Myslíte, že je jedno, jestli se vodící broky srazí do jedné skupinky nebo se rozdělí po několika centimetrech? Pojďme se nad touto drobností trochu zamyslet.
Jedná se o konkrétní situaci hlavně při lovu cejnů a to jak na děličku tak i na odhoz. Vodící broky jsou ve skupince po tří až pěti těsně nade dnem. Cejn je při záběru zvedá a my to krásně vidíme na splávku. Osobně vždy bročky rozděluju (jak, vidíte na obrázku) a nyní se pokusím vysvětlit proč.
Podívejme se opravdu detailně na záběr cejna. Nejprve najde nástrahu a hledá případné podezření. Jelikož jsme správně použili tenký půlmetrový forpas, nespozoruje nic. Postaví se typicky hlavou dolů a nástrahu nasaje. Pak se začne vracet do normální polohy a začíná zvedat zátěž. Pokud je rozdělená, zvedne první brok. To už pozorujeme na splávku, že se něco děje. Zvedne druhý brok a my si už jsme jistí, že je na háčku cejn a sekáme. Pokud jsou vlny nebo vidíme trochu hůře. Cejn nám během mžiku zvedne i třetí brok. Pak už to je tutovka.
Pokud jsme použili vodící broky v jedné skupince, cejn je zvedne všechny najednou. Splávek vyskočí z vody a my máme jasno, ale na záběr nás nic neupozorní, prostě je najednou tu. Pokud cejni berou o sto šest, nevadí jim zvednout ani torpilu. Ale když narazíte na Pana Cejna pěkně mazaného, okamžitě rozpozná nebezpečí a nástrahu vyplivne.
Hlavní rozdíl je v postupném zvedání zátěže. Protože cejn zvedá zátěž postupně i hmotnost, kterou musí nést plynule přibývá a nepřipadá mu tak velká, jako když zvedne vše najednou. Ze stejného důvodu je lepší použít čtyři bročky menší než dva velké. Stejně to funguje i u lidí, můžete si to vyzkoušet :-)