Minulý rok jsem se já, můj brácha Honza a Martin Kubík rozhodli, že konečně vyrazíme na závody do zahraničí. Naší volbou bylo právě Mistrovství Slovenska juniorů, které se konalo nedaleko obce Černé Vody asi 50 km od Bratislavy. Chtěl bych vám popsat, jak toto Mistrovství probíhalo, a v čem se lišilo od našeho českého.
Samotná myšlenka vyjet někam do zahraničí se zrodila už na jaře, kdy jsme hledali volný termín v našem kalendáři, a zároveň dobrý závod někde v zahraničí. Nakonec padla volba právě na toto Mistrovství, které se konalo 11. a 12. července. Týden po našem Mistrovství v Jindřichově Hradci, kde se nám dařilo. Ověnčeni statutem reprezentantů jsme tedy vyrazili také dobít Slovensko.
Na začátku musím říct, že podpora slovenské strany byla výborná. Spojili jsme se s paní Pavelkou, která nás přihlásila, a zároveň nám poradila, kde si objednat živou nástrahu. Sběr informací o trati, skladbě ryb atd. jsme se taktéž všemi silami snažili, avšak na internetu byly jen strohé informace, že se na této trati konaly pouze závody ve feedru, a že se moc ryb nenachytalo. Proto jsme oprášili kontakty na naše slovenské kamarády z reprezentace konkrétně na Tomáše Mindáka a Marcela Beňa, kteří nám už trochu lépe přiblížili tuto trať, i když nám oba potvrdili, že se zde nebudou chytat moc velké váhy. V úlovcích bude převládat ouklej, plotice a cejn. Upozornili nás také na hustou vrstvu okřehku a podvodních trav, které zasahovaly až 2 metry od břehu, proto jsme se už doma vybavili různými kosami a dlouhými ručkami na odstranění těchto nečistot, které bránily ve zdolávání chycených ryb a v lovu ouklejí.
Na cestu jsme se vydali raději už ve čtvrtek na večer. Vzdálenost byla 440 km a cesta nám ubíhala velice rychle. V souvislosti se vzdáleností na tyto závody bych se chtěl ještě zmínit o tom, že i někteří závodníci ze Slovenska museli cestovat dále než my z ČR. Přijeli jsme na trať asi kolem šesté hodiny večer a k našemu údivu zde trénovalo ještě několik závodníků. Tudíž jsme mohli vidět několik malých cejnů i ouklejí. Ryba moc nekousala, tudíž se naše předpovědi o nebraní ryb potvrdily. Po krátké prohlídce trati jsme se odebrali na ubytování, které bylo ve městě Gáň, vzdáleném od trati zhruba 20 km. Bydleli jsme v nově zrekonstruované vile a na večeře jsme dojížděli do nedalekého města Galanty.
V pátek jsme se vzbudili asi v devět hodin a po lehké snídani a natrhání několik desítek:) meruněk na svačinu jsme se vydali na trať. Bylo zde už několik závodníků, a tak jsme byli informováni, kde bude sedět naše kategorie U22. Už od rána bylo zataženo a každou chvíli to vypadalo, že začne pršet. Naše předpověď se vyplnila asi kolem jedné hodiny, kdy už jsme trénovali asi hodinu. Na chvilku jsme se schovali do auta, kde jsem přečkali ten největší déšť. Na tréninku jsme zkoušeli všechny varianty. Já jsem chytal na odhoz s lehkým propadem a za dvě hodiny jsem chytil 5 cejnků zhruba po 200-400g k tomu jsem měl ještě několik záběrů, které podle mě byly od ouklejí. Hlubka na odhoz byla zhruba 2,5 - 3 metry. Na dně bylo měkké bahno a na hodně místech byla vegetace v podobě řas a trav. Brácha chytal na děličku celý trénink a podařili se mu chytit dvě menší plotice a 3 cejnky. Hloubka na děličce byla kolem 2 metrů. Martin chytal chvilku děličku, na kterou také vytáhl asi 4 spodové ryby, poté přešel na lov ouklejí, protože jsme museli odzkoušet, kolik vlastně ta ouklej váží, a kolik se jich dá chytit. Museli se ovšem chytat na 4m a delší bič, protože u břehu byly nečistoty a okřehek. Asi po dvou hodinách jsme se šli podívat, jak chytají naši soupeři ze Slovenska. Po zjištění, že ani oni nechytli více jak 10 spodových ryb za 3 hodiny, se nám trochu ulevilo, protože jsme mysleli, že někde děláme zásadní chybu. Bylo vidět, že i Slováci nevědí, kterou taktiku mají zvolit a nejsou v této vodě jistí. A to samozřejmě zvyšovalo naše šance na úspěch. Zjistili jsme jednu důležitou informaci a to, že tu jsou velcí cejni tak 2-3 kila, kteří se ovšem chytají jen zcela výjimečně a vsadit na ně by byl velký risk. Navečer už naštěstí přestalo pršet, a tak jsme si perfektně připravili všechno, co budeme v závodech potřebovat, navázali několik odhozů, upravili jemné gumy v děličkách a rozhodli se, jaké krmení budeme zítra míchat. Večer jsme navštívili výbornou restauraci a po rozebrání taktiky jsme šli spát.
V sobotu byl sraz naplánován na 9 hodinu u místní rybářské osady, ovšem tuto podstatnou informaci nás sdělila až rybářská stráž, protože jsme očekávali, že sraz bude u vody. A tak jsme museli zase všechny věci naložit zpět do auta a přemístit se. Všechno jsme bez problému stihli. Po vyzvednutí živé, mimochodem každou složku živé nám dovezla jiná osoba, jsme namíchali krmení. Do krmení jsme ještě přidali mleté konopí a jeden cejnový posilovač. Hlínu jsme dávali takto: jednu somku do krmení a k tomu jednu somku a rivieru na patentky. Ještě bych se měl zmínit o tom, že se na Slovensku chytá podle mezinárodních pravidel FIPS a nemají zde žádná jiná omezení či vlastní upravení, a tak se může používat max. půl litru velké patentky. Proto jsme už před samotným mistrovstvím poprosili Láďu Hřídele, aby nám nějaké nasbíral, za co bych mu chtěl ještě jednou poděkovat. Měli jsme každý půl litru na závod, což bohatě stačilo.
Po prezentaci nás překvapila malá účast závodníků. V kategorii U 14 to bylo 8 závodníků, kategorie U18 se zúčastnilo 9 závodníků a my jsme měli 9 soupeřů. Ovšem byla zde celá slovenská reprezentace, a tak mohlo dojít k prvnímu střetnutí, přičemž ,,odveta,, měla nastat na MS v Portugalsku. Na Slovensku nemají soutěž dvoučlenných družstev, a tak každý závodil pouze sám za sebe. Po losování, kde jsme si vytáhli tato čísla - já C 6, brácha C 7 a Martin C 12, jsme přejeli na nedalekou trať. Příprava začala v 11 hodin a byli jsme domluveni, že si rozbalíme děličku, oukleje i odhoz, abychom byli připraveni na vše a každý se rozhodně sám, na co si věří a čemu dá přednost. Pro mě byla jasná volba odhoz, protože ho nikdo v pátek netrénoval a nikomu se do něj moc nechtělo. Celé tři hodiny jsem se soustředil na to, abych přesně krmil a na háčku měl vždy čerstvou velkou patentku, protože to byl podle mě klíč k úspěchu při lovu na odhoz. Za celé tři hodiny jsem moji taktiku nezměnil a vyplatilo se. Chytil jsem 6 cejnků kteří dohromady vážily 1050g, s touto váhou jsem vybojoval 2 v sektoru. Brácha, který seděl vedle mě, vsadil na kombinovaný lov na děličku a ouklejí, i když ty moc naštěstí v sobotu nebrali a tak navážil 420g a byla z toho pěkná 6. Martin, který seděl na horním forhontu, se také rozhodl vsadit na děličku s ouklejí. Na začátku si chytil několik ouklejí a pak vsadil na děličku. Na ni bohužel chytil jen čtyři cejnky a jeden právě ten velký mu spadl, což byla určitě obrovská škoda, protože by sobotní závod bezesporu vyhrál. Nakonec jeho úlovky vážili 980g, za co bral 4. Z prvenství se radoval Lukáš Kondík, který taktéž volil děličku a lov ouklejí, na které se soustředil takřka celý závod. Jeho váha byla 1350g. Ostatní naši soupeři taktéž volili spíše děličku nebo oukleje.
Velice zajímavou neděli včetně nervy drásajícího vyvrcholení tohoto Mistrovství najdete v druhé části tohoto článku.