Jelikož jsem byla v průběhu střední školy ročně vychytaná až až, zpravidla jsem končila sezóny okolo listopadu. Chtěla jsem ale zjistit, kde mám strop a jaké je zimní chytání. Rozhodla jsem se tedy držet pravidla, kaprařská sezóna nikdy nekončí! Konec listopadu byl opravdu mrazivý a ačkoliv jsem se dočkala přes den slunečních paprsků, ranní teploty ukazovaly mínus sedm stupňů pod nulou.
Člověk jenž není zvyklý na camping či delší pobyt venku by tvrdil, že jsme blázni. Jsem ale toho názoru, že pokud se dobře obleču a dokážu se udržet v suchu, po několika hodinách si tělo na mráz zvykne a druhý den je relativní teplo. Ono se to lehce řekne udržet se v suchu, když jsme rybáři, za mě je to asi největší umění, které musím do příští zimy natrénovat. :)
V těchto hlubokých mrazech je třeba přizpůsobit i taktiku lovu.
Často se setkávám s názorem čím větší zima, tím menší průměry boilie je třeba volit.. Nesouhlasím s touto teorií, ale rozhodně ji nezavrhuji. Co kaprař to subjektivní názor, zkrátka každému z nás se špetkou štěstí funguje něco jiného. Celou sezónu chytám na boilie zvolené příchuti o průměru 24 mm.
Obvykle je kombinuji s 20 mm boilie, které použiji za účelu vnadění.
Od místního chlapíka jsem dostala info, že jsem přijela akorát. Silný vítr sotva rozfoukal ledový povlak na hladině vody. Modlila jsem se tři noci, abych se ráno neprobudila s vlasci pod ledem. Hladina ale přes celou výpravu nepřestala kolísat. V takové zimě nejprve robaluji tábor, abych se měla případně kam schovat.
Netrvalo mi to dlouho a mohu zavést první prut. Jedna montáž směřovala do větší hloubky v korytu a druhá na hranu. S krmením je v zimě dobré šetřit, zpomalený metabolismus kaprů je nenutí přijímat tolik potravy. Abych místo již ze začátku úplně nezabila, střídmě jsem ke každé nástraze přihodila jen pár hrstí. Velmi ráda krmím plošně. Za mě to v zimě není na místě. K montáži vždy přihodím jen několik kuliček v řádu několika metrů od sebe.
