a začal jsem na jednom prutě kmen osmnáct dole čtrnáct a nadruhém kmen osmnáct dole deset. Na první prut záběr nepřišel, na druhém mi najeli napřed podoustvičky, potom cejni a skaláci a na závěr pár kapříků. Abych to tutově potvrdil, vyměnil jsem i na druhém prutě dole návazec za desítku a musel jsem jeden prut složit, protože jsem zbytečně prošvihával záběry. Z pěti vycházek na Vltavě jsem si třikrát parádně zachytal, jednou jsem zachytal a jednou jsem po třech hodinách bez záběru musel změnit místo, abych si alespoň sáhnul na pár cejnků.
Chycení cejni byli většinou v krupici, to znamená ve tření, což je oproti jiným rokům o mnohem dříve. Asi nejúspěšnější nástrahou zůstavají barvení červíci, těsně následováni kukuřicí bonduel a pařenou houskou, potom už je to revír od revíru různé. Na jednom mísě ryby preferují malé halibutí peletky, jinde pufiny či foukačky, jinde jde sladké, na druhé straně masové, slané... prostě raději vozím vícero nástrah, abych měl co nabídnout a neseděl uvody jako bambule.
Na rybnících se mi vyplatilo krmit do jednoho místa jako feederaři a větší rybu stáhnout peletkama, nepoužíval jsem prostorové krmení podle kaprařů. Použil jsem velikost pelet čtyři a osm, příchuť red halibut. Krokodýli, nebo-li jesetery, jak jim říkáme, jsme stáhli peletama a na jednom místě jsme jich během hodiny chytili osm na stejnou peletu podvazem, ale velikost dvanáct. Když krokodýli sežrali všechno, co jsme jim naházeli, a odjeli jinam, terpve potom najeli líni, pstruzi, červenky, kapříci a ostatní ryba, ale záběry byly velmi opatrné, žádné hokejky. Prostě je ještě stále studená voda kolem osmi stupňů.
Kdybych měl hodnotit březen jako měsíc, řekl bych, že byl asi nejlepší za posledních snad deset let jak do počtu chycených ryb, tak do druhového složení. Pokud si člověk vybere jakoukoliv vodu, věří jí, zakrmí, a pokud je zarybněná, tak se nedalo nezachytat. Ovšem každý si musí uvědomit, co si od toho slibuje a očekává. Já chytám jakékoliv ryby a sbírám je pouze do foťáku, takže mi nevadí chytat hejna červenopeřic, duháků nebo cejnů, protože se u vody bavím. Pokud ovšem čekáte na svého kapra na pekáč, to je jiná, protože kapříci byli v březnu hodně náladoví a prostě občas nebrali. Asi spali.
Jednou v neděli ráno po nádherné sobotě jsem si vyrazil opět na Vltavu, jel lehce v mikince a sakra jsem rychle sahal po nouzové zimní výbavě. U vody byla kosa, teploměr ukazoval čistou nulu a mlha, že jsem si neviděl na špičku nosu. Ovšem rybám to bylo úplně jedno. Kousali hned po zakrmení a já se alespoň trošku zahřál. Naštěstí se během dvou hodin sluníčko mlhou prokousalo a i na rybách bylo vidět, že jim to dělá dobře, protože se místo braní začaly koupat a ukazovat na hladině.
Tak zase někdy Petrův Zdar!!!
JO