Věděli jsme, že v Mělníku se všechno rozhodne a jestli chceme bojovat o příčku nejvyšší, nesmí nikdo z nás ulítnout. Řeka Labe je tu krásná, slušně zarybněná, ale těžce nevyzpytatelná, i když jsou ryby na krmení a pohyb kolem vody díky častým závodům zvyklé. Ten, co tu běžně dělá jedničky- dvojky najednou zaboduje plným počtem a obráceně, naprosto odepsaný jedinec si tu klidně střihne jedničku, jako by se nechumelilo. A zase tu i trošku záleží na losu, ale není to tak horké, jako na jiných vodách.
....pokračování
Bohužel ani v posledním kole se nám nepodařilo utrhnout se z práce a tak si nikdo z nás nejel v pátek zatrénovat, což musíme zase dohánět ve vlastním závodě. Proto jsme se, jako ostatně tento rok vždy, museli spoléhat na informace od ostatních, kteří měli to štěstí a jeli si vodu vyzkoušet. Krmení na tuto vodu máme několikrát odzkoušené a perfektně fungující, takže na něm nemáme naprosto co měnit. Jen podle síly a intenzity proudu děláme konzistenci, aby stoprocentně fungovalo, a případně doplníme jen lepivou hlínou, či PV1, a podle lovených ryb ho upravíme cíleně na cejny, případně na skaláky a plotice. Poslední úpravu si každý z nás dělá až podle místa, kde si zrovna vylosoval.
V sobotu ráno v den „D", přesně 10.10.2009, jsme se zase sešli u mě v krámě a naložili veškeré živé nástrahy, připravené krmení a ostatní hromadu důležitých věcí. Do Mělníka to je z Prahy kousek, ráno není skoro žádný provoz a tak jsme se ani nenadáli a najednou jsme byli na místě srazu pod Novým mostem. Markéta s Martinem tu postavili stánek s občerstvením už v pátek, což přilákalo k pátečnímu tréninku minimálně polovinu družstev, z nichž většina pod mostem i „bivakovala" a tak tu bylo docela slušné „parkoviště". Našli jsme si místečko vedle sebe, abychom mohli v klidu namíchat krmení, tradičně se pozdravili s řekou, namočili krmení, prosypali červy krupicí a dali si pořádnou snídani. Mezitím se pomalu začali sjíždět i ostatní a tak byl v „táboře" docela slušný šrumec a vzduchem si linula vůně rozličných „tutových" cejnových krmení, posilovačů, esencí, dipů, bisquitů, sušenek, od vanilky až po karamel, až nám z toho praskaly nosy. A co tomu teprve řeknou chudáci ryby! Čas se velmi rychle posunul, kapitáni nahlásili jména chytajících družstev a už nás Radanka svolává na losování.
A je to tady, já losuji B10, což je kousek od začátku louky, Honzík D3 a Míra E6. Všichni máme v sektoru někoho z favoritů závodu a podle mě se dá zachytat ze všech míst velmi slušný výsledek a pro srovnání s plavačkou, která tu proběhla o týden dříve, ani jeden z nás není na vítězných postech, což nám zase tak moc nevadí. Vyhazuji Honzíka a jeho věci před jeho sektorem, Míra pokračuje dál, oběma přeji, aby zachytali a jedu se vyložit k sobě. Teprve přes svým sektorem si uvědomuji, že sedím na místě, kde jsou potopená lana, ale snad to je kousek níže. Krmením sázím na čistého cejna, nic neměním, živou cpu do krabiček, mám litr červů, litr žížal a půl litru kukel, a oboje nechávám před čárou sektoru. Mezitím rozhodčí odpískali začátek přípravy a tak si všechny věci pokládám do sektoru. Upravuji si bednu, rozdělávám pruty a připravuji si kolem sebe všechny potřebné věci. Mezitím rozhodčí zkontrolovali živou a krmení v pohodě bez závad a tak si vše beru do sektoru, živou vysypávám z krabiček, půlku červů lepím, zbytek posypávám vanilkovým posilovačem. Krmení taky dělím na půlku. Jednu půlku chci celou použít na střílení a tak ji ještě trošku zvlhčuji, aby koule dobře lepili, druhou použiji do krmítek. Několika náhozy zjišťuji vázky a jsem spokojen, protože o žádná lana netrhám, ale voda slušně letí a sedí jen tak tak šedesátka krmelec. Naměřuji oblíbených 33metrů, označuji fixem vlasce na všech prutech a čas letí, že sotva stíhám udělat třicet kuliček na základ. Ještě registruji pod sebou Viktora Stříbrského a pod ním jednoho z favoritů na bednu Jirku Vitáska, pod ním Honza Kukačka, jsem bohužel poslední v sektoru B a vedle mě zprava sedí Pavel Krýsl, ale ten už na C1, tedy pro mě v jiném sektoru. Naproti mám betonový sloupek, což je orientačně perfektní „záměrná", kam po signálu pálím všech třicet kuliček do vody. Dvě - tři mě ulítli, ale jsem celkem spokojen. Ještě prvních pět minut několikrát nahazuji krmítko s lepeňáky, stříhám žížalky a už vidím několik míst pod sebou podebírat první rybu. Sázím vše na cejny a tak hned od začátku dávám na háček tři žížalky a zavírám je kukličkou. První záběr mi přichází asi po deseti minutách, je to slušná ryba, ale ztrácím jí. I druhý záběr trefuji, ale ryba mi po několika otáčkách navijáku opět padá. Bohužel padá i třetí zaseknutá ryba a já okamžitě měním háček.
Pode mnou se slušně rozjíždí Jirka Vitásek a zdolává celkem slušné mrmláky, já konečně po půl hodince podebírám prvního cejnka. Dobrý, „bezrybka" nebudu. Pálím místo jedné - dvě koule a krmítko cpu žížalkama a kuklama. Skoro na hod mám záběr, poctivý vracák, trefuji ho, ale rybu mám na háčku jen chvilku, hodně jich ztrácím. Sakra, co se dějě? Znovu měním háček, dávám tedy jen jednu žížalku, kterou nehtem štípám vejpůl a zavírám to kukličkou. Viditelně mám ryby na krmení, protože záběr přichází do minuty, ale ryby nesedí a stále padají. Volám klukům, těm krmení perfektně funguje a tahají, takže problém je jen u mě. Že by opravdu nějaké lano? Zkouším jinou taktiku, dávám na háček jen dva červíky. Opět mám záběr do minuty, ale jsou to menší cejni, tak jich několik zdolávám, abych se uklidnil a znovu se pokouším vrátit k žížalám. Zvětšuji háček na deset/deset, cpu na něj bago žížal, zavírám ho pinkou a na záběr tentokrát čekám skoro tři minuty. Je to ten „pravý" Labák, opatrně ho v tom proudu zdolávám, ale moc se mu nechce. Bohužel mi opět padá a je mi jasné, že se mi Jirka Vitásek a Honza kukačka rychle vzdalují. Sakra, musím něco udělat, jinak to klukům těžce „podělám". Jsem dost nervózní, což má za následek, že nestřílím dost přesně. Tedy vůbec nestřílím přesně, raději zahazuji prak a soustředím se na záběr. Dvě hodinky utekly jako voda a já jsem naprosto nespokojen. Sice už mi ryby nepadají, ale záběry těžce prořídly. Několika pravidelnými hody peru do vody zbytek nastříhaných žížal a kukel a díky tomu občas přemluvím nějakého cejnka k záběru, ale není to ono. Pode mnou kluci jedou a zřejmě mi rybu zastavili. Dělám, co umím, ale konec se kvapem blíží. Posledních dvacet minut jsem bez záběru, nepomohli ani posilovače, ani zjemňování, zmenšení háčku. A je dobojováno. Balím a čekám na váhu. Ke mně jdou jako k poslednímu a já vážím 7300g, což stačí až na šestku, čtyřka dělá 7880g. Jakákoliv z těch upadnutých ryb... V duchu si nadávám, tentokrát jsem to měl ve svých rukách. Jedničku dělá Jirka Vitásek s necelými třinácti kily, dvojku Honza Douša s necelými dvanácti, trojku Radek ‚Štěpnička s deseti kily.Volám Honzovi a je to paráda, slušně si zachytal a vybojoval jedničku s deseti kily a druhou radost mi udělal Míra, protože vychytal taky jedničku s necelými jedenácti kily, takže jako družstvo jsme na to velmi dobře, a jestli to zítra nepoděláme, bojujeme o bednu. O to víc mě to štve, že jsem to klukům podělal, a sám jsem se „vystřelil" z boje o bednu v jednotlivcích. Kluci jsou spokojeni a alespoň mě utěšují, že jsem postavil perfektní fungující krmení a že to zítra určitě vyjde. Cestou domů jsem přemýšlel, proč mi ty ryby padaly, ale na nic kloudného jsem nepřišel. Na prutě jsem měl minimálně deset - patnáct větších ryb, kdy stačilo zdolat pouhou půlku a dělal jsem jedničku a jediné logické vysvětlení je, že jsem používal těžké heavy pruty s těžkými krmítky, o které se ryby z té dálky a velkém proudu bez feederové gumy prostě urazili. Smutné je, že se to zrovna stalo v tak důležitém závodě a že se mi to jindy nestává. Abych měl šanci alespoň na pár minut zamhouřit oči, rozhodl jsem se do druhého závodu do montáží kousek gumy vsadit a s tím i usínám.
Stejně jsem toho moc nenaspal. V hlavě se mi honí ten včerejšek, a tak nakládáme věci a já dělám vše mechanicky, až mě kluci musí chlácholit, že to dneska bude určitě lepší. Já vím, že to bude bitva s nervy až do konce. Abych jim dodal chuť bojovat, hážu do placu, že když vyhrajeme a budeme na bedně, zvu je na večeři s oslavou a vše platím. Koukal jsem na průběžné výsledky po všech kolech a našim největším soupeřům, Azbestům, závod nevyšel, čímž se svrhli z bedny a trošku jsme si udělali nepatrný náskok. Dnešek tedy rozhodne mezi námi, nimi, a oběmi moravskými družstvy z Uničova a Olomouce.
Losujeme a Honza si tahá A9(včera celé „Áčko"chytalo, ale tady se dělala až devítka), já se šoupu o pár míst na louku na C4 a Míra F3. S losem jsem celkem spokojen, každý z nás má opět v sektoru favorita na bednu, dokonce máme každý jednoho z moravských kluků, s kterými bojujeme o bednu a tak máme šanci si kluky ohlídat. Já mám u sebe na C7 Milana Tychlera a tak pokud chceme na bednu, musíme udělat o umístění lepší výsledek, než kluci. Vlevo pod sebou mám prcka Petra Kuchaře, nad sebou Pavla Sofroně.
Vítězové posledního kola v Mělníku
Tři vítězná družstva z posledního kola v Mělníku
Čas letí jako blázen a je tu koulovaná. Tentokrát jsem se perfektně připravil a tak na začátek „peru" do vody asi padesát kuliček. Oproti včerejšku jsem šel ještě asi o pět metrů dál na vodu, navíc jsem na všechny svoje nejtěžší pruty navázal feederové gumy. Podařilo se mi nakrmit velmi slušně, jsem spokojen. Začínám rybou - jistotou a pro uklidnění začínám dvěma červíkama a opravdu zdolávám plotici. Pro sichr ještě chvilku máchám ve vodě červíky, na které zdolávám ještě skaláčka, ale na víc nečekám a jdu „do žížal". Do krmítka cpu stříhané žížaly, co se jich vejde a na háček dávám tři žížalky a jednu kukličku. Záběry nejsou jako včera, jsou mnohem opatrnější a díky gumě mi nepadá ani jedna ryba. Během první hodiny mám devět ryb, chytám v pohodě a s ostatními držím krok, řekl bych, že jsme na tom skoro stejně. Volám klukům a oba chytají v klídku, ryba jim docela jde, takže to vypadá nadějně. Jenže pode mnou prcek pere do krmení posilovač - jeho pověstnou X-21 a je zle. Pod ním chytající Michal Řehoř skončil, prcek taky skončil, bohužel i mě ryba vypálila z krmení a dokonce nade mnou Pája přestal chytat. Skoro celou hodinu jsem bez záběru jako kluci kolem a tak na nic nečekám a překrmuji o zhruba 15 metrů dál na vodu. Moc dlouho trvalo, než se mi podařilo rybu zase dostat do krmení, ale mám problém na takové dálce přesně nahazovat, musím se dost silně opírat při náhozu do těžkých krmítek, což má za následek, že „očesávám" jeden připravený prut za druhým (prostě to moje osmnáctka neunese)a už je zase zle. Sice občas nějakou rybu chytám, ale to na slušný výsledek nestačí. Druhou hodinu jsem chytil jediného cejnka a tak veškerou živou cpu do krmítek a snažím se co nejpřesněji zakrmovat. Očesal jsem všechny pruty, až mi zbyly jen dva pikříky. Čas letí, na nic není čas a tak dávám třicítku krmítko, přesně na hraně, co proutek unese a poskakováním v tom proudu a dálce doufám, že se nějaké rybě zalíbí moje pohybující se žížalka. A opravdu, sice není moc snadné poznat záběr, ale daří se mi ještě pár cejnků zdolat. Je to mazec přetáhnout cejna na pikříku přes ten frčák, prut je ohnutý do luku, ale daří se mi. Čas uplynul jako voda a je dobojováno.
Všichni s napětím sledují vyhlašování vítězů
Volám klukům, jak na tom jsou a oba slušně zachytali, ale netroufají si nic odhadovat. Musíme prostě čekat. A tak jsem napnutý jako kšandy, balím a čekám na váhu.
Jako první volá Honza. Zabojoval, nachytal z A9 jedenáct a půl kilo a udělal na to krásnou čtyřku. U něj v sektoru vyhrál Jarda Konopásek na A3 s osmnácti a půl kily, Láďa Chalupa na A5 dělal dvojku s necelými osmnácti, trojka Petr Kříž z A2 necelých dvanáct kilo, forhond A1 Petr Podrápský nezachytal, udělal až osmičku s váhou 6840g, Azbestovi to taky nevyšlo, z A6 udělal šest a půl kilo a to stačilo až na devítku a tím se klukům zase o kousek vzdálila bedna a nám přiblížila. Jako ke druhému přišla váha ke mně. Nachytal jsem 7580g a to stačilo až na šestku, (tím jsem se v jednotlivcích hodně od bedny vzálil), vyhrál u nás na „Céčku"Petr Bromovský na C1 s jedenácti kily, Václav Hanousek dvojka na C10 s váhou deset a půl kilo, trojka Tomáš Dorotík 8700g(jedna ryba a člověk byl úplně jinde!!!), pro nás ovšem velmi důležitý výsledek Milana Tychlera na C7 dělal až osmičku s váhou 6920g, čímž jsme zase o dva bodíky odsunuli jednoho ze soupeřů z bedny!!! A Pavla Sofroně, který na C5 dělal váhu 6660 a to stačilo až na devítku a tím se klukům zase a pár bodíků posunula bedna.Bylo jasné, že rozhodne výsledek Míry a jestli zachytá , jsme tam!!! Přestávám balit a jdeme s Honzíkem s váhou k Mírovi, který má v sektoru Vláďu Hrabala a Jirku Vitáska. Jestli dobře počítám, oba nás ještě můžou ohrozit, ale už se pouze rozhodne, jestli budeme na druhém nebo prvním místě. Na „Efku" vítězí technik Jiří Smutný těsně vedle forhondu na F9 s váhou15620g, dvojku urval Vláďa Hrabal na F5 a váhou 15180g, trojku vybojoval „o kozy" Míra Stejskal z F3 a váhou 14180g, čtyřku Radek Štěpnička na F2 s váhou 13780g. Pro nás je ovšem nejdůležitější Mírova trojka a že se nezadařilo Jirkovi Vitáskovi, který z F6 udělal až devítku s váhou 11360g a jsme na bedně!!!
Tři nejlepší jednotlivci celkově po osmi závodech
Tři nejlepší družstva po osmi závodech
Nezadařilo se ani hornímu forhondu, kde Petr Tóth na F10 vychytal váhu 7040g a to stačilo až na desítku. Že jsme na bedně je mě jasné, jen nedokážu spočítat, jestli druzí, nebo první. Běžím si honem zabalit věci, cestou se stavuji na „Áčku" pro Honzíka, nakládáme ho a jedeme ke stánku, kde už jsou skoro všichni a čeká na nás Míra. Hodnej kluk, objednal nám jídlo a tak se mezi sdělováním svých dojmů cpeme a s napětím čekáme, až se spočítají výsledky.
Poslední letošní ligový signál nás svolává k vyhlášení výsledků a tak s napětím čekáme, jak to dopadlo. Fanda s Milanem nám naposledy děkují za férový přístup a slušné zacházení s rybami, děkují všem od sponzorů až po rozhodčí, co se motali okolo celého dění, děkují stánku - Markétě a Martinovi a jde se na to.
Nakonec to vyšlo, jsme mistři ligy!
Bohužel se mi nepodařilo ofotit celou tabulku a tak kompletní výsledky najdete zde:
http://www.feederklub.cz/index.php?cid=43&clid=221&full=1
Čtyři družstva se s námi pro tento rok rozloučí, a opustí 1.ligu a jsou to: Přátelé ušlechtilého rybolovu s 155,5b, Tinca feeder mančaft s 164,5b, F-1 Karlovy Vary Mivardi Wurth s 180b a Sema feeder team s 200,5b.
Místo nich mají právo a možnost postoupit vítězové všech divizí: za ÚSMP vyhráli Royal Bait IQ Team, za SÚS vyhrál Rybářský kroužek feeder team, za MRS vyhrál Awashima MRS MO Třebíč I. a za severní Moravu vyhrály Vydry z Moravy. Všem vítězům blahopřejeme a těšíme se na ně na jaře v prvním kole.
