Den návratu jsme si naplánovali na úplněk. Já tuto fázi měsíce, jako někteří rybáři, úplně nevyhledávám, nikdy mi to nefungovalo. Tentokrát jsem tomu ale kvůli stavu řeky a prudce stoupajícímu tlaku věřil. Pruty jsme nahodili těsně před setměním úplně stejně jako předchozí vycházky. Do půlnoci jsme byli bez záběru, ale to nás od ranního náhozu neodradilo.
Ve 4:00 jsem montáže opět poslal do vody a šel zase zalehnout do spacáku. Nemohl jsem usnout, a tak jsem na mobilu procházel fotky velkých ryb z tohoto úseku. Mezitím mi jednou pípl hlásič, ale nevěnoval jsem tomu pozornost, protože tu noc teklo velké množství bordelu a tyto pípance nebyly neobvyklé. Hlásič se ale po pár minutách ozval znovu, a když jsem se na prut podíval, tak jsem se zděsil. Vlasec vedl úplně podél břehu a když jsem zvedl prut, ryba byla ve vázce. Musel jsem ji natvrdo vyrvat ze stulíků a větví. Následoval dlouhý souboj, kdy jsem ode dna tahal pytel cementu.
Bylo znát, že je to velká ryba, ale když se poprvé ukázala na hladině, tak mi spadla brada. Byl to mohutný šupináč přes metr délky a hned po podebrání mi bylo jasné, že je to ryba okolo oné magické hranice. A taky že ano. Ručička váhy se zastavila kousek nad 20 kilogramy! Byl jsem štěstím bez sebe!
Po téhle noci záběry opět ustaly, ale neodradilo mě to a jezdil jsem dál a dál. Řeka už mi žádné ryby nevydávala a mně už se hlavou honilo, že je čas přesunout se dál. Rozhodl jsem se tam vyrazit na poslední dvě noci. Povedlo se mi docílit pouze dvou záběrů, z nichž jeden jsem proměnil opět v nádherného šupináče přes 20 kilogramů!
Tahle ryba mě opravdu namotivovala pověnovat se této části úseku i v podzimním období. Doufám, že budu mít i přes studium dostatek volného času. Na konec ještě jedna banální rada pro vás – ryba je často tam, kde byste to nejméně čekali.
Za Mivardi, David Mach.