Chvíli před pátou hodinnou ranní se probouzím za protivného zvuku budíku. Chvíli mi trvá, než vylezu ze spacáku do toho chladného rána. Je ještě tma, ale je vidět, že padla hustá mlha. Připichuji na háček PVA a nahazuji oba pruty do stejných míst, jako tomu bylo večer. Chvíli mi trvá, než se proberu a začnu fungovat, takže si jen sednu na lehátko a poslouchám řeku, čekám na případný signál, zda tu ryby jsou. Nic se však neděje, ale uklidňuji se, že je ještě brzo, největší rybí aktivitu vždy zaznamenávám za rozbřesku a při soumraku. Dávám si tedy něco k snídani, přemýšlím, co případně změním a kolik času pro lov mi ještě zbývá. Pomalu se začíná rozednívat, zapínám tedy foťák a natáčím si příchod nového dne. Zaostřeno mám samozřejmě na mé hlásiče, kdyby se to přeci jen rozjelo.
Když už je relativně světlo, ryby o sobě opět začínají dávat vědět. Tentokrát však slyším a později i vidím výhozy od kaprů na zcela jiných místech, než tomu bylo večer. Jeden prut nechávám stále v hlubší jámě, jen ho dávám do levé vidličky a původně levý prut jdu přehodit, jelikož jsem zaznamenal 3 slušnější výhozy zhruba uprostřed řeky. Nástraha je již krásně „rozjetá“, takže jen připichuji nové PVA a nahazuji do místa, kde jsem zaznamenal poslední výskok. Super, trefuji se přesně! Mé očekávání záběru se opět zvýšilo, věřím tomu! Do místa náhozu kobruji dvě hrsti kuliček stejné příchutě. Čekání si zpříjemňuji uvařením dobré kávy. U vody to kafe prostě chutná nejlíp! Když usrkávám horký nápoj, pozoruji dění na hladině a v tom se ozve skutečně parádní rána od protějšího břehu. Na nic nečekám, okamžitě vytahuji prut, dávám nové PVA a nahazuji do míst, kde si myslím, že se ryba ukázala. Tentokrát už ani více nekrmím, prostě sázím na to, že tam ryby zrovna v tento moment jsou, že se mi to povedlo trefit konečně správně. Vnitřně cítím, že bych se mohl dočkat vytouženého záběru, takže opět zapínám na mém foťáku nahrávání a čekám!
Jedno pípnutí, poskočení indikátoru záběru a najednou parádní jízda, ohnutá špička, cívka v plných otáčkách! Toto je ten pravý záběr z malé řeky, razantní a agresivní. Okamžitě skáču k prutu, zvedám ho a začíná boj. Ze začátku absolutně nedokážu identifikovat, zda je to kapr či jiný rybí druh, dokonce si ani netroufnu odhadnout velikost. Ryba využívá svého prostředí a splouvá po proudu. Moc se s tím nepářu a po chvíli už cítím, že mám navrch. Rovněž zjišťuji, že se nejedná o žádné kapří monstrum, spíše to bude takový dorostenec. Nespletl jsem se, po chvíli se mi ryba ukazuje u hladiny a poté již netrvá dlouho a v relativně v klidu ji navádím do podběráku. Ten pokládám na břehu a pro jistotu ho zajistím kamenem, prut pokládám vedle. V tu chvíli si jdu připravit podložku na místo, kde si rybu zdokumentuji, naberu si vodu, nastavím foťák. Po celou tu dobu je ryba ve vodě, v podběráku a má čas se ze souboje vzpamatovat, nabrat trochu sil. Natáčím krátké video, udělám pár fotek na samospoušť, už to mám celkem vychytané, takže to skutečně netrvá dlouho. Poté rybu přenáším ve vážícím saku, ve kterém ji dávám opět do vody, plovoucí sak zajišťuji provázkem. Ryba je ve vodě a já si v klidu nastavuji foťák na pouštěčku. Nemusím být zbrklý a spěchat, jelikož vím, že ryba je absolutně v bezpečí. Myslím si, že přesně pro tyto účely se vážící a uchovávací saky vyrábí, poznámky o nějakém trápení ryby jsou dle mého absolutně zcestné! Stačí mi, když se podívám do Anglie, kolébky kapradiny nebo na nejprestižnější světové kaprařské závody jako je WCC a IBCC, kde je sakování ryb po x hodin absolutně běžnou záležitostí. To jsme ovšem mírně odbočili, ale nemohl jsem si tuto poznámku odpustit, jelikož výroky některých „odborníků“ v tomto směru mě skutečně zaráží.
Kapr, který nebyl nijak zvlášť velký, spokojeně odplouvá tam, kam patří a tak i já, s velmi dobrým pocitem, můžu pomalu začít balit. Již na začátku zmiňoval, že lovit na tomto místě není vůbec snadné, takže jak řekl můj kamarád, odsud se každá šupina počítá! Mise byla pro tentokrát splněna, ovšem mám v plánu se na toto místo ještě letos podívat, ideálně na trochu delší dobu, tak uvidíme, zda si laťku zas trochu posunu výše…
Za tým MIVARDI, Martin Kašík.
