Myšlenku mi ale přetrhl druhý hlásič, který hlásil kontakt. Rybu jsem musel nechat v podběráku, a chopil se urychleně druhého prutu. Zdolání proběhlo hladce a měl jsem možnost si zdokumentovat velice slušný dablík ryb o váze 16 a 19 kilogramů. Měl jsem z pravidelně krmeného místa velice dobrý pocit a výsledky, které jsem měl mě samozřejmě hnaly dopředu. Ráno před odjezdem byla na pořadu opětovná krmná dávka. Rozhodl jsem se místo nechat tři dny odpočinout samozřejmě s jedním krmení v mezi pauze. V minulosti se mi při dlouhodobém krmení několikrát vymstilo to, že jsem si nedovedl odpustit pár vycházek a místo jsem takzvaně spálil. Dva dny v klidu mu rozhodně prospěly!
Velké finále: Večer jsem si sedl na břehu, sledoval vodní hladinu, která nenesla známky přítomnosti ryb a jasné nebe plné hvězd a říkal si, že tohle je přesně to, co nepřinese mnoho záběrů. Zároveň jsem měl ale v hlavě myšlenku, že právě takový večer může být velice dobrý na tu správnou rybu. Jediný kontakt jsem měl po deváté hodině. Bohužel ryba mi po chvilce spadla. Nadšený jsem z toho dvakrát nebyl, ale na druhou stranu mi bylo jasné, že velké štěstí, které jsem si vybral předešlou vycházku je třeba něčím vykoupit. Co naplat, každodenní večerní rutina v podobě dokrmení a směr spacák. Ranní vřískot budíku už jsem začínal pomalu nenávidět. Chvilka převalování na lehátku, kdy se mi do sychravého mlhavého rána dva krát nechtělo. Zabrblal jsem si pro sebe, že na pruty opřené o strom se toho moc nechytí a bez velkého elánu letěly montáže na svá místa. Hladina jako olej po rybách ani vidu ani slechu. Přítel přímotop mi dělal příjemnou společnost a využil jsem čas před odjezdem k navázání rezervních návazců. Už bylo po rozednění, když se ozval prut z hloubky, kde byl větší nános bahna. Na dva pípance jsem pohotově reagoval. Zvedl jsem prut a okamžitě mi bylo jasné o co tady běží. Zdolávání probíhalo hladce, a ryba pouze využívala své váhy, kdy v prutu cítíte pouze to známé houpání.
V příbřežní části mi však ukázala, že svojí kůži zadarmo nedá a několik výpadů jsem si mohl užít. Když jsem kapra navedl do podběráku a prohlédl jsem si ho bylo mi okamžitě jasné, že se jedná o největší rybu letoška. Ano správně pořadové číslo šest. Každý rok pochytám krásné ryby, ale letošek je pro mě zcela nad standartní. Obrovskou radost jsem měl ještě v okamžiku, kdy jsem si kapra prohlédl na podložce. Na první dobrou jsem v něm poznal soupeře z minulosti, se kterým jsem se již deset let neviděl a vlastně ho už ani nečekal.
O to větší radost jsem z úlovku měl. Narostl do opravdu skvělých rozměrů. Při pouštění jsem mu popřál mnoho štěstí a když se za ním zavřela vodní hladina měl jsem opravdu skvělý pocit. A to by bylo pro tentokrát asi vše. Vám, kteří jste dočetli až sem přeji mnoho krásných zážitků na březích našich vod a budu se těšit někdy příště.