Skončilo měsíční „hájení kapra“ a téměř všichni rybáři vzali útokem stojaté vody se záměrem chytit si toho svého vánočního. Tento hon za čerstvě vysazenými kapry zrovna nemusím a proto jsem se rozhodl najít nové revíry, kde se vyskytují moje nejoblíbenější ryby – parma a ostroretka.
Mirkovi se můj záměr také líbil a tak jsme se domluvili, že vyzkoušíme dvě místa, kde jsem z doslechu věděl, že se tam objevují jak parmy, tak i ostroretky a některé dokonce dosahují slušných rozměrů. Rozhodli jsme se, že naši výpravu rozdělíme na dva dny a každý den vyzkoušíme jen jedno místo.
První den jsme si zvolili menší proudnější úsek pod splavem, kde šířka toku byla zhruba 12 m a hloubka se pohybovala okolo 70 cm. Domluvili jsme se také na způsobu rybolovu - já budu chytat na plavanou s bolonězkou a Mira bude chytat na feeder. Krmení jsem namočil již doma, abychom se nemuseli zdržovat jeho přípravou a použil jsem Lorpio Extra Jesen, Tloušť, Cejn. Očekával jsem proudnější vodu, proto jsem přidal trochu lepidla do krmení a zatížil ho těžkou hlínou. Přidali jsme samozřejmě i živou složku - červy. Díky šířce a hloubce jsme vyloučili krmení rukou a krmili jsme jen za pomocí feederového krmítka.
K samotnému chytání - již od samého začátku jsem na boloňku chytal ryby, ale spíše ty menší, jakou jsou plotice, proudníci a tloušti. Bylo mi však hned jasné, že to nebude jednoduché chytání a shodli jsme se, že zde feeder bude mít na víc. Po pár proplutí se dalo usoudit, že jsou na dně kameny a podat přirozeně nástrahu pomocí splávku rybě, které je „přibitá" ke dnu, bude nadlidský výkon. Tato dedukce se nám také na 100% vyplnila. Mirek se pomaličku „rozjížděl" na menších rybách a dokončil to krásnými rybami v podobě několika ostroretek o velikosti 45 - 48 cm. Podařila se mu i menší parmička, která potěšila nás oba.
Vyhodnocení prvního dne - co se týče počtu ryb, tak vyhrála plavačka, ale co se týče velikosti ulovených ryb, tak zde suverénně vyhrál feeder. Podle mého názoru na to měl vliv hlavně reliéf dna s velikými kameny. Se splávkem jsem proplavával a když jsem chtěl sestavu pozastavit, tak ji proud „zametl" pod kamen, kde si ho žádná ryba nevšimla. Při volnějším proplavání se nástraha „přehupovala" přes tyto kameny, což vyhovovalo proudníkům, tloušťům, prostě menším rybám. Oproti tomu s feederem bylo chytání o mnoho přesnější a za jeho pomoci se podařilo předložit nástrahu větším rybám. I toto chytání bylo však ovlivňováno kameny, protože pokud nepřišel brzy po nahození záběr, tak to byl signál, že se sestava dostala mezi kameny, kde se k nástraze žádná ryba nedostane a následovalo přehození, které mělo za následek brzký záběr.
Následující den jsme si zvolili druhý úsek, který byl úplně odlišný od toho prvního. Šířka toku byla zhruba 20 m a hloubka byla okolo 2,5 m. Nejvíce nás však překvapil průtok vody. Chvilku jsme přemýšleli, zda se nevrátíme na včerejší místo. Na bolonězku jsem měl nejtěžší splávek 8 g a to se mi zdálo celkem málo. Kdybych zde chytal s děličkou a chtěl podržet sestavu na místě, tak bych volil lízátko cca 40 g. I Mirek měl velké problémy s feederem, protože 50 g krmítko se nedalo téměř udržet na místě a dalším problémem bylo plovoucí listí.
Přesto jsme to zkusili a dokonce i vydrželi. Krmení jsme použili stejné a usoudili jsme, že budeme krmit stejně jako včera - za pomocí krmítka. Přeci jen nebylo krmení tak těžké, aby neodplavalo a z krmítka se vyplavovalo přeci jen pomaleji. Dalo se tam dostal i více červíků, kteří hrají při chytání ostroretek a parem velkou roli.
K samotnému chytání - po zmapování dna jsem usoudil, že bude vhodné sestavu trošku (víc) přehloubit. Důvodem k tomuto kroku bylo i to, že jsem počítal s tím, že proud může sestavu nadzvedávat ode dna. Několikrát jsem se splávkem proplul a přišel první záběr, z kterého přišla slušnější plotice. Mimochodem to byl první signál, který nás přiměl zůstat. Po několika dalších proplutí přišel záběr od ostroretky, který jsem si v takovém proudu pěkně vychutnal. Zanedlouho jsem se dočkal i záběru od menší parmy. Byl jsem spokojený s tím, že jsem se nějak vypořádal s těmito nepříznivými podmínkami a dostal jsem tyto záběry. Zarážející bylo však to, že Mirek neměl záběr. Vyzkoušel těžší i lehčí krmítka, dokonce zkusil připnout dvě k sobě, aby to udržel na místě. Nezapomněl ani na délku forpasu, kterou měnil, ale nic. Potom ho napadlo zatížit forpas broky a to konečně přineslo úspěch ve formě ostroretky, ke které přidal ještě dvě sestřičky a jedna mu upadla. Já potom chytl ještě jednu parmičku, dva jelce a asi dvě ostroretky.
Vyhodnocení druhého dne - na druhém úseku vyhrála na plné čáře plavaná s boloňkou a myslím si, že to bylo hlavně kvůli její variabilitě. Prostě si se splávkem můžeme projet daleko větší úsek, oproti feederu a tomu přikládám hlavní důvod k úspěchu. Navíc můžeme měnit pohyb nástrahy a tím více vydráždit rybu k záběru.
Závěr - krásně jsme si zachytali a udělali jsme si takový srovnávací testík, jestli je účinnější feeder nebo plavačka. Po dvou vycházkách se nedá říci, jestli je lepší to či ono , ale určitě budeme zkoušet dál. Jisté však je to, že oba dva způsoby mají něco do sebe a každý si může vybrat způsob, který mu bude vyhovovat nejvíce.
