Na řece Labi v Pardubicích se zrodil největší úspěch v historii české závodní plavané. Národní družstvo juniorů stejně jako národní družstvo kadetů se stalo Mistry světa! Navíc se našim závodníkům podařilo získat všechny tři cenné kovy v kategoriích jednotlivců! Pojďme se podívat na zrod tohoto obrovského úspěchu.
Česká republika měla tu čest poprvé ve své historii pořádat Mistrovství světa juniorů a kadetů. Po dlouhých rozvahách byla vybrána krásná nížinná řeka Labe ve městě Pardubice, kde se 21. šampionát juniorů a 12. šampionát kadetů v termínu od 30. července do 5. srpna 2007 uskutečnil. Dnes už s jistotou můžeme říci, že volba lokality byla velice šťastná. Závodní úsek kadetů se nacházel na pravé straně řeky pod mostem P. Wonky. Juniorský úsek následoval za dalším mostem na stejné straně řeky a byl v polovině přerušen silničním a železničním mostem. Závodní trať byla dlouhá 2 kilometry a poskytovala dostatečný prostor pro všech 186 závodníků. Jednalo se pravděpodobně o největší plavačkářské závody, které se kdy u nás uskutečnily.
Mistrovství světa se v kategorii juniorů, tedy ve věkové kategorii do 20 let, účastnilo 18 národních výběrů, mezi kterými nechyběli favorizovaní Angličané, Francouzi, Belgičané ani Maďaři, Italové či Poláci. V mladší kategorii kadetů, tedy ve věkové kategorii do 16 let, se šampionátu účastnilo 13 národních družstev, také s plným obsazením světové špičky. Poprvé v historii bylo uplatněno pravidlo, které říká, že v každém družstvu musí být alespoň dva „mladí" závodníci, z nichž jeden musí startovat ve vlastním závodě. V kategorii juniorů je věková hranice stanovena na 18 let a v kategorii kadetů na 14 let. Trenéři tím měli zkomplikované rozhodování při tvorbě národního družstva.
Pro české národní teamy začalo mistrovství světa už v neděli večer. Sjeli jsme se v kompletním obsazení na penzionu Hůrka, který byl naším domovem po celou dobu šampionátu. Juniorské družstvo se skládalo z šestice nominovaných závodníků: Honzy Bartoše, Jirky Bartoše, Míry Blechy, Ondry Dernera, Martina Kubíka a Honzy Počarovského; z pětice juniorských závodníků, kteří odvedli obrovský kus práce na břehu: Matěje Kliky, Jirky Kubína, Hanky Purkrábkové, Pavla Slezáka a Tomáše Vilda; z dvojice trenérů Ládi Jakubského a Jirky Janků; a z dospěláckého doprovodu Míry Blechy, Marcela Kubíka a Karla Skalického. Kadetský team byl obdobně početný. Nominovanou šesticí závodníků byli: Bára Bačinová, Tomáš Michálek, Patrik Netolický, Ondřej Pokorný, Roman Pokorný a Jan Veselý; vynikajícími špióny, pomocníky a důležitými členy teamu byli kadeti: Martin Kadlas, Honza Kostka, Honza Krejsa a Karel Mádle; celé družstvo vedli trenéři Lukáš Urban a Honza Jarkovský; kterým pomáhali další členové realizačního teamu: Zbyňek Bačina, Lucka Bačinová, Pepa Michálek, Karel Netolický, Roman Pokorný, Anna Pokorná a Fanda Veselý. Skupina to byla opravdu veliká, někteří se do penzionu ani nevešli. Velkou výhodou tohoto ubytování byla hala přímo v areálu, kde jsme si mohli uskladnit krmivo a nejrůznější vybavení. Prostor byl tak velký, že zde bylo možné rozdělávat pruty a připravovat montáže na následující dny. Po ubytování jsme se vydali do nedaleké restaurace na první společnou večeři.
Pondělí začínalo stejně jako každý den tréninku před sedmou hodinou ranní. Snídani nám naštěstí připravovali přímo v penzionu, nemuseli jsem nikam docházet. O půl osmé už obě družstva byla na cestě na závodní úseky do svých vylosovaných boxů. Předpokládali jsme, že budou ryby po tří týdenním hájení pěkně vyhladovělé a my si výborně zachytáme. To hlavní, co jsme se za celou jarní přípravu o řece Labi v Pardubicích dozvěděli, se bohužel potvrdilo i tento den. Řeka a hlavně její obsádka je naprosto nevyzpytatelná, každým dnem se mění. A tak místo desítek kilogramů ryb se chytalo pouze pár ouklejí, plotiček, ale i hrouzků či ježdíků. Na juniorském úseku byla situace tak špatná, že se národní družstvo rozhodlo nechytat na odpoledním tréninku. Na kadety vyšel horní úsek s číslem 13. Program dne byl zaměřen na přesnou práci s děličkou, se kterou jsme na závod moc nepočítali. Zvládnutí bleskového nastražování patentek a v odpoledním tréninku i rychlého, přesného kalíškování. První závod se sice lovilo velmi málo, bězná hmotnost se pohybovala okolo 1200 gramů, nejlepší byla Bára Bačinová s hmotností 3 610 gramů. Druhý závod však ryba najela, projevil se krajní box. Podařilo se nám lovit běžně okolo 8 000 gramů v drobných rybách, kdy jediným možným způsobem krmení byl kalíšek a lovilo se na tenoučké vlasce o průměru 0,06 mm! Nejlepšího výsledku dosáhl Roman Pokorný s hmotností 9 660 gramů. Věděli jsme, že první den tréninku nic o vlastním závodě neříká, v klidu jsme se připravovali na následující trénink.
V úterý se už jasně začala ukazovat rozdílnost juniorského a kadetského závodního úseku. Zatím co u juniorů špatné braní pokračovalo a vynikajícím úlovkem byli dvě větší spodové ryby a pár desítek ouklejí, na kadetském závodním úseku začali brát velcí cejni a na hmotnostech úlovků to bylo znát. Junioři v dopoledním i odpoledním tréninku pilovali přesný lov s děličkou, porovnávali jej s lovem ouklejí a sáhli i po odhozovém prutu, který se jevil jako jediná cesta k větším úlovkům. Kadeti zaměřili dopolední úterní trénink na lov s odhozovým prutem a dlouhým bičem, na který se jim podařilo nalovit velké množství ryb. Z jarní přípravy jsme dobře věděli, že deseti metrové děličky jsou na této vodě krátké a 9 metrů dlouhý bič je daleko účinnější, přesto jsme pro závod počítali hlavně s lovem na odhoz, který je v Pardubicích největší jistotou. Při lovu na bič se blýskl Ondra Pokorný, který za 3 hodiny nalovil 13 460 gramů a o dvojnásobek překonal ostatní kamarády v družstvu, kteří lovili okolo 7 kg. Odpolední trénink jsme zaměřili na lov ouklejí. Všichni si v klidu připravili všechny ouklejové biče, nachystali návazce a pak se marně snažili chytnout nějakou rybičku. Oukleje prostě nebraly. Nic to však neměnilo na tom, že měli všichni pruty nachystané a kdykoli po nich mohli sáhnout.
Ve středu se na juniorském závodním úseku jasně ukázala převaha lovu na odhoz. Zatím co se na děličky lovili hlavně oukleje, Míra Blecha s bologneskou lovil krásné cejny. Na celém juniorském úseku to byla taková rarita, že se na něj chodili dívat trenéři všech zúčastněných zemí. Nikdo však nedokázal Mírovu mistrovskou práci napodobit. Kadeti se už naplno začali věnovat pilování techniky lovu na lehké propody a bolognesky. I na kadetském závodním úseku začalo úlovků ubývat, ale z velké vzdálenosti se dali pravidelně lovit. Jako každý den jsme zkoušeli různé krmení od firmy Sensas, které jsme porovnávali s krmením od Ríši Konopáska. Chtěli jsme mít jistotu, že na závod budeme mít to nejlepší. I skladba živých nástrah byla velkým oříškem, který bylo třeba rozlousknout. Ve středu však bylo brzo na nějaké závěry. Jasně se však ukazovalo, že odhoz kraluje celému závodnímu poli. Nejlepšího úlovku dosáhl Honza Veselý, který za dva tréninky nalovil 13 790 gramů.
Do čtvrtečního tréninku už obě družstva nastupovala s jasnou taktikou, která byla třeba ověřit pro sobotní závod. Junioři začínali lovit oukleje na děličky, měli spočteno, že se jich tu dá nalovit až jeden kilogram a v polovině závodu přecházeli na lov na odhoz. Ryb se na jejich úseku lovilo stále málo. U kadetů jsme lovili celé tři hodiny na odhoz. Celý trénink probíhal pod dozorem snad celého anglického trenérského teamu, který si za naším boxem rozložil křesla. Zvažovali jsem výhody lovu na lehké šestigramové angličáky a bolognesky se speciálně vyrobenými splávky od Kamila Falty. Hned po začátku tréninku nám bylo jasné, že s řekou a její obsádkou není něco v pořádku. Ryby prakticky přestaly brát a my museli přepracovat montáže a vedení udic, abychom byli schopni něco chytnout. Hodinové čekání na první spodové ryby bylo nekonečné, ale nakonec se podařilo opět ryby lovit. Paradoxně nám napověděli Španělé, kteří v boxu vedle nás pravidelně lovili cejny „na parník". Bylo třeba udici zpomalit, trochu více přehloubit a zaměřit se právě na velkého cejna. Byl to velmi důležitý impulz, který naznačil, kam se bude braní ryb na kadetském úseku ubírat. Ti nejlepší nakonec nalovili pouze 6 kilogramů ryb. Odpoledne přišlo od juniorů vysvětlení, proč na kadetském úseku ryb ubývá. Ryby začaly najíždět na jejich úsek. Dvoufázové tréninky všem ubíraly na síle, proto ve čtvrtek a v pátek proběhl trénink jen dopolední. Odpoledne jsme se věnovali přípravě prutů, návazců a všeho potřebného vybavení.
V pátek už šlo do tuhého, bylo třeba stanovit jednoznačnou taktiku pro sobotní závod. Při neustále se měnících podmínkách to bylo velmi komplikované. Junioři zkrátili dobu lovu ouklejí s děličkou na jednu hodinu (ze dna se lovily podstatně větší než z hladiny). Poté lovili na odhoz, převážně s dvanáctigramovými splávky na Téčku, případně na bolognésky. Úlovků na jejich závodním úseku začalo přibývat, což byla určitě dobrá zpráva. U kadetů jsme se stále věnovali lovu na odhoz, věřili jsme, že je to nejjistější cesta k cíli. Hlavně díky čtyřem špiónům z širší nominace kadetů, kteří každý den hlídali vytipovaná družstva, jsme měli perfektní přehled jak si v rámci celého závodního pole stojíme. Ostatní členové družstva za každodenní pomoci bratrů Konopásků se mohli v klidu věnovat přípravě našich reprezentantů. Ryb na kadetském úseku opět ubylo. Trvalo dokonce dvě hodiny, než přijeli velcí cejni. Většině našich závodníků se podařilo překonat hranici 4 kg. Úlovků ubývalo, ale to jsme i na základě zkušeností z mistrovství republiky očekávali. Odpoledne a večer po slavnostním zahájení vypukly velké přípravy na závod. Měnily se „ochytané" vlasce na navijácích, gumy v pracích, převazovali se celé udice. Nechtěli jsem nic podcenit. Práce bylo mnoho, byli jsme rádi, že nám Pepa a Láďa pomohli s vázáním forpasů. I tak jsme ulehali dlouho v noci.
Naprosto přesnou taktiku juniorů pro sobotní závod neznám, vím jen tolik, že po pátečním tréninku opět zkrátili dobu lovu ouklejí na 30 minut. Poté lovili na odhozy ve vzdálenosti okolo 35 metrů. Pro vlastní závod vyhrálo krmení od Ríši Konopáska. Živé se skládalo z 0,75 l patentky (z toho 0,5 l velké), 0,5 l žížal, 0,5 l kukel a 0,75 l velkých bílých červů. Na háčku bylo třeba stále měnit nástrahu a měnit rozestavení zátěže, ryba si vybírala a obsádka na zakrmeném místě se neustále měnila.
Taktiku kadetů pro sobotní i nedělní závod znám naprosto přesně. Začínali jsme chytat s lehkým šestigramovým angličákem na téčku, který měl u obratlíku 0,5 gramu v brocích číslo 8. Tyto udice měl každý závodník nachystány 2, jednu s větším háčkem na vlasci 0,10 a druhou s amortizérem, malým háčkem č. 18 a tenčím forpasem 0,08. Na tuto udici se měla první hodinu lovit drobná spodová ryba a vyčkávat až přijedou velcí cejni. Na ně byly připraveny dvě montáže. Jedna obdobná té předchozí, ale s 1 gramem broků číslo 8 u návazce a bolognesky s 5 gramů těžkým splávkem od Kamila Falty s 0,10 mm silným forpasem, větším „žížalovým" háčkem, vodícím brokem číslo 4 a hlavní zátěží vzdálenou 40 cm od obratlíku s vodícím brokem. Na mnoha místech byli vázky, proto každý závodník musel věnovat hodně času měření hloubky a hledání „čistého" místa. Udice bylo potřeba přesně vyměřit, aby se broky pohybovali kousek nade dnem, ale nevázly. Každé potopení splávku pak znamenalo záběr. Krmení jsme měli připravené od Ríši Konopáska, v průběhu tréninků se ukázalo jako jasně lepší. Žívé nástrahy se skládaly z 1 l velkých bílých červů (překvapivě dobře fungovali na velké cejny, zjistili jsme to až v průběhu čtvrtečního a pátečního tréninku), 0,5 l kukel, 0,5 l žížal, 0,25 l velké patentky + 0,125 l velké patentky na háček a 0,25 l barevných pinek. Krom bílých červů, které jsme lepili, se všechny ostatní živé nástrahy přidávaly do krmení. Krmení muselo být plné čerstvých živých nástrah. Na základní krmení se nastřílela přibližně 1/3 z celkového množství 16 litrů krmiva. V průběhu závodu musel závodník při každém nahození přesně přistřelit dokrmovací kouli krmení. Na háček se nejvíce osvědčily pinky na drobné ryby a balík žížal na cejny, stejně jako u juniorů se musela nástraha měnit, ryby nepřijímaly celou dobu stejné sousto. Úspěch záležel především na přesnosti, pravidelnosti a vytrvalosti každého závodníka.
