Když má voda v revíru teplotu 13 – 10 °C nacházejí se kapři již v režimu vysoké efektivity a úspory energie, tedy stále ještě potravu přijímají, ale jejich pohybová aktivita je menší a menší. Na stojatých vodách se převážně vyskytují v nejhlubších partiích daného revíru, kde se v hejnech shluknou v kruhových jámách vytlučených do sedimentu usazeného na dně. Ale toto není vždy pravidlem. Nové výzkumy na ,,očipovaných“ rybách s vysílačkami ukazují, že i v zimě občas a nepravidelně a pomalu putují kapři v hloubkách 2 – 5 m na extrémně hlubokých revírech a to nedaleko břehů – a zde pak máme šanci jim cestu přehradit naší pochutinou a změřit síly. Podobné chování můžeme však zaznamenat i na našich rybnících, kde se kapři zdržují v hloubkách (avšak ne úplně u výpustního zařízení, požeráku) a sem tam projíždí i do mělčin. Toto ovšem opravdu závisí na specifických podmínkách daných vod a aktuálních teplotách vzduchu a vody daných lokalit, kdy se teplota i u nás v ČR během zimního období neustále mění. Proto je nezbytné tyto vzorce kapřího chování brát s určitou rezervou. Sami občas můžete vidět na sociálních sítích fotografie rozjásaných rybářů držících krásné zimní úlovky. Jsme přesvědčeni, a běžná praxe to dokazuje, že hlavně na tekoucích vodách máme šanci na úlovek vždy – i v zimě. Sám jsem ulovil několik nádherných kaprů v období od prosince do února. Ale to je vždy vykoupeno neskutečnou dřinou, vůlí a odhodláním.
Obecně kapři nemají rádi prudké změny teplot, a to hlavně směrem dolů. Stačí ochlazení vody například vlivem rychlé povodně či extrémně studeného deště, nejčastěji v období brzkého jara či závěru podzimu, a pokles teploty o 2 - 3°C okamžitě ukončí zájem kapra o potravu. Zažil jsem to několikrát, kdy výtečně rozjetý lov v podhůří zarazila nečekaná velká sněhová přeháňka či ledový déšť. A z úspěšného lovu se stal v řádu hodin lov zcela neúspěšný.
Aktivita lovce je faktorem, který dělí úspěšné lovce od neúspěšných. Jsou dny, kdy nenechávám nástrahu na místě déle než jednu hodinu. Pokud jsem neúspěšný, prostě přehazuji. Vždy se snažím udělat alespoň kontakt s rybou. Neváhám začít s krmítkem a cíleně hledám kontakt s rybou. Při hledání velkého kapra vždy beru v potaz i záběry „bratříčků“, tedy velkých cejnů, karasů či malých kaprů. Ten větší mohykán jistě nebude daleko a je také zvídavý, neboť to má v genech. Dále platí, že pokud jsou místa, která kapr prostě z nějakého důvodu nenavštěvuje, a dnešní výzkumy na ,,očipovaných“ rybách to dokazují, tak prostě nemá smysl kapra tam hledat a ztrácet čas doufáním v zázrak. Je tedy dobré začít hledání ryb s pastou obalenou na olůvku a malou nástrahou po háčkem, například v podobě 10 mm pop-upky. Vždy pak můžeme nástrahu zvětšovat a začít tak se selekcí velikosti ryb. Zároveň však mohou vlivem změn počasí a teplot během lovu nastat chvíle, kdy se nástraha stává v určitou danou chvíli neatraktivní, například díky své velikosti. Místo prokrmené klasickým boilies nám tak přestane fungovat. Pro „bobkaře“ to může být problém, pro aktivního rybáře ne. Když totiž zůstaneme nadále aktivní, postupně nástrahy přizpůsobujeme, zmenšujeme, tak lov na tomto místě opět převedeme na lov úspěšný. Nikdo totiž ještě pasivním vysedáváním u pípáků nechytil víc, než aktivní lovec nebojící se změn a experimentů.
Nesporně velmi důležitým faktorem je atmosférický tlak. Právě ten řídí množství rozpuštěného kyslíku ve vodě. Obecně čím vyšší je tlak, tím více kyslíku se do vody rozpustí. Vše ale má svoje limity, kapři nemají rádi ani tlak příliš vysoký, ani příliš nízký. Lovci, kteří tyto faktory pozorují mnoho let a řídí si podle nich docházku k vodě, a dnes je to díky mobilním aplikacím poměrně snadno dostupné, jasně potvrdili, že nesmí docházet k jakýmkoliv prudkým výkyvům tlaku. Přitom pozvolné změny tlaku tak zásadní vliv nemají. Příkladem jsou klasické letní bouřky, kdy je tlak z počátku vysoký a ryby jsou lehce aktivní. Následuje prudký pokles tlaku a aktivita ryb je de facto nulová. Poté se začne tlak stabilizovat a my dosahujeme kýžených záběrů. Tlak se obecně mění i v průběhu dne, a to velmi pravidelně nahoru a dolů. Na minimálních hodnotách se nachází ve 4 hod ráno a v 16 hod odpoledne, na maximálních hodnotách pak v 10 hod dopoledne a v 22 hod v noci. Kapří aktivita se od těchto změn odvíjí a tedy stoupá od 4 do 10 hod, pak od 10 do 16 hod klesá. Odpoledne v 16 začne do 22 hod narůstat a následně pak od 22 do 4 hod znovu poklesne. Je to zajímavé, že? Sami popřemýšlejte, kdo jste u vody pravidelně, zda to má logiku! My dva kapří zapálenci myslíme, že ano, a to jak na vodách tekoucích, tak i stojatých.
Na samotný závěr jsme si nechali dva oblíbené faktory. Vliv větru a fází Měsíce. Vždy mě právě magie spojená s fází Měsíce doslova řídila rybářské výpravy, a po pravdě, byla to doba nejúspěšnější. Mám rád obě konečné fáze Měsíce, jak ,,světlo = úplněk“ tak ,,tmu = zatmění/nov“. O úplňku bylo záběrů vždy méně, ale na velké kapry to byl magnet. Mělo to však svá pravidla. Jezdil jsem vždy přímo na úplňkovou noc. Ráno po úplňku vždy přineslo záběr. Ale pokud jsem mohl, vždy jsem vydržel až do přelomu druhého dne a třetího poúplňkového rána, to bylo vždy nejefektivnější. Zejména na řece byl tento faktor opravdu zásadní a na velkých řekách, kde jsem mohl lovit i v jejich deltách, to byl fenomén. Nic při lovu kapra ale není pravidlem, úplněk je náchylný na prudké změny počasí, a jejich vliv jsme si popsali výše. Zatímco tma (nov), to byla stabilita! Tento čas má svoji magii, kapři ho mají opravdu rádi. Dva dny před tmou/novem a dva dny po tmě považuji za ideální a na úlovky příjemně stabilní. Vždy ale platí předešlá pravidla o teplotě vody a tlaku.
Vítr a jeho směr. Já mám rád lov za větrného počasí pouze v teplých měsících, řekněme od půlky května do září, při ideálním počasí do půlky října. Obecně je výhodné lovit v místech, kde vítr fouká proti nám. Silný vítr promíchává vodu, pomáhá obohatit i spodní vrstvy vodního sloupce kyslíkem a zvedá kapří potravu ze dna do sloupce. Vítr také přináší do vody z okolní krajiny suchozemskou potravu a sráží ji na vodní hladinu a to ze stromů, keřů a rostlin podél vody. Obecně důležitý je pak geografický směr větru. Ideální je teplý ,,jižák“, a na druhou stranu je nepříznivý, chladný ,,severák“. Na řece vyhledávám dny, tedy pokud jde o vítr, kdy jde vítr zcela proti toku řeky. Nevím proč, ale prostě to funguje. Zatím jsem nepřišel na žádné legitimní vysvětlení. Během pozdního podzimu a brzkého jara pak hledám závětří, to znamená místa, kam nefouká. Důvody jsme popsali výše.
Milí přátelé, tímto bychom náš kaprařský miniseriálek ukončili. Pevně doufáme, že námi prezentované informace Vám pomohou, posunou Vás třeba zase o trošičku dále a převedete je tak do své vlastní rybářské praxe. Děkujeme Vám za pozornost, přejeme Vám Petrův zdar a hodně pěkných šupinatých i lysích zážitků na březích našich krásných vod!
Pavel Bobrman Vohralík a RNDr. Bořek Drozd, Ph.D.